Od nedokončených próz se Richard Mazurek odrazil k poezii, kterou už četl v Opavě, v Cáchách a v Ratiboři

Na Slezskou univerzitu přišel Richard Mazurek z Třanovic na podzim 2008 a teď ho čeká loučení. V únorovém termínu je přihlášen ke státnicím na Ústavu cizích jazyků Filozoficko-přírodovědecké fakulty, finišuje s diplomovou prací a uvažuje o doktorském studiu v Olomouci. Jeho hluboký zájem o poezii se odráží ve zvoleném tématu práce „Rozpad vlastního já a zvěcnění člověka v expresionistické lyrice“.

Absolvent Obchodní akademie ve Frýdku-Místku se v Opavě nejprve věnoval bakalářskému studiu historie a němčiny a pro závěrečnou práci, kterou vedl Dr. Thomas Schneider, si vybral osobnost německého barokního dramatika a lyrika a uznávaného mistra sonetů slezského původu žijícího v Hlohově Andrease Gryphia (vlastním jménem Andreas Greif, 1616-1664). „Zabýval jsem se v ní zvláště jeho básnickým dílem,“ ohlíží se Richard se zaujetím, jež dosud neopadlo. „Hlohov nebyl a není daleko, ale bakalářkou mě zájem o Gryphia neopustil, a tak jsem vloni navštívil i nizozemský Leiden, kde později působil. A vůbec, loňský rok byl pro mě časem, kdy mnohé z toho, co se v mém nitru postupně nahromadilo, vytrysklo na povrch,“ netají posluchač jednooborové němčiny před závěrem navazujícího magisterského studia.

Studijní pobyt v Cáchách znamenal nejen novou inspiraci
Přitom je si dobře vědom, že k tomuto vzepětí tvůrčích sil významně napomohlo rozhodnutí absolvovat v období od počátku dubna do konce září hodnotný studijní pobyt na Rheinisch-Westfälische Technische Hochschule (RWTH) Aachen, která je zásluhou Dr. T. Schneidera partnerem Slezské univerzity v programu Erasmus. „Možná si uvědomuji teprve s časovým odstupem, co pro mě tato velká zkušenost vlastně znamená,“ přiznává Richard, který možnost studovat v Cáchách využil se vším všudy. „Pokud jde o odbornou přípravu, zůstane pro mě jedním ze životních učitelů Axel Gellhaus, spolupracovník Dr. Thomase Schneidera a vedoucí tamějšího univerzitního pracoviště pro novou německou literaturu. Ale Cáchy na mě příznivě zapůsobily i jinak. Často jsem rozjímal v prostředí starobylé katedrály, jejímž základem se už za Karla Velikého stala osmiboká kaple Panny Marie,“ nezapře znalosti z historie.

Jako vášnivý cestovatel dokázal navíc studium úspěšně kombinovat s četnými cestami, během nichž stihl navštívit Nizozemsko, kde kus pobřeží prošel dokonce pěšky, Belgii, Švýcarsko i Rakousko. „Část srpna jsem pak věnoval návratu do Česka a ve Znojmě podruhé absolvoval překladatelský kurz, při němž se mi stal přítelem Sebastian Wirz z Basileje, s nímž se snad znovu setkám na Univerzitě Palackého,“ popisuje Richard a stejně silné jsou jeho prožitky ze dvou cest do Gruzie, kam zavítal v závěru loňského roku. „Určitě nebyly poslední, ta země mě oslovila natolik, že se do ní určitě vrátím. Lásku k ní násobí ještě jiná láska,“ přemítá.

První báseň přišla na vysoké
S literární tvorbou začal Richard na základní škole a vesměs nedokončené prózy, zprvu přímo inspirované četbou J. R. R. Tolkiena, vyměnil v době vysokoškolského studia za básně. K první, jež vznikla v Krnově, kde bydlel v areálu Vzdělávacího centra, přibývaly další. Začal je veřejně prezentovat v programu Dlouhých nocí krátkých textů pořádaných oddělením germanistiky opavského Ústavu cizích jazyků a jejich německou interpretaci si zopakoval také v Aachen. „Symbolicky jsem je četl v areálu Gemeinschaftsgarten spolku HirschGrün na Richardstrasse,“ usmívá se. Neméně si však váží i jejich uvedení v polské Ratiboři. „To bylo v listopadu. Jak je patrno, stihl jsem toho vloni docela dost,“ dodává, ale mluvit o své poezii blíže se kromě obecného ujištění, že na něj Opava působí poeticky, dost zdráhá.

„Svou tvorbu považuji za kontinuální, je naplněna všemi zlomy a vzlety, jimiž jsem prošel,“ odhodlává se. „Vstávám tím, že padám, ale stále je kam letět,“ pokračuje a pokrok vnímá jako přidávání jednoho kroku ke druhému. „Naučil jsem se pohledu na vnější svět, v němž vidím odraz světa vnitřního,“ sděluje básník, otevřený širokému tematickému záběru. „Přesto v něm převládá duše, příroda a samozřejmě člověk,“ nezastírá Richard a své vidění a osobnostní postoje vysvětluje též niterným vztahem k biblickým příběhům, hudbě a rodovými kořeny, v nichž se mísí italská, polská a ukrajinská krev.

Letos by se chtěl samostudiem dostat do blízkosti historické osobnosti Jiřího Třanovského (1592-1637), jemuž v obci, z níž se k opavským studiím odrazil, budují muzeum, ale hlavně rozvinout téma magisterské diplomky. „Věřím, že v Olomouci k tomu získám nejeden nový podnět,“ loučí se Richard. „Samozřejmě budu taky psát, ale pohnutku k tvorbě vidím nadále předně jen v touze po komorní vnitřní výpovědi,“ konstatuje závěrem.