Když prof. PhDr. Vladimír Birgus zahajoval 9. ledna v Domě umění v Opavě výstavu aktů Františka Drtikola (podrobněji o ní zde), znovu si nejeden z návštěvníků uvědomil, co vlastně pro opavskou, a to nejen výtvarnou kulturu více než dvacetiletá existence Institutu tvůrčí fotografie (ITF) Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity znamená.

Repríza Drtikolovy výstavy, jejíž premiéru si vloni v létě vychutnávali návštěvníci Královské akademie krásných umění v Madridu, je totiž pouze zatím poslední z mnoha veřejných aktivit, jimiž ITF Opavu obohacuje. Prof. V. Birgus, vedoucí tohoto pracoviště, k ní vede též všechny své spolupracovníky. Sám totiž rodák z Frýdku-Místku žijící v Praze začal prostředí sídelního města Slezské univerzity poznávat už v době, kdy se tu o vysoké škole nikomu ani nesnilo.

„V průběhu osmdesátých let jsem několikrát zasedal v porotě tehdy věhlasného Diafonu, a tak jsem se seznámil třeba s Jiřím Siostrzonkem, jenž je dnes na Institutu mým zástupcem,“ ohlíží se prof. V. Birgus. Přesto si netroufá posuzovat opavskou kulturu v celé šíři. „To v žádném případě, například se vůbec nemohu vyjadřovat k představením Slezského divadla, do něhož mě pracovní povinnosti kumulované do dní, kdy tu pobývám, nepustí. Nejvíce samozřejmě sleduji rozvoj univerzity, ale neunikají mi ani aktivity Opavské kulturní organizace spravující i Dům umění. Ostatně mohu prozradit, že tu v březnu představím vlastní tvorbu,“ konstatuje. Impuls k připravované výstavě není rozhodně obyčejný. Stačí se podívat na datum Birgusova narození a shledat, že 5. května vstoupí mezi šedesátníky. „To mi ani nepřipomínejte,“ zahání představu, jak čas rychle ubíhá.

Připomínat ovšem lze četné hodnoty, jež za dobu trvání ITF do opavského prostředí zasadil. Kabinet fotografie, zprvu v prostorách Slezského zemského muzea na Ostrožné ulici, později v refektáři Domu umění, a jeho obsahově závažná a přínosná výstavní dramaturgie, rozsáhlý fotograficko-sociologický projekt Opava na prahu třetího tisíciletí, na němž vedle českých studentů pracovali rovněž jejich polští kolegové a pedagogové ITF, řada publikačních titulů, jež představily třeba čilé česko-polské vazby (Dvě města, dvě univerzity na hranici), ale především rozvoj oboru Tvůrčí fotografie dokumentovaný v podobě pravidelných prezentací diplomových a klauzurních prací jeho posluchačů. Pokračovat by se jistě dalo skupinovými vystoupeními studentů laděnými tematicky (krajina, akt) či přehlídkami v jubilejních letech ITF (např. Opavská škola fotografie).

Přesto se prof. V. Birgus domnívá, že jistý dluh města spočívá v připomínání významných osobností fotografie. „Jména jednoho z vynálezců barevné fotografie Karla Schinzla, který se o chemické procesy vyvíjení fotografií začal po maturitě na počátku minulého století zajímat právě v Opavě, nebo Rudolfa Koppitze hovoří sama za sebe,“ říká a upozorňuje, že v případě toho druhého jsou jeho práce pýchou vídeňské Albertiny. „Chcete-li si některé jeho významné dílo pořídit, musíte být připraveni i na částku převyšující sto tisíc USD. Koppitz je známý v celém světě, Opava, v níž začínal dráhu zakázkového fotografa po roce 1901, než odešel do Brna, se však k němu nehlásí,“ dodává jako náš přední teoretik a historik fotografie. „Ale není všem dnům konec,“ ujišťuje a na zaplnění právě tohoto bílého místa myslí.

Když přemýšlí nad tím, jak ITF převzal roli Institutu výtvarné fotografie a rozvinul myšlenky K. O. Hrubého a A. Hinšta, považuje jeho situování do Opavy za šťastné a oceňuje tu velký kvalitativní posun výuky oboru. „Od loňska máme prvního absolventa doktorského studia, kolegu Tomáše Pospěcha, u jehož státnic a obhajoby nechyběla ani Irena Armutidisová, první absolventka studia magisterského, dnes vedoucí fotografického pracoviště na Vysokém učení technickém v Brně a prorektorka pro marketing a vnější vztahy této školy,“ připomíná prof. V. Birgus. „A k celkové odborné a společenské prestiži ITF samozřejmě přispívá i kurátorství takových výstav, jakou jsme teď zahájili v Opavě,“ dodává a je připraven na všechny další všední, stejně jako sváteční okamžiky, jež výchova studentů přináší.

„Zájem o studium na Institutu nás těší a zavazuje zároveň,“ přiznává závěrem a má radost z toho, že o posluchače pečuje současně zkušený i průběžně omlazovaný tým pedagogů. „Ke studentům přistupujeme jako k rovnocenným spoluaktérům dialogu, který obohacuje obě strany. Když ITF zůstane nadále považován za dílnu otevřenou všem tvůrčím pohledům, bude to na červený diplom,“ loučí se prof. V. Birgus.