OPAVA - Poprvé jsem ji uviděl na výuce, když místo očekávané doc. Evy Hӧflerové přišla na začátku hodiny s kamerou v ruce a svojí kombinací polštiny a češtiny přítomné požádala, aby jí do objektivu řekli pár slov o životě.

Anna Marcinkowská, doktorandka v Institutu pedagogických věd na Opolské univerzitě v Polsku (Uniwersytet Opolski), přijela na Slezskou univerzitu pracovně. Minulý rok byla v rámci Mezinárodního visegrádského fondu na stáži v Ostravě a zde se potkala s doc. Evou Hoflerovou, v té době vedoucí Ústavu bohemistiky a knihovnictví Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Domluvily se a Anna za ní přijela do Opavy. Zprvu jen udělat malou výzkumnou pilotáž. „Zjistila jsem, že Slezská univerzita je dobré místo pro inovace, řekla bych takový „čerstvý vzduch” ve výzkumu. Téma, kterému se věnuji, je mediální a informační gramotnost podle konceptu UNESCO,” říká na úvod Anna. Ta si Slezskou univerzitu vybrala i proto, že její „doma” je v Opolí, které není daleko od Opavy a opavská i Opolská univerzita patří mezi smluvní partnery konsorcia Progres 3 spojujícího vysoké školy na české, polské a slovenské straně hranic.

Anna se věnuje výzkumu. Při setkání s ní studenti dostali plastelínu a vytvářeli z ní figury, jindy si hráli se stavebnicí nebo naopak, jako v mém případě, mluvili vážně o životě. Anna hned vysvětluje: „Můj projekt je výzkum založený na umění. Používám zvláštní metodu, která byla vymyšlena v Kanadě na British Columbia University. Říká se jí A/R/T OGRAPHY. A jako artist – umělec, R od researcher – výzkumník, T znamená teacher – učitel. V rámci projektu jsem vyzvala ke spolupráci studenty oboru Audiovizuální tvorba. Pomáhali mi se sběrem dat, která se budou následně popisovat. Studenti audiovizuální tvorby jsou reprezentanti mediální a informační gramotnosti a jejich práce v uměleckých projektech má vlastně tři polohy – uměleckou, vyjadřovací a učitelskou. Můj projekt kombinuje také pohled design based research – výzkum, který se snaží vypracovat nějaký model z praxe,” vysvětluje Anna a dodává: „Výsledkem našeho projektu by měla být charakteristika toho, jak vypadá a může vypadat mediální a informační gramotnost. Ne jako konkrétní model, spíše jako inspirace a spektrum možností, které lze měnit a využít v prostředí adresátů.”

Anna Marcinkowská s projektem začala už doma, v Polsku. Jak přiznává, mediální a informační gramotnost ji zajímají dlouhodobě: „V Polsku, kde dělám doktorát, jsem se už dříve věnovala několika projektům, které se týkaly mediální a informační gramotnosti. Každá zkušenost mne obohatila a měla vliv na to, jak teď pracuji.” V Opavě se Anna pohybuje především na Filozoficko-přírodovědecké fakultě a jejím Ústavu bohemistiky a knihovnictví. „Opavská fakulta na mne působí velmi dobře, jak jsem už říkala, cítím tady čerstvý vzduch. Fakulta je velmi známá svými uměleckými obory. Mezi fotografy vynikajícím Institutem tvůrčí fotografie, kde také studuje řada Poláků, jsou zde divadelníci, objevují se tu budoucí básníci. A samozřejmě oddělení Audiovizuálni tvorby, které se úspěšně prosazuje na festivalech, v dokumentaristice i v rozhlase. Jak říkám, je to ideální místo pro výzkum.”

Potká-li někdo neznalý skupinku studentů s Annou uprostřed, automaticky ji zařadí kvůli její mladistvé vizáži mezi ně. Jak ale na Annu působí zdejší studenti? Jsou čeští studenti stejní jako ti polští? „Určitě jsou nějaké rozdíly. Čeští studenti a obecně Češi jsou velmi veselí, mnoha věcem se umí zasmát. Poláci jsou proti nim takoví vážní. Je to určitě dobrá vlastnost, ale myslím si, že občas to může být také negativní, smích totiž dává odstup od reality mnoha věcí,” soudí Anna.

V současné době se život Anny Marcinkowské dělí do dvou rolí: v jedné je mladá maminka, ve druhé doktorandka věnující se výzkumu. To jí zabírá veškerý čas. Do Opavy tedy pravidelně přijíždí v doprovodu manžela a malých dětí. „Můj manžel, dcerka a syn mi jsou oporou v každém smyslu toho slova. Jinak můj manžel dělá svůj výzkumní projekt ve Zlíně, stejně jako já miluje Česko a dobře i česky mluví. Ve svých činnostech se snažíme vzájemně se podporovat a v minulosti jsme také řadu projektů zaměřených na umění dělali společně,” vysvětluje Anna a přiznává, že často dostává s manželem dotazy, kde bere energii na doktorské studium a výzkumy, když se současně stará o dvě malé děti. „Je to vlastně tak, že právě děti mi dodávají energii a sílu vše tohle dokázat,” odpovídá Anna.

Anna a její rodina má společnou i další „lásku”. Tou je cestování. A cestují společně hodně. „Cestování vždycky obohatí a dá nový pohled na něco, o čem jsme si jen předtím mysleli, že to známe. Tento rok jsem byla v Norsku, Turecku a Španělsku. Setkávala jsem se tam hlavně s lidmi z jiných zemí, kteří se věnují výzkumům podobných problémů jako já. Určitě je dobré vědět, jak to ve světě vypadá, jak tam lidé žijí. Na cestách sleduji hlavně lidi, právě oni tvoří cesty a místa, která nás lákají. Pro mne je to navíc určitá reflexe toho, co dělám, a ujištění, že jsem si vybrala dobrou cestu a že dělám něco smysluplného.”

Anna Marcinkowská, doktorandka Institutu pedagogických věd na Opolské univerzitě v Polsku. Je absolventkou Institutu umění Opolské univerzity. Magisterský projekt věnovaný antropologickému výměru interakce ve fotografii realizovala v Polsku a České republice. Tak se blíže seznámila s Českem a zamilovala si ho. Je rovněž animátorkou fotografie, věnuje se netradiční vizuální tvorbě s prezentací fotografie. Působí v Opolském sdružení pro animaci kultury OPAK. Miluje české čokoládové čerty.