Když v roce 2010 vydala Slezská univerzita knižně práci prof. PhDr. Mečislava Boráka, CSc., The First Deportation of the European Jews. The Transports to Nisko nad Sanem (1939-1940), byly pro její obálku symbolicky vybrány dvě autentické kresby Leo Haase vytvořené v polovině února 1940. Od smrti jejich autora uplynulo v těchto dnech 30 let.

Část svědectví o životních osudech opavského rodáka židovského původu se tak stala trvalou součástí více než třísetstránkové publikace zabývající se dějinami holocaustu, konkrétně transporty židů z Ostravy, Katovic a Vídně do Niska nad Sanem, které se odehrály už v říjnu 1939 a patřily k vůbec prvním deportacím evropských Židů. Úvodní slovo k Borákovu titulu napsal Václav Havel, jenž se už v roce 1994 v Ostravě zúčastnil odhalení prvního pomníku židovským transportům. Další z autorů předmluvy, představitel Federace židovských obcí v ČR Jiří Daníček, označil knihu za věrohodnou „zprávu o holocaustu“ a zdůraznil, že texty v ní obsažené „podávají autentickou zprávu o tom, že zlo, jakkoliv mocné a vražedné, ještě nezvítězilo definitivně. A také o tom, jakým nezměrným utrpením za to bylo zaplaceno.“

Leo Haas Narodil se 15. dubna 1901 v Opavě. Po ukončení Umělecké školy v Karlsruhe navštěvoval Akademii výtvarných umění v Berlíně. Poté podnikl několik studijních cest do Francie a studoval i ve Vídni, kde v polovině dvacátých let také pracoval jako kreslíř pro místní tisk (Stunde, Bühne, Arbeiterzeitung, Abend). Po návratu do Opavy tíhl k české avantgardě a stal se členem Moravskoslezského sdružení výtvarných umělců. Jeho malířský vývoj přerušila okupace. Za účast v ilegálním hnutí ho stihlo zatčení a deportace do Niska. Prošel židovským ghettem v Terezíně (1942), posléze několika koncentračními tábory (Osvětim, Sachsenhausen, Mauthausen aj.). Po válce se usadil v Praze a vedle výtvarného zpracování válečných prožitků se intenzivně věnoval politické karikatuře (Rudé právo, Dikobraz, Eulenspiegel). Zemřel v Berlíně 13. srpna 1983, ale ještě na jaře 1981 stihl uspořádat výstavu politické kresby a grafiky v opavském Domě umění.

Při poslední návštěvě svého rodného města na jaře 1981 byl Leo Haas šťastný jako malý kluk. Nedbal na pokročilý věk; vždyť mu tehdy bylo už osmdesát, ani na zrádnost jarního počasí. Procházel Opavou jen v saku, aby si připomněl místa, jež před válkou tak důvěrně znal. Některá dobře poznával, jiná ovšem hledal marně. Byl ale opět doma a velmi si toho vážil. „Je to naposled,“ řekl mi tehdy a jeho předtucha se naplnila. Navíc ho ještě dříve, než výstava začala, postihl těžký zápal plic, a tak se do Berlína, kde trvale žil od roku 1955, vracel ve stavu nemocných. Byť tedy na vernisáži k lítosti všech přítomných sám promluvit nemohl, jeho politické kresby a grafika, kterou tehdy v Domě umění představil, promluvily za něj. Navíc je po skončení výstavy rodišti věnoval.

Haasovy ilustrace ke knize Miroslava Tůmy „Ghetto našich dnů“ (1946) či cyklus litografií s předmluvou Františka Halase „12 kreseb z koncentračních táborů“ (1947) zůstávají živou reakcí na prožitá válečná léta, časy úděsného ponížení a týrání člověka, stejně jako dokladem hluboké autorovy účasti a vlastního procítění těchto osudů. Tyto kvality jeho výtvarného díla poznali návštěvníci Haasových výstav v mnoha evropských zemích, v Izraeli, Egyptě, Číně a v několika místech afrického kontinentu. V Opavě se pak s nimi seznámili jak ti, kdo viděli jeho výstavu ve Slezském zemském muzeu v roce 1962, tak tu poslední v Domě umění.

„Vybrat něco z Haasových kreseb na obálku titulu prof. Boráka se přímo nabízelo. Kdybych toho nevyužil, popřel bych sám v sobě roky tříbený cit výtvarného tvůrce,“ potvrdil Svatoslav Böhm z Krnova, který knihu vytištěnou za finanční podpory České spořitelny v nakladatelství Tilia v Šenově u Ostravy graficky upravil. V anglickém překladu Christophera Hopkinsona se tak ke čtenářům dostala publikace, jíž se Slezská univerzita může vykázat jako podstatným příspěvkem k dějinám holocaustu. A to nejen pro komplexní přehled světové historiografie na toto téma, pro nový pohled na ně v podobě vylíčení osudů několika tisíc vězňů, strážemi SS zahnaných z koncentračního tábora v Nisku nad Sanem, jehož stavbu, provoz i ostrahu musely hradit židovské obce, na území Sovětského svazu a tam záhy „uklizených“ do gulagů, a pro zobrazení často rozporuplné reflexe židovské tragédie v české společnosti. Už Haasovy kresby na obálce nutí čtenáře si obsah Borákovy studie osvojit a vrýt do paměti.

Repro: Pro obálku anglického překladu přepracované a rozšířené původní studie Mečislava Boráka o transportech židů z Ostravy, Katovic a Vídně do Niska nad Sanem byly použity autentické kresby opavského rodáka židovského původu Leo Haase vytvořené 14. února 1940.