OPAVA – Zpívá snad už od doby, kdy se naučila první slůvka. Ke zpěvu ji vedl táta. Na základní škole Mařádkova se zapojila do sboru Vánek a vydržela v něm do té doby, než musela školu opustit. I když pak nějakou dobu stála mimo oficiální sborový zpěv a zpívala jen s kytarou, cestu zpět si znovu našla po nástupu na vysokou. Je “služebně nejmladší“ členkou Komorního pěveckého sboru Slezské univerzity.

Kateřina Hrbačová v září minulého roku nastoupila na Ústav fyziky, kde studuje první ročník oboru Multimediální techniky. Na Bezručovu 13 to nemá daleko, bydlí v Opavě, a jak sama říká, je tu šťastná už devatenáct let.

„Já už po sboru koukala v zimním semestru, ale rozvrh studia se mi křížil se sborovými zkouškami,“ říká Kateřina, která si definitivní ANO pro sbor řekla před Vánoci na  koncertě sboru v Příboru. Do sálu na barokně motivovaný komponovaný večer ji přivedl plakát avizující tento koncert. Po recitálu se s lidmi ze sboru seznámila a padlo pozvání na zkoušku. „Koncert byl úžasný a doteď z něj mám hluboký zážitek. A protože mi už předtím nabízel Ondřej Pupík, který ve sboru také působí, abych se přidala, na zkoušku jsem přišla a hned mě to chytlo,“ říká Kateřina. Za sebou má zatím jen několik málo zkoušek, ale prvotní nadšení se jí stále drží.

„Já jsem takový akčnější typ a hned jsem se snažila přidat. Zpívaly se hlavně starší kusy a já jsem neuměla zdaleka všechny písničky, jen některé. Snažila jsem se ale zpívat s ostatními a nebýt tou vyplašenou šedou myškou,“ vrací se na první Kateřina zkoušku.

Sbormistryně Vlaďka Vašinková ve všech rozhovorech o činnosti sboru tvrdí, že každého nováčka přátelsky uvítají a zvou třeba jen na popovídání si či na kouknutí, jak to u nich funguje. Zeptali jsme se proto Katky, jaká je skutečnost: „To je pravda!“ odpoví se znatelným důrazem a pokračuje: „Přijali mne s otevřenou náručí, byla jsem až překvapená, jak mne mezi sebou přivítali, povídali jsme o tom, co mne baví, co bych chtěla dělat a já se tam najednou cítila, jako bych ke sboru patřila už dlouho. Lepší přijetí jsme ještě nikde nezažila.“

„Zamilovala jsem se do chrámových skladeb v latině, třeba taková Jesu Dulcis Memoria mne opravdu chytla a zpívám si jí i doma. Jsou to skladby na vysoké úrovni, pro mne velmi zajímavé a nové, ale věřím, že to zvládnu,“ říká Kateřina Hrbačová, která si svoji sborovou premiéru nejspíše odbude na Reprezentačním plesu Slezské univerzity, který se koná 13. března v Kulturním domu Na Rybníčku.

I když je pro Katku zpěv tím nej, co ji baví, patří mezi hudební “všeumělce“. Naučila se na kytaru, hraje na flétnu, zvládá klavír a slušně ovládá bicí. Také byla tou, která zajistila kompletní hudební doprovod na zářijovém adaptačním setkání budoucích studentů Seznamovák, který organizovala Asociace studentů a přátel Slezské univerzity. „Mne pořád něco žene kupředu, snažím se hledat a objevovat něco nového a hudba není výjimkou. Teď studuji, tak se věnuji hlavně škole a zpívání je pro mne odpočinkem i realizací sebe sama současně,“ říká Kateřina, která by si také ráda někdy vyzkoušela zpívání s nějakou kapelou. Vedle školy teď ale myslí hlavně na sbor, ve kterém by ráda byla užitečnou.