V závěrečných dnech prvního měsíce roku dorazila na univerzitu zpráva z nejsmutnějších. Své blízké, přátele a širokou komunitu studentů, které vedl k lásce k rodnému jazyku, opustil 30. ledna prof. Milan Jelínek. Jeho odchodu želí vedle nich osobnosti naší jazykovědy, celá Masarykova univerzita a v neposlední řadě ti, kdo ho znali z působení v Opavě.

V brněnském prostředí zůstane jeho jméno natrvalo spojeno se změnami, k nimž před téměř 25 lety došlo na Masarykově univerzitě, kde se stal prvním polistopadovým rektorem. Opavě a Filozoficko-přírodovědecké fakultě Slezské univerzity (SU) odevzdával životní zkušenosti při výuce na Ústavu bohemistiky a knihovnictví. Nejeden z jeho posluchačů, kteří dnes na SU působí, na ni s úctou vzpomíná. Vždyť Milan Jelínek (narozen 1923) byl učitel s velkým „U“.

Absolvent studia češtiny, ruštiny a srbochorvatštiny na Filozofické fakultě (FF) MU se na ni po zkušenostech z praxe středoškolského učitele, redaktora Rovnosti a vědeckého pracovníka Ústavu pro jazyk český před 55 lety vrátil jako asistent, aby se tu už na počátku šedesátých let stal proděkanem a posléze děkanem. Ve druhé polovině šedesátých let pak vykonával funkci prorektora MU, ale záhy nato byl nucen z FF odejít a jeho druhý návrat umožnil teprve 17. listopad 1989. Na dva následující roky se prof. M. Jelínek stal rektorem MU a také jedním z těch, kdo na podzim 1990 dokázali zásadním způsobem ovlivnit vznik Filozofické fakulty v Opavě a Obchodně podnikatelské fakulty v Karviné, jež o rok později mohly svazek MU opustit a vytvořit základ nově založené Slezské univerzity (SU).

Dílo prof. Milana Jelínka Vědeckou hodnost kandidáta věd získal v roce 1957 na základě disertace Výběr syntaktických prostředků v obrozenské literatuře. O tři roky později se habilitoval (habilitační práce Dějová substance v dnešní spisovné češtině) a v roce 1964 byl jmenován profesorem. Na počátku šedesátých let působil jako hostující docent na Arndtově univerzitě v Greifswaldu, později jako lektor na pařížské Sorbonně. Po roce 1990 převýšil počet jeho přednáškových pobytů na zahraničních univerzitách několik desítek. Ještě mnohem rozsáhlejší je výběrová bibliografie jeho odborných prací (ve Sborníku prací Filozoficko-přírodovědecké fakulty SU vydal v roce 2002 studii Verbonominální spojení v českých obrozenských textech). Za svou odbornou činnost, ale i četné veřejné aktivity byl oceněn francouzským vyznamenáním Commandeur dans l´Ordre des Palmes académiques a pamětní medailí Masarykovy univerzity. Na Slezské univerzitě získal jak Zlatou medaili, tak čestný doktorát.

Opavské Filozoficko-přírodovědecké fakultě pak prof. M. Jelínek pedagogicky vypomáhal jako přední znalec vývoje českého jazyka od obrození až po současnost, stylistiky a syntaxe. Byl též členem její vědecké rady, členem zkušebních komisí pro státní závěrečné zkoušky, členem komisí pro výběrová řízení a na Ústavu bohemistky a knihovnictví se jako poradce podílel též na reakreditaci oboru. Při desetiletí mladého vysokého učení převzal proto právem Zlatou medaili SU (2001) a v roce 2004 se stal čestným doktorem SU, když svou přednášku věnoval vývoji kultury novodobé spisovné češtiny především z pohledu na proces konfrontace české jazykové kultury se silnou vlnou purismu. O aktuální dění na akademické půdě v Opavě a v Karviné se do posledních chvil živě zajímal.

O změnu společenských poměrů v zemi se prof. M. Jelínek aktivně zasazoval už od druhé poloviny sedmdesátých let. Organizoval vydávání a výměnu samizdatové literatury a stál též za pořádáním tajných filozofických seminářů, k nimž zval hosty z Francie. Vždyť sám na Sorbonně v polovině šedesátých let přednášel. Uchovaly se i dopisy, jimiž se 25. února 1989 obrátil na Ústřední výbor Komunistické strany Československa, Federální shromáždění, vládu a generální prokuraturu, v nichž vyjádřil vážné obavy z vnitropolitického vývoje. „Evropský vlak už několik let uhání směrem k demokracii,“ napsal tehdy s tím, že v našich podmínkách lze zatím o demokratizaci hovořit jen těžko. „Přál bych si, abyste k politické demokratizaci společnosti měli dost odvahy,“ uvedl a zpochybnil vinu Václava Havla a demonstrantů, kteří svůj nesouhlas s poměry v zemi otevřeně vyjádřili.

Když se později jako rektor MU aktivně zapojil do iniciativ vedoucích ke vzniku SU, podařilo se mu s pomocí dalších v krátké době zvrátit první negativní rozhodnutí v záležitosti vzniku nových fakult v Opavě a v Karviné. Členové Akademického senátu MU nakonec svůj názor diametrálně, tedy ve prospěch těchto fakult, změnili, čímž byla vlastně cesta k pozdějšímu konstituování SU otevřena. „Jsem přesvědčen o tom, že založení Slezské univerzity byl čin prospěšný pro českou vědu a pro vysokoškolské studium a že existence této univerzity má nesmírný význam pro Slezsko. Věřím, že se Slezská univerzita bude také v příštích letech úspěšně rozvíjet,“ okomentoval prof. M. Jelínek již před časem svůj blízký vztah k naší škole a do konce života na něm nic nezměnil.

Stejně tak si rád připomínal roky strávené v Opavě výukou na Ústavu bohemistiky a knihovnictví. „Do vývoje spisovného jazyka jsem se snažil včlenit historii Moravy a Slezska. Chtěl jsem ukázat, jak se historické události projevily v jazyce a v literatuře. Na setkání se studenty, ať už byla na programu teoretická stylistika, syntax nebo slavistická literatura, jsem se těšil,“ potvrdil prof. M. Jelínek v okamžiku, kdy v Opavě převzal čestný doktorát SU.