Z prvenství v VIII. ročníku dějepisné soutěže gymnazistů Moravskoslezského kraje se těší student 2. ročníku Základní školy a gymnázia Vítkov Vít Mužík. Mezi 23 účastníky, kteří na Ústav historických věd Filozoficko-přírodovědecké fakulty 24. ledna přijeli po úspěchu ve školních kolech soutěže, prokázal nejširší znalosti v tématu „Společnost v pohybu“.

Do krajského kola může každá škola vyslat dva zástupce, čehož tentokrát v plné míře využila obě „domácí“ gymnázia, jejichž dějepisářky PhDr. Simona Krajcarová (Mendelovo) a Mgr. Veronika Pilavková (Slezské) figurují v roli hlavních organizátorek klání, a dále gymnázia z Bohumína, Bruntálu, Českého Těšína, Frýdku-Místku, Havířova-Města, Hlučína, Příbora, Třince a Vítkova. Jedním soutěžícím se zúčastnilo Gymnázium Krnov, jehož v loňském roce reprezentoval pozdější vítěz 7. ročníku Jakub Strýček ze Slezských Rudoltic, dnes studující učitelství češtiny a dějepisu na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.

V podtitulu neslo tematické zacílení specifikaci na problematiku raně novověkých revolucí jak na starém kontinentě, tak v zámoří, zvláštní pozornost byla věnována rovněž osobnosti George Washingtona. O přípravu studijních materiálů v podobě jejich shromáždění a doporučení účastníkům se opět postarali studenti Ústavu historických věd (ÚHV). K již ostřílenému posluchači doktorského studia na ÚHV Mgr. Martinu Sosnovi, který s výjimkou premiéry nechyběl v porotě ani jediného ročníku soutěže, se tentokrát přidali jeho kolega-doktorand Mgr. Petr Chlebec a posluchačka magisterského studia Bc. Lucie Gilarová.

Do ústní části postoupilo z 23 gymnazistů po vyhodnocení písemného testu osm nejlepších. Finalistou se tak stal třeba Jaroslav Novotný z Gymnázia Petra Bezruče, Frýdek-Místek, jenž krajské kolo v doprovodu dějepisáře Mgr. Martina Žambocha absolvoval už potřetí. Ani Vít Mužík, nakonec nejlepší v bodovém hodnocení testu i ústního pohovoru, nebyl v Opavě poprvé. „Vloni jsem dosáhl na bramborovou medaili, letos je ze čtvrtého místa prvenství. Přikládám to nejen tématu, sedlo mi, ale i skvělému učiteli,” řekl skromně Opavan studující ve Vítkově. Jeho doménou jsou právě francouzské dějiny raného novověku. „Osobně si ale myslím, že Vítek se vypracoval natolik, že by uspěl, i kdyby téma bylo úplně jiné,“ vyzvedl studentovy kvality dějepisář Mgr. Miroslav Bučánek. „Ostatně výborné studijní výsledky mu vynesly nominaci na Cenu Jana Zajíce,“ řekl pedagog, který do Vítkova jezdí učit z Opavy.

Diplomem a cenami určenými pro druhého v celkovém pořadí dekoroval doc. Jiří Knapík, vedoucí ÚHV, při oficiálním vyhlašování výsledků Michala Sikoru z Gymnázia Český Těšín, pomyslnou bronzovou příčku obsadil Stanislav Jahn ze Slezského gymnázia Opava.

Vysokou úroveň znalostí soutěžících potvrdil za porotce Mgr. M. Sosna. „Vítěz nás doslova ohromil, když na obraze Přísaha v míčovně, jehož autorem je francouzský klasicistní malíř Jacques-Louis David, dokázal vedle hlavních protagonistů děje malby identifikovat i další postavy,“ konstatoval Mgr. M. Sosna, pro něhož to byla z důvodu závěru doktorského studia poslední účast v porotě soutěže.

Premiant Vít Mužík má navíc šanci stát se rekordmanem v počtu absolvovaných ročníků. „Zatím jsme tu měli trojnásobné účastníky, ale Vítek je teprve ve druhém ročníku studia, takže se zdá být docela reálným, že je za dva roky dokáže předstihnout,“ připomněla za pořadatele PhDr. S. Krajcarová z Mendelova gymnázia. „Uvidíme, nerad bych předbíhal, ale historie mě baví a jsem ji už dnes rozhodnut jako odbornou disciplínu studovat. Na které univerzitě, to, prosím, zatím po mně vědět nechtějte. Na takové rozhodnutí mám ještě dost času,“ prohlásil Vítek, jehož koníčky jsou též filatelie, numismatika a genealogie.

Buňky na dějepis zdědil po dědečkovi Drahoslavu Špokovi a své vědomosti rozvíjí od raného dětství. „Pravidelně sleduji řadu historických časopisů a mám bohatou knihovnu. Proto jsem se v přípravě nemusel spoléhat pouze na doporučené prameny, ale volil jsem spíš jiné podle vlastního uvážení,“ přiznal absolvent někdejší Základní školy Opavská ve Vítkově, kterou kdysi navštěvoval i Jan Zajíc. „Rád si zajdu do archivu, v genealogii rodu jsem zatím postoupil do 17. století, ale nejsem ještě u konce. Pokud se setkáme i za rok, možná vám toho budu moci prozradit zase o něco více,“ konstatoval na závěr sympatický adept vysokoškolského studia historie.