Možnosti muzejní prezentace umění ve Slezsku mají a budou mít s naší univerzitou stále přirozenější souvislost

Do prostředí výstavní budovy Slezského zemského muzea (SZM) v Opavě zasadil 3. června doc. PhDr. Pavel Šopák, Ph.D., z Ústavu historických věd Filozoficko-přírodovědecké fakulty závěr cyklu uměnovědných přednášek věnovaných možnostem a mezím prezentace umění ve Slezsku. Svůj výklad soustředil právě k vývoji expozice a výstavní činnosti SZM.

V retrospektivním pohledu upozornil na některá specifika opavského kulturního klimatu, jež umožnila setkání sbírek uměleckoprůmyslového muzea s profesionálním výtvarným uměním. „Fundované vedení muzejní instituce i existence vlastní výstavní budovy se staly určujícími faktory, které v opavských podmínkách možnosti prezentace umění ve Slezsku ovlivňovaly,“ řekl v úvodu. Postihl ale také prostorové a koncepční limity této činnosti, jež si muzeum už v době získání statutu zemské instituce (1921) plně uvědomovalo a s nimiž bylo poté ve 20. a 30. letech nuceno přistupovat k péči zvláště o archeologické a etnografické sbírky, a zasadil je do hodnotících souvislostí, jak se mu dařilo naplňovat doporučované poslání orientovat se na region tehdejšího československého Slezska.

Od připomenutí smělé, leč nenaplněné vize výstavby ještě jedné, prakticky totožné výstavní budovy spojené s tou stávající přešel doc. Šopák k analýze poválečného vývoje muzea a jeho expozic v letech 1955 a 1981 a zaměřil se především na zastoupení výtvarného umění v nich. Ocenil působení a vliv žáků prof. Alberta Kutala, který své posluchače v Brně vedl k terénní práci a výzkumu rovněž v regionu Slezska, a ještě dříve též činnost první poválečné muzejní historičky umění v SZM Aleny Königové-Kudělkové-Adlerové (1922-2011). V další části přednášky na vybraných místech stálé expozice i v prostoru, který je nyní využit k výstavám, vysvětlil hlavní ideje současného řešení rekonstruované historické výstavní budovy SZM, na němž se sám v nedávném období autorsky významně podílel.

Postavení SZM v oblasti dnešní muzejní prezentace umění Slezska charakterizoval u výstavy uspořádané k poctě prozaika, publicisty a překladatele Jana Balabána (1961-2010). „To, co se jednou dostane do muzea, je považováno za hodnotu prověřenou a trvalou,“ konstatoval nejen na adresu vůdčí osobnosti kultury a umění širšího Ostravska, ale celé generace, do níž patří i jeho bratr Daniel (1957). „Považuji proto za jistou symboliku, že se uspořádání této výstavy se v duchu dlouhodobých opavských tradic prezentace takových hodnot chopilo opětovně Slezské zemské muzeum,“ ocenil doc. Šopák.

Při hodnocení uspořádaného cyklu přednášek k možnostem a mezím prezentace umění ve Slezsku, v jehož programu vystoupili především přednášející působící nyní v Olomouci a v Ostravě, vyzdvihl kvalitu zázemí, které pro uměnovědné disciplíny vytváří opavský Ústav historických věd. „Ačkoliv přímo obor dějiny umění na Slezské univerzitě nemáme, ve vztahu k možnostem prezentace umění se ukazuje, že nejen Slezské zemské muzeum, ale též další podobné instituce budou v tomto ohledu stále více ovlivňovat ti, kdo studium příbuzných disciplín právě v Opavě absolvovali nebo v budoucnu absolvují,“ konstatoval doc. Šopák.

Realizaci přednáškového cyklu umožnil projekt Popularizace nejnovějších výzkumných a vědeckých výsledků Ústavu historických věd v rámci středoevropské komparace řešený v operačním programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost.

Fotoreportáž z akce najdete na facebooku Slezské univerzity v Opavě.