Mnoho cenných poznatků i dosud neznámých pohledů přinesly již veřejnosti přednáškové cykly konané díky projektu Popularizace nejnovějších výzkumných a vědeckých výsledků Ústavu historických věd (ÚHV) Filozoficko-přírodovědecké fakulty v rámci středoevropské komparace. Nejinak tomu bylo také v tématu věnovanému dějinám sportu.

Do Kulturního domu Na Rybníčku v Opavě se s nimi přišli 10. dubna s posluchači podělit Mgr. Martin Pelc, Ph.D., z ÚHV a dva jeho hosté - MA et MPhil Petr Roubal, Ph.D., z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR a polský historik dr. Tomasz Przerwa z Instytutu Historycznego Uniwersytetu Wrocławskiego. A mezi těmi, kdo jim přišli naslouchat, ale i vyjevit své vlastní názory, byli nejen středoškoláci, ale též aktivní účastníci spartakiád a sportovní činitelé. Třeba Stanislav Pešát, dlouholetý a dobře známý opavský iniciátor kulturistického hnutí a duchovní otec mediálně sledované soutěže Grand Prix PEPA.

Nad fenoménem dějin sportu ve vývojovém pohledu od kuriozity k vědecké historii se zprvu zamyslel M. Pelc. Konstatoval, že byť lze vznik dějin sportu jako subdisciplíny historie klást do druhé poloviny minulého století, její dnešní postavení stále pokulhává např. za politickými, hospodářskými nebo sociálními dějinami. „Historikové dějiny sportu dosud hledají,“ uvedl M. Pelc a potvrdil, že v konfrontaci s masově rozšířenou sportovní žurnalistikou budou vždy vytvářet jakési „menšinové“ dějiny. Poté připomněl časopisy, jež se v našem prostředí sportu již v průběhu posledních tří desítek let 19. století věnovaly (Sokol, Cyklista, Sportovní obzor), stejně jako osobnosti, které se z pozic kulturní historie, filozofie, sociologie apod. zabývaly problematikou sportovního vyžití (Johan Huizinga, Eugen Fink, Roger Caillois).

Na úvodní výklad navázal svým vystoupením P. Roubal. Zaměřil se na osvětlení principů sokolství a akcentoval snahu příslušníků komunity Sokola po výlučnosti a jejich jednotnou představu o národě jako lidském organismu. Na fotografických dokumentech současně oživil atmosféru neslavnějšího sokolského sletu konaného v roce 1938 a dále se již soustředil na poválečné spartakiády. Prezentoval je jako symbol projevu uvědomělého lidu, tedy masy, která ovšem sama nic nezmůže, leda to, že přijímá řízení komunistické strany. „Můžeme se na ně dívat též očima sociální geometrie. Jako na aktivitu, při níž je každý čitelný a každý v ní má své předem vyhrazené místo. To samozřejmě evokuje i možnost sociální kontroly, protože ten, kdo je viditelný, je rovněž zranitelný,“ objasnil P. Roubal.

Více než zimními sporty v Polsku, jak bylo původně ohlášeno, se poslední z referujících, T. Przerwa, zaměřil na postižení dějin sportu jako součásti úsilí historiků zkoumat společenské děje a postoje jednotlivců v nich. Zopakoval již v úvodu deklarovanou skutečnost, že nikdo z vystupujících se vlastně za „čistého“ historika sportu nepovažuje. „Dějiny sportu jsou podle mého soudu velmi přitažlivým prostředkem k tomu, jak více porozumět světu,“ prohlásil T. Przerwa a zpochybnil potřebu vytvoření metodologického modelu či rámce jejich zkoumání. Historii sportu v Polsku charakterizoval jako pokus o docenění národa a doložil, že pokud jde o zimní sporty, jež mají v jeho zemi více než stoletou tradici (např. lyžování v ní začalo v roce 1888), neexistovala o nich až do roku 1955 jediná monografie.

Diskuse se soustředila především na problematiku spartakiád (zpočátku nesly přívlastek celostátní, později československé). Dva z jejich účastníků částečně polemizovali s pohledem P. Roubala na ně, mladší posluchači se dotazovali spíše na důsledky protestů proti masovým projevům fyzické zdatnosti cvičenců. V závěru M. Pelc informoval o tom, že na ÚHV je jako na jediném univerzitním pracovišti v ČR nabízen i seminář sociálních dějin sportu. „Již z jeho názvu vidíte, že se dílem ztotožňujeme s pohledem polského kolegy T. Przerwy. Pozornost historiků nepřitahují výsledky, ba ani tréninkové dávky sportovců, ale společenské klima, v němž se sport odehrává, a reakce aktérů sportovního světa na ně,“ ukončil M. Pelc zajímavé setkání moderované doc. PhDr. Jiřím Knapíkem, Ph.D., vedoucím ÚHV.

Fotoreportáž na facebooku Slezské univerzity v Opavě.