OPAVA - Konferenci projektu Ústavu historických věd Filozoficko-přírodovědecké fakulty Historizace střední Evropy označil Borut Klabjan bezprostředně po jejím skončení 16. října na společenském večeru účastníků za odrazový můstek k rozvoji spolupráce pracovišť historiků z University of Primorska v Koperu, odkud do Opavy přijel, a Slezské univerzity.

Historický správní útvar Přímoří Do roku 1918 součást Rakouska-Uherska (samostatnou korunní zemí s místodržícím v Terstu se Přímoří stalo v roce 1949). Po rozpadu Rakouska-Uherska připadlo Přímoří Itálii jako součást Julského Benátska. Uzavřením Pařížské mírové smlouvy bylo Přímoří z větší začleněno do Jugoslávie s výjimkou západní části, která připadla Itálii. Terst byl vyhlášen svobodným územím pod společnou vojenskou správou. V roce 1954 bylo podepsáno memorandum o porozumění, podle něhož se terstské území dočasně rozdělilo mezi italskou a jugoslávskou civilní správu, přičemž město Terst připadlo Itálii. Dočasná správa byla prohlášena za definitivní na základě dohody z Osmia, kterou uzavřely Itálie a Jugoslávie v roce 1977. Rozdělením Jugoslávie v roce 1991 téměř celá Istrie připadla Chorvatsku, Slovinsku pás od pobřeží kolem Koperu do vnitrozemí. Na historickém území se rozkládají italské provincie Gorizia a Trieste z oblasti Furlansko a Julské Benátsko, slovinský tradiční region Primorska a chorvatské župy Istrijská a částečně Přímořsko-gorskokotarská.

„Za pozvání, jehož se mi dostalo od kolegy Martina Pelce, děkuji. Přijal jsem ho velmi rád a myslím, že jsme si stihli sdělit mnoho užitečného,“ potvrdil B. Klabjan, jehož studie o Češích na pobřeží severního Jadranu vzbudily mezi naší odbornou veřejností značný ohlas. „Jak jsme se navzájem ujistili, mezi historickými osudy Přímoří a Slezska lze hledat nejeden styčný bod společného profesního zájmu,“ uvedl slovinský historik pocházející z Terstu, který v nedávné minulosti stál s odborným pracovníkem oddělení italistiky a latiny Ústavu cizích jazyků Filozoficko-přírodovědecké fakulty Giorgio Cadorinim za přípravou Erasmus smlouvy umožňující výměny posluchačů studujících v Koperu a v Opavě. „Je naděje, že nezůstaneme pouze u ní,“ konstatoval.

Do programu konference projektu „Historizace střední Evropy“ jako téma pro rozvoj lidského potenciálu v oblasti výzkumu, inovací, vzdělávání a zapojení současných a budoucích vědeckovýzkumných pracovníků do mezinárodních vědeckých a výzkumných aktivit přispěl vystoupením v sekci Mobilita a komunikace nazvaným „Rozdělení železniční sítě ve střední Evropě po první světové válce na příkladu severního Jadranu a Československa“. „Využil jsem k němu jedné kapitoly své v roce 2007 vydané knihy Československo na Jadranu, která se letos v překladu dostane i k českému čtenáři,“ přiblížil obsah příspěvku B. Klabjan. Výklad ale obohatil rovněž o nová zjištění, k nimž došel studiem dokumentů konzulátu v Rijece uložených v Archivu Ministerstva zahraničních věcí v Praze.

Protože Univerza na Primorskem v Koperu, na níž působí už deset let, má čilé kontakty téměř se všemi českými veřejnými vysokými školami, jsou návštěvy B. Klabjana u nás dost časté. „Během studií v Terstu přišla v rámci programu Erasmus možnost pobývat v Bratislavě, kde jsem se připravoval na diplomovou práci věnovanou vlivu italského fašismu na Slovensko,“ ohlíží se do minulosti a vzpomíná i na první cestu do Československa v roce 1989. „Jako člen basketbalového týmu Jadran Terst, jenž je sestaven ze Slovinců žijících v Itálii, jsem absolvoval turnaje v Českých Budějovicích a v Mladé Boleslavi,“ umívá se. Vztahům Čechů a Slováků k Přímoří, a to před i po 1. světové válce, pak věnoval doktorskou práci obhájenou ve slovinské metropoli Lublani (Ljubljana).

Příbuznými tématy - Brána do Itálie, nebo slovanské okno do světa? Terst a česká přítomnost v něm v období do první světové války se prezentoval v publikaci „Naše Itálie. Stará i mladá Itálie v české kultuře 19. století“ (Praha, Academia 2012) a v časopise Dějiny a současnost 3/2012 (Češi na Jaderském pobřeží před první světovou válkou a po ní). Z nich je zřejmá jak jeho orientace na udržování specifik pouze zdánlivě malých kontextů, tak zájem o vědecký rozvoj menších univerzit. „Z tohoto pohledu se mi tedy jeví využitá příležitost k účasti na konferenci v Opavě jako trojnásobně přínosná,“ netají.

„Odvážím si jak cenné osobní kontakty, tak příslib spolupráce s některými z účastníků, např. při badatelském úsilí v archivech,“ charakterizoval základní dojem z jednání, jež se podle jeho slov plně vydařilo. Za neméně podstatný ale označil i zájem slovenských kolegů o spolupráci s univerzitou v Koperu. „Konkrétně mě tu oslovili zástupci Trnavské univerzity,“ informoval s radostí a ujistil, že se po návratu na domovské pracoviště o využití nabídky na spolupráci hodlá zasadit. Třetí velké pozitivum vidí v započaté diskusi historiků z ČR, Slovenska, SRN, Polska a Slovinska o možné přípravě společného mezinárodního projektu podporovaného Evropskou unií, který by naplnil vizi vzniku srovnávací studie historického vývoje vybraných regionů. „Z mého pohledu by v ní region Přímoří nemohl chybět,“ je B. Klabjan přesvědčen.

Ze všech uvedených hledisek věří, že jeho návštěva Opavy nebyla poslední. „Jak vidíte, od kontaktů, které měli Češi se severním Jadranem už v čase Rakouska-Uherska, jsme se dostali až k úsilí o dnešní kontakty. Žádná politická pnutí nemohou jejich potřebu brzdit, ba dokonce zpřetrhat. A budou-li mezi těmi vědeckými a výzkumnými historikové stát na předním místě, co víc bych si mohl přát,“ uzavírá B. Klabjan s tím, že se nadále soustředí především na jejich konkrétnost. „Myslím, že mě k tomu zavazuje nejen má příslušnost k univerzitě v Koperu, ale také poznání podobných postojů, s nimiž jsem se setkal na Slezské univerzitě,“ dodává.

Projekt Historizace střední Evropy (č. CZ.1.07/2.3.00/20.0031) je financovaný z Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu ČR v rámci Operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost.