Libor Martinek zprostředkoval českému čtenáři verše olštýnského básníka Zbigniewa Chojnowského

OPAVA – Jedním z dalších počinů svých česko-polských literárních vztahů se v těchto dnech prezentuje literární vědec, překladatel, básník a pedagog Ústavu bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě a mimořádný profesor Vratislavské univerzity doc. PhDr. Libor Martinek, Ph.D. Po překladu obsáhlého povídkového výboru mistra polské fantastiky Stefana Grabińského V domě Sáry a jiné povídky (2012, Volvox Globator), a na sklonku loňského roku vyšlé autorské sbírce básní v české i polské mutaci Jsi mým signifié – Jesteś moim signifié (2012, Krnov) je to další překlad. Tentokrát jde o reprezentativní výbor poezie z let 1980-2011 polského autora Zbigniewa Chojnowského z Olštýna, nazvaný Mazurské odjezdy (jde o překlad originálního výboru Kamienna kładka, tedy „Kamenný chodník“, z roku 2012). Kniha vyšla v opavském vydavatelství a nakladatelství LITERATURE & SCIENCES v zajímavé grafické a textové úpravě Urszuly Marty Patalasové (po kliknutí se otevře celkový náhled).

Pro Libora Martinka to není první setkání a překladatelská aktivita spojená se Zbigniewem Chojnowskim, již dříve ho představil ukázkami v časopise Psí víno. Ostatně ani překlady poezie „z kraje jezer a lesů“ Mazurska a Warmińska nejsou v aktivitách Libora Martinka ojedinělé, neboť již dříve publikoval časopisecky své překlady olštýnských básníků Kazimierze Brakonieckého či Marka Barańského. Jak uvádí Libor Martinek v odborně zasvěceném a interpretačně pojatém doslovu ke sbírce, se Zbigniewem Chojnowským se setkal poprvé v roce 2007 u příležitosti konference Święte miejsca w literaturze („Posvátná místa v literatuře“), konané na Warmiňsko-mazurské univerzitě v Olštýnu. Jeho tvorba mu byla velmi blízká, a to nejen tematicky, neboť má hodně společného s překladatelovými zájmy třeba i tím, že oba pocházejí z míst tak velmi si podobných, která byla po odsunu německých obyvatel po druhé světové válce znovu zabydlována slovanskými novousedlíky.

Co však Martinka oslovuje nejvíc, je způsob, jakým se Chojnowski dokáže vyjadřovat: „Vášeň, s jakou se Chojnowski ponořuje do jednotlivostí, jak dbá o co možná nejkonkrétnější vyjádření, je neobyčejná. Z tohoto postoje vyzařuje nesmělá víra ve spásnou moc detailu a spolu s tím nedůvěra vůči unifikujícím silám zobecnění a abstrakce. Chojnowski jako by věřil, že dokud v našem srdci, očích a paměti žijí lidé a jejich problémy, dokud se ve snech vracejí vzpomínky z dětství, dokud »jsme jako to všechno / Prostoupeni světlem / Hvězd mimo dohled« (Soumrak), dokážeme se ubránit smrtelným ranám času.“ Tak píše o jeho tvorbě v doslovu knihy Mazurské odjezdy. Podobně pak oceňuje Chojnowského tematicky bohaté spektrum námětů, kdy vedle vzpomínek na dětství, rodný kraj, osudy lidí, pohyb člověka či cestování za obživou inspiruje básníka věda, filozofie, mytologie, víra, působí na něj duch místa neboli genius loci. Mistrně umí například využívat odkazu minulosti: „Zbigniew Chojnowski přesvědčivě a zásadním způsobem osvěžuje literární topiku a mýty (gordický uzel, Orfeus, Antaios). Daří se mu aktualizovat vysoké literární žánry (trén, žalm, nénii, modlitbu), šťastně spojuje sugestivnost básnického obrazu s aforistickým zobecněním. To vše je spjato sponou aforistické zkratky vyvolávající dojem, že každý obraz a význam má v této poezii svůj smysl, je na svém místě, že v tomto rekviem není ani jedna zbytečná nota. Slova užívaná olštýnským básníkem v současné situaci jazykového blábolu skvěle vypovídají o dramatické situaci moderního člověka.“

Básník, literární historik a také kritik Zbigniew Chojnowski, laureát Ceny za básnickou tvorbu v rámci Polsko-německých literárních dnů v Drážďanech a Ceny literárního sdružení v Suwałkách, se narodil 30. května 1962 v polském Orzyszi. Kromě působení na Ústavu polských studií v Olštýně přednáší polskou literaturu na Warmińsko-Mazurské univerzitě. Čtenáře poprvé výrazněji zaujal v roce 1993 sbírkou Śniardwy, nazvanou podle největšího jezera v Polsku. Mezi další literární počiny patří jeho sbírky Czery strony domu (Čtyři strany domu, 1996), Prześwit (Výprodej, 2002), Ląd gordyjski (Gordická pevnina, 2006), Rozwidlenia (Vidlice, 2008) nebo nejnovější Bliźniego, swego (Bližního, svého; 2012). Zaujal také sbírkou určenou dětem Mam pytanie, Wiersze dla Witka i inych dzeci („Chci se zeptat, Básně pro Vítka a jiné děti“; 2002). S Chojnovského poezií se mohli seznámit nejen čtenáři v Polsku, ale prostřednictví překladů též v Rusku, Makedonii, Litvě, Francii, Německu a České republice.
Prof. Chojnowski se kromě poezie, která mimo jiné doprovází i knihy fotografií Mieczysława Wieliczko, věnuje šíření polské kultury; realizoval mj. polsko-německé vydání básní Michala Kajky Gedichte (2003, Berlín), publikuje vědecké a kritické práce, literární antologie a monografie věnované především regionálním tématům a autorům rodného kraje, přispívá do sborníků a aktivně působí v řadě společenských organizací, kde zastává i významné pozice. Je nositelem několika polských kulturních vyznamenání.