Všeobecně ceněné dílo Jindřicha Štreita ukazuje už dlouhé roky cestu k životu

O to, aby byl jeho slogan „Cesta k životu“ chápán v širokých společenských souvislostech, se zasazuje též série výstav, jež pod označením „Život místo ústavu“ garantuje přední osobnost Institutu tvůrčí fotografie (ITF) Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě prof. Mgr. Jindřich Štreit. Převzatou záštitu chápe jako osobní službu kýženému procesu přeměny sociálních služeb, jejíž nezbytnost si sám dlouhodobě a silně uvědomuje. Jako známý umělec ji navíc významnou částí svého fotografického díla evokuje už od časů, kdy o ní ještě nebylo vidu ani slechu. Záštita tak vyvěrá z jeho přirozené a nezpochybnitelné lidské i tvůrčí autority, kterou ve vztahu k tématu představuje.

Výstava spojená s prezentací projektu odstartovala na jaře v Ostravě a do jara příštího roku navštíví s výjimkou Prahy všech dalších 13 krajů. Až dosud naposledy zavítala do Plzeňského kraje a byla po celý srpen instalována v prostorách plzeňského hlavního nádraží. „Žili v ústavech, teď začínají žít svůj život,“ hlásal její podtitul na plakátu představujícím kolekci Štreitových fotografií. V nich se pevná vazba k prakticky nevyčerpatelnému tématu šíře duchovního světa objevuje v polovině sedmdesátých let. Proto už Štreitovy první výstavy v Olomouci a v Kroměříži (v prostředí Psychiatrické léčebny) nemohly uniknout citlivé pozornosti veřejnosti, zvláště když je zahajovaly osobnosti typu sochaře Zdeňka Přikryla nebo restaurátora Františka Sysla. Pro autora byly jasným signálem, že se vydal správnou cestou. A on už ji neopustil. Centenarium své existence tak příkladně Psychiatrická léčebna v Kroměříži v roce 2009 připomněla rovněž vydáním publikace „Hledat anděla“ s více než pěti desítkami Štreitových fotografií. Dokladů o Štreitových přístupech k uchopení tématu „Cesta k životu“ by bylo možné snést mnohem víc. Aktuálně tvůrce oznamuje vernisáž své výstavy „Brána naděje“, která se v rámci 3. ročníku festivalu fotografie Fotokošt uskuteční 15. září v 10 hodin v prostorách zámečku Masarykova muzea v Hodoníně.

Jindřich Štreit o těchto a dalších jim podobných aktivitách příliš nemluví. Povětšinou se omezuje na stručnou formulaci, že „poděkování patří všem, kteří můj záměr pochopili a vycházeli mi vstříc“. Svou angažovanost v tomto směru považuje vlastně za samozřejmost až povinnost. „Nejsem přece ani zdaleka jediným,“ reaguje tvůrce a raději odvádí pozornost na ty, kdo ho v uchopení tématu cesty k životu na ITF následují. „Třeba to, že se před pěti lety v rámci kampaně Pro rozmanitost, proti diskriminaci stal absolutním vítězem fotografické soutěže Evropské unie Breaking Stereotypes náš polský posluchač Krzysztof Gołuch z Polska se snímkem stárnoucího muže na vozíku před schodištěm je přece fantastické a nic víc k tomu není potřebné dodávat,“ připomíná prof. Štreit, v nedávné minulosti i garant projektu Nejeden život. Projekt umožnil vznik souboru fotografií ze života mentálně handicapovaných klientů opavského Mariana, které ještě za bakalářských studií na ITF pořídil a poté v závěru roku 2009 veřejně představil Imrich Veber.