Foto: Ivan AugustinLINHARTOVY - Po více než pěti měsících, jež uplynuly od jejich adventního vystoupení, se členové Komorního pěveckého sboru Slezské univerzity (KPSSU) vrátili do prostředí zámku v Linhartovech. Tentokrát jim pro koncert při příležitosti zahájení turistické sezóny připravilo mnohem příznivější tvář. Plně toho využili a zámecké nádvoří si zcela podmanili.

Díky soustředěné práci projevující se také v dělených zkouškách řízených sbormistryní Mgr. Vladimírou Vašinkovou a za citlivého přispění organizačního vedoucího PhDr. Petra Vojtala starajícího se o to, aby každá dílčí etapa nácviku vyústila ve veřejnou produkci, se postupně každé z ohlášených vystoupení KPSSU stává kulturní událostí. Obě linhartovská takovými skutečně byla. Zatímco 14. prosince loňského roku posluchače neodradily ani opravdu zimní podmínky, v níž zámecké interiéry pěvce přivítaly snad ještě větším chladem, než panoval venku, v neděli 25. května, kdy v zámku zahajovali plejádu výtvarných představení, leč hudební složka programu byla svěřena výhradně KPSSU, se nejeden z posluchačů mohl na nádvoří vystavit téměř letnímu sluníčku.

Foto: Ivan AugustinNavíc jeho paprskům přidalo na lesku i to, co si pěvci pro početné publikum připravili a co předvedli. Po úvodním seznámení s prostorem se rozezpívali k uvolněnému výkonu, z něhož sršela radost z činnosti, jíž se věnují a jež je jako studenty, pedagogy, případně ty, kdo mají ke Slezské univerzitě blízko, spojuje. Vnímaví a zásluhou KPSSU dobře naladění posluchači to záhy rozpoznali a podporovali je vřelým potleskem.

Možná si to mnozí návštěvníci linhartovského zámku, o jehož renesanci co do využití už po devět let pečuje kastelán Jaroslav Hrubý se spoustou „bezejmenných“ dobrovolných pomocníků, ani ti, kdo v jeho prostorách účinkují (výtvarná tvorba tu ovšem nad hudebními programy dominuje), neuvědomují, ale kulturní obsah minulosti objektu nechyběl. Se zvláštním pocitem tu může být přijímána skutečnost, že Linhartovy se na konci 18. století skutečně zapsaly do hudebních dějin Slezska. I tady se totiž - vedle šlechtických rezidencí v Javorníku ve Slezsku, v Hradci nad Moravicí, ve Slezských Rudolticích, v Horním Hlohově, ve Velkých Hošticích a v Hošťálkovech - setkáváme s fenoménem pro hudební kulturu velmi podstatným, totiž se zámeckými kapelami.

Foto: Ivan AugustinV Linhartovech se za vrcholnou etapu existence takové rezidenční kapely považuje období let 1780-1805 a je nejvíce spojováno s počátky hudební kariéry skladatele Gottfrieda Riegera (1764, Opavice - 1855, Brno), autora několika singspielů, oratorií, chrámové hudby (včetně téměř dvou desítek mší) i řady instrumentálních skladeb a výkonného klarinetisty, hobojisty, violoncellisty a varhaníka. Právě od působení v kapele hraběte Josefa Sedlnického z Choltic na zámku v Linhartovech se G. Rieger odrazil k další tvůrčí dráze, k níž mu dopomohlo školení u piaristy Antonína D. Brossmanna v Bílé Vodě na Javornicku, které doporučil sám Karl Ditters z Dittersdorfu (posléze G. Rieger působil v Brně, u hraběte Jindřicha Viléma Haugwitze v Náměšti nad Oslavou a znovu v Brně).

U nejnovější kapitoly hudebního života linhartovského zámku, jež se píše od jara 2005, stojí dvěma vystoupeními i KPSSU. Jejich uskutečněním se splnilo dávné přání služebně nejstarší členky ženské složky tělesa Mgr. Veroniky Glötzerové, absolventky studia odborné historie na SU z Třemešné, nyní pedagogicky působící na základní škole ve Městě Albrechticích (v KPSSU zpívá už více než deset let). Na domácí půdě (Město Albrechtice a Linhartovy spojuje správní svazek) měla samozřejmě nejpočetnější příznivce, avšak mezi návštěvníky zámku a posluchači koncertu byli hojně zastoupeni i Krnované a Opavané.

Ostatně vysoce příznivý ohlas na vystoupení, z něhož se mohou naši sboristé těšit, vedl též k další nabídce, která byla PhDr. P. Vojtalovi tlumočena. Víc o ní v této chvíli prozrazovat nechceme, ale na nedostatek zájmu si KPSSU nebude moci po podobných aktivitách typu té zatím poslední určitě stěžovat. Když jsme v textu jmenovali lokality, v nichž se v minulosti hudba ve Slezsku pěstovala, patřila zmínka rovněž zámku ve Slezských Rudolticích. Vydá-li se KPSSU jednou i tam, připomene odkaz jiného významného skladatele. Slezskorudoltický rodák Karel Hanke (1749-1803), zpočátku člen kapely a později kapelník u majitele zdejšího panství Alberta Hodice, byl znám z koncertování v Berlíně i ve Varšavě. A od něj by už cesta sboru mohla vést přímo k Dittersovi. Vždyť účast na již více než dvě desítky let konaném mezinárodním hudebním festivalu v Javorníku nesoucím jeho jméno by byla prestižní.