Z Kobylé nad Vidnavkou až do Palkovic vede přes Olomouc, Opavu a Ostravu dosavadní životní cesta Jiřího Veselého, loňského absolventa bakalářského studia oboru Veřejná správa a regionální politika na Fakultě veřejných politik, o jejíž výjimečnosti nelze po setkání s ním pochybovat. Jeho velký lidský příběh se začal odvíjet před necelými 42 lety.

Usilovnost a pochopení velké pravdy, že mu nikdy nikdo nedá nic zadarmo, v něm rodinné prostředí pěstovalo. Prarodiče se na Jesenicko dostali po válce, když sem doprovázeli děti z jihovýchodní Evropy a měli se hned po jejich zabydlení v novém domově vrátit. Osud tomu ale nakloněn nebyl, a tak byli nuceni zůstat. Jak se ukázalo, natrvalo. Maminka, kterou před několika dny pochoval, byla jedním z prvních dětí, jež se narodily na úplně nové adrese, jejíž určení by dodnes leckomu mohlo činit potíže. Jak památku na ni uchovat, promýšlí teď Jiří se svou životní partnerkou Petrou, mj. rovněž absolventkou oboru Veřejná správa a regionální politika na Slezské univerzitě v Opavě, s takovou intenzitou, jak je naučený a zvyklý dělat ve všech životních situacích, byť by okolnosti měly být sebenepříznivější.

Za slovem vysílaným z éteru
Silný vztah k mluvenému slovu dostal darem. V rodině k recitaci a moderování nikdo netíhl. „Začal jsem brzy, vlastně od nástupu do základní školy a v té čtvrté, už po zkušenostech se školním rozhlasem, přišla první relace pro rozhlas obecní,“ vrací se k úsvitu záliby, která se mu nakonec stala profesí. Nicméně se na ni nijak zvlášť nepřipravoval. „O středoškolském studiu rozhodl zcela pragmatický pohled, a tak jsem absolvoval strojní průmyslovku,“ ohlíží se a volba formulace podpořená mimikou napovídá, jak jist si byl tím, že toto vzdělání nikdy příliš neuplatní. „Rok jsem zametal dvůr v Rudných dolech,“ konstatuje lakonicky.

Mnohem těžší práce ho čekala doma. Přesvědčit, že ho to táhne do světa za moderováním, byl perný úkol. „Maminka o tom dlouho nechtěla ani slyšet (co to je za nápad a dá se tím vůbec živit?), ale nakonec přece jen kývla. „Po roce 1989 se najednou prakticky ve všem vynořily nové obzory, proto se hledal a byl žádán i nový způsob moderování. To mi vyhovovalo, nebyl jsem profesně ani jinak nijak svázán a zatížen, a tak to v olomouckém rádiu Pohoda začalo pohodou,“ říká Jirka a dodává, že když začala hrozit nepohoda, vyměnil Olomouc za Opavu a nastoupil do rádia Helax. V té době se též „přes žádost o písničku“ seznámil s Petrou. Tím pro něj najednou rok 1998 znamenal mnohem víc, než mohl na jeho počátku tušit. „V březnu byla písnička, v srpnu po řadě telefonátů osobní setkání a oslava mých narozenin, v listopadu jsme spolu začali chodit a v prosinci bydlet,“ vypočítává mezníky období, kdy začala jeho nová životní etapa s tou, která se mu stala neochvějnou oporou. „Sám jste to poznal, vždyť příprava setkání s Vámi byla v její režii,“ usmívá se Jirka.

Působení v televizním vysílání
Když se rádio Helax stěhovalo do Ostravy, šel s ním (a Petra taky). Pak „ochutnal“ též rádio Kiss, aby se z něj odrazil do televize Polar, Českého rozhlasu a nakonec do TV Nova, kde působil 4,5 roku na plný plyn, ba dokonce až na doraz, a to nejen jako redaktor, ale též na postu šéfa zpravodajství pro Moravskoslezský kraj. „Jak vidíte, poznal jsem velká veřejnoprávní i komerční média, různou míru požadavků na týmovou práci, její vývoj a dynamiku. Tvrdím, že každé médium má svůj význam, a to pro všechny, dokonce i ty, kdo ho nesledují, protože přece zajišťuje výběr a vylučuje omezování monopolním postavením jednoho či jen několika subjektů,“ nahlíží z pohledu svých zkušeností na práci, jež vyžaduje každodenní enormní psychické i fyzické nasazení a vypětí. „Teď už od loňského září v PR agentuře s Petrou vlastně odpočívám a nabírám síly pro reakci na další výzvy,“ přiznává.

Profesní i životní. Na ty první je nesporně též zásluhou studia v Opavě připraven. „Vidíte, zapomněl bych, přece jen jsem už zadarmo něco dostal. A nebylo to zrovna málo. Petra a naše sousedka se už nemohly dívat na to, jak pořád mluvím o škole a sbírám odvahu se ke studiu přihlásit. Proto vyplnily přihlášku, kterou jsem jen podepsal,“ připomíná rozhodnutí vrhnout se po Petřině vzoru na Veřejnou správu a regionální politiku. „Nastoupil jsem o dva roky později než ona a dalo mi to zabrat,“ připouští, ale nelituje. „Vynaložené úsilí mi plně vynahrazuje orientace ve veřejnoprávní oblasti, její legislativě. Našel jsem se v sociální práci a v sociální politice, což ovlivnila i skutečnost, že jako redaktor jsem byl nablízku povodním v roce 2009,“ akcentuje Jirka.

Studium opravdu pro život
Dvouleté studium v rámci celoživotního vzdělávání zhodnotil nástupem do závěrečného ročníku standardního kombinovaného studia a diplomovou prací Sociální pomoc obětem povodní 2009 v Moravskoslezském kraji, kterou vedla Mgr. Jana Žáčková. „Její základy jsem ale stavěl už dříve s pomocí doc. PhDr. Heleny Kolibové, CSc.", potvrzuje dlouhodobý zájem o zvolené téma, jež si osahal poznáním neštěstí druhých. „Na ně je k mé lítosti televizní zpravodajství nastaveno. Proto jsem se dost snažil působit v protiváze k němu jako budič sociálního cítění a solidarity,“ komentuje Jirka s poctivou dávkou empatie i profesní etiky a znalosti ze sociální oblasti si hodlá prohloubit navazujícím magisterským studiem na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. „V Opavě ho totiž v kombinované formě nemáte,“ odmítá podezření, že by snad dal na Slezskou univerzitu přece jen dopustit.

A závěrem ještě k těm životním výzvám. „Petra se pro diplomovou práci dokázala zmocnit tématu Řecká menšina v okrese Jeseník před rokem 1989 s takovou vnitřní silou, že jí bylo nabídnuto její knižní vydání. Uvažujeme o něm v blízkém horizontu k 65. výročí maminčina narození. Už se ho nedočkala, a tak to oba bereme jako závazek, s nímž je rozhodně potřeba se k datu 6. ledna 2014 vyrovnat,“ netají Jirka a myslí tím též na svou rodinu, když první miminko si před osmi lety světa příliš neužilo. „Na ten zlomový okamžik čekáme prakticky denně, ale i tak nechceme nic uspěchat,“ loučí se absolvent, jehož přístup k životu imponuje.