OPAVA, TERST - Neobyčejné léto prožívá odborný asistent Dott. Giorgio Cadorini, Ph.D. (1965), z oddělení italistiky Ústavu cizích jazyků Filozoficko-přírodovědecké fakulty. V naší zemi (nyní v Kolíně) už 23 let žijící a působící furlanský patriot byl 29. července v Terstu spolu s dalšími osobnostmi oceněn „za činnost vykonávanou k poctě rodného kraje“.

Absolvent univerzity v Terstu, jehož odborným zaměřením je srovnávací romanistika, přišel do Opavy počínaje letním semestrem akademického roku 2006-2007 jak s pedagogickými zkušenostmi ze Státní jazykové školy v Praze a Univerzity Karlovy, tak s poznatky z práce na vzniku šestisvazkového slovníku furlanského jazyka, na němž se podílelo 25 autorů. „Při turistické návštěvě v roce 1990, tedy nedlouho po pádu železné opony, se mi vaše metropole zalíbila, a když jsem si uvědomil, že získat doma adekvátní uplatnění v oboru, na nějž jsem se studiem připravoval, nebude snadné, začal jsem se zajímat o práci přímo v srdci Evropy,“ ohlíží se G. Cadorini jen letmo za prvními kontakty s českým prostředím, jež o rok později začal trvalým pobytem v Praze naplňovat.

Dott. Giorgio Cadorini, Ph.D. Do historie Slezské univerzity (SU) v Opavě se zapsal jako jeden z nejaktivnějších účastníků na počátku roku 2012 celostátně pořádaného protestu proti obsahu a způsobu postupu reformy vysokého školství. Srdeční záležitostí je pro něj ale také zákon o ochraně furlanského jazyka přijatý v roce 2000. Jako odborný asistent oddělení italistiky Ústavu cizích jazyků Filozoficko-přírodovědecké fakulty v Opavě vyučuje italský jazyk, teorii literatury, dějiny Itálie a informatiku pro filology. Na svém pracovišti je správcem webových stránek, zakladatelem internetové skupiny italistů Noi di Opava, filmového cyklu Filmitalia a partnerství SU v rámci vzdělávacího programu Erasmus s univerzitami v Koperu, Terstu, Pule a Nové Gorici. Několikrát vedl výpravy opavských studentů archeologie, jež je jeho velkým koníčkem, na vykopávky terstské univerzity.

Rodák z města Palmanova (furlansky Palme), původně pevnosti ve tvaru devíticípé hvězdy a se třemi zdmi opevnění, v autonomním kraji Furlansko a Julské Benátsko, má silně vyvinutý vztah k regionům. Není tedy divu, že se i u nás zajímá o stopy, jež tu v minulosti zanechali ti, kdo z Furlanska (kraje vystěhovalců do mnoha částí světa, ale též kraje, do něhož zase z jiných částí světa lidé přicházejí), odešli hledat obživu na sever a severozápad. „Těch příkladů by mohla být dlouhá řada. Našli byste je stejně v Třebíči, jako v Mostech u Jablunkova, kde dodnes sídlí potomci dělníků, kteří tu budovali železnici, nebo v České Třebové či v Ústí nad Orlicí a jejich okolí. Furlanští kameníci se podíleli též na stavbě Národního divadla,“ připomíná G. Cadorini a pro ilustraci uvádí, že uplatnění ve světě našlo více než 50 procent obyvatel Furlanska.

Přesto v posledních desetiletích zaznamenal jeho rodný kraj dříve nikým netušenou proměnu. „Ještě v padesátých letech minulého století jste v oknech domů místo skla viděli papír, dnes je Furlansko a Julské Benátsko jedním z nejbohatších evropských regionů, o jehož velký rozmach se zasadil nejen cestovní ruch, ale i doprava, bankovnictví a vinařství. „Od nepaměti mnohonárodnostní příhraniční oblast (vždyť si stačí uvědomit názvy jeho nejznámějšího města - furlansky a německy je to Triest, italsky Trieste, latinsky Tergeste, slovinsky a chorvatsky Trst) se dokázala rozvinout ve vyhledávanou destinaci,“ líčí G. Cadorini a přidává čistě osobní vzpomínku.

„Pocházím z rodu, a takové nejsou ve Furlansku žádnou výjimkou, v němž byl jeden z mých předků občanem tří států, zažil sedm změn hranic a bojoval ve dvou armádách, přestože se nikdy neodstěhoval dál než kilometr od rodného domu,“ konstatuje a ve vztahu k nedávnému centenariu vypuknutí první světové války dokresluje osud praděda informací o boji na italské frontě, zatímco jeho starší bratři bojovali v Haliči. „Nezapomeňte, že rok 1914 je z hlediska velké války v Itálii výročním pouze pro území tehdejšího Rakouska, kam patřila i část Furlanska, samotné italské království do ní vstoupilo teprve o rok později,“ poznamenává.

Letošek je ovšem i časem 50. výročí prvního zasedání regionálního parlamentu Furlanska a Julského Benátska. Právě při této příležitosti byl přímo na jeho půdě G. Cadorini oceněn. „Samozřejmě tuto skutečnost nijak nepřeceňuji, ale pro mediální zviditelnění Slezské univerzity, k níž se vždy hrdě hlásím, může mít svůj význam. Člověka vždy potěší, když si na něj někdo vzpomene, ale rovnat se s dalšími oceněnými, mezi nimiž byl třeba krajan, kdysi v USA začínající jako zedník, dnes úspěšný stavitel, jemuž New York svěřil výstavbu pro celý svět symbolické Věže svobody (Freedom Tower) na místě 11. září 2001 zničených mrakodrapů dvojčat, v Marseille žijící věhlasná autorka řady genetických studií, opakovaně navržená na Nobelovu cenu, či renomovaný, teď už kanadský znalec italské renesance, asi nemohu,“ vypovídá romanista skromně.

Z udělené medaile, na jejímž aversu je použit motiv z votivního oltáře připomínající smrt císaře Maximina Thráckého v roce 238 se symbolikou ženské postavy znázorňující Řím a ochraňující jinou postavu zosobňující Aquileiu s orlicí nad hlavou a na reversu dedikace s uvedením jeho jména, má ale pochopitelně radost. „Dostalo se mi vzácné příležitosti setkat se dokonce s prezidentkou Autonomního kraje Furlansko a Julské Benátsko Deborou Serracchiani,“ potvrzuje G. Cadorini a na závěr se vrací ke svým pedagogickým a vědeckým povinnostem. „Tyto dvě činnosti patří na vysokoškolské půdě nerozlučně k sobě. A tak i když mě zájem a motivace studentů italštiny těší, nezapomínám ani na výzkum. Z Kolína to mám rovnoměrně rozdělené. Na Slezskou univerzitu cestuji na východ, za podílem na realizaci výzkumných projektů povětšinou na západ Evropy,“ loučí se G. Cadorini s příslibem příštího setkání, jež bude plně věnováno „jeho“ srovnávací romanistice.