Vedle dlouhé šňůry samostatných výstav prezentuje Jindřich Štreit své dílo též k poctě Martina Martinčeka

Doznívající výstava v nizozemském Haagu nazvaná „Život mezi černou a bílou“ a tři další na nejbližší dny připravovaná vystoupení v Kroměříži, Litovli a v Novém Městě nad Metují – to je aktuální pohled do diáře prof. Mgr. Jindřicha Štreita, pedagoga Institutu tvůrčí fotografie (ITF) Filozoficko-přírodovědecké fakulty. Přesto ani uvedený výčet není kompletní.

Zvláštní a přece jen trochu podrobnější zmínku si totiž zasluhuje probíhající Štreitova účast na skupinovém vystoupení fotografů v Liptovské galerii Petra Michala Bohúňa v Liptovském Mikuláši, která doprovází hlavní výstavu uspořádanou tam na počest 100. výročí narození Martina Martinčeka (zemřel 2004). Mimořádnou kolekci prací svých kolegů spoluinicioval prof. Ľubo Stacho, zakladatel katedry fotografie na Vysoké škole výtvarných umění ve slovenské metropoli, s nímž J. Štreita, prof. Vladimíra Birguse a jejich zásluhou dnes už celý opavský ITF pojí dlouholeté úzké pracovní i osobní kontakty.

„Když jsem se o projektu k poctě Martina Martinčeka dozvěděl, nemohl jsem pochopitelně zůstat stranou,“ potvrzuje J. Štreit samozřejmost svého zastoupení v souboru 32 fotografů vytvořeném pro Liptovský Mikuláš. „A to nejen pro vybranou společnost vystavujících a pro podporu Ministerstva kultury SR, díky němuž mohla být výstava zařazena i do programu 17. Letní školy Domu fotografie v Liptovském Mikuláši, ale pochopitelně především z toho důvodu, abych si Martina Martinčeka připomněl,“ objasňuje J. Štreit a naznačuje příbuznost některých životních peripetií, která ho k nestorovi slovenské fotografie přibližují.

M. Martinček, původní profesí právník, byl totiž po roce 1948 donucen zcela opustit veřejný život. Začal se živit doslova tak, jak se dalo, a oprášil i svůj vztah k fotografii, k níž lnul už od 14 let, kdy si bez vědomí rodičů pořídil první aparát za peníze vydělané nošením kufrů cestujícím z nádraží. Fotografování se přitom začal věnovat s takovým zaujetím, že se už v roce 1957 stal jako umělecký fotograf členem Svazu slovenských výtvarných umělců.

„Martinčekova tvorba, to je velká óda na přírodu Liptova a život lidí v tomto regionu,“ říká J. Štreit a připomíná umělcovu knihu Nezbadaný svet vydanou v polovině šedesátých let minulého století. „Ve chvíli, kdy ji ocenil i slavný britský fotograf lord Snowdon, otevřely se Martinčekovi široké obzory. Jeho fotografie zveřejnil zprvu deník The Times, později mnohá další světová novinová a časopisecká periodika. Autorovy snímky Klebetnica, Tanečnica, Klasy a další se staly pojmem,“ připomíná J. Štreit a o Martinčekově tvorbě by mohl mluvit ještě dlouho. „Vždyť ne každý se dočká titulu Excelence FIAP, tedy mezinárodní federace umělecké fotografie. Za všechny další cykly, třeba Světla ve vlnách, Chvála vody nebo Lidé v horách, si ho však Martinček nepochybně zasloužil,“ dodává.

Díky J. Štreitovi se tedy v těchto týdnech (výstava nazvaná „Hommage to Martin Martinček“ trvá v Liptovské galerii P. M. Bohúňa v Liptovském Mikuláši od 13. června do 7. září) ITF znovu přihlásil k těm nejlepším tradicím české a slovenské fotografie. Navíc ani rázovité slovenské regiony nejsou pro něj nijak zapovězeny. „Naopak, při letní fotografické škole jsme tu už nejednou byli přípravou přednášek i výstav plně zaměstnáni,“ uzavírá J. Štreit.

Foto: Martin Martinček - Horská bystřina, 1975