Proměnu studentky v absolventku zajistila Janě Petrové i mapa bezbariérových objektů v centru Opavy
Studium na Ústavu ošetřovatelství Fakulty veřejných politik ukončila státnicemi 16. ledna, ale o její bakalářské práci se tu bude ještě nějaký čas hodně mluvit. Jana Petrová ze Skřipova na Opavsku si totiž zvolila společensky závažné téma Soběstačnost a nezávislost paraplegiků ve městě Opavě a dokázala vytvořit i mapu bezbariérových objektů v centru města.
„Na střední zdravotnickou jsem moc nechtěla, víc mě lákala obchodní akademie, ale nakonec jsem vyslyšela přání rodičů,“ ohlíží se Jana na roky před nástupem na Slezskou univerzitu. „Ale když jsem došla až k maturitě, padlo rozhodnutí povýšit obor Zdravotnický asistent bakalářským studiem oboru Všeobecná sestra. Vždyť je to na Hauerovu z Dvořákových sadů jen přes park a jedinou ulici,“ říká ke změně střední za vysokou. Tři roky, během nichž si vyzkoušela, jak chutná starat se prostřednictvím brigád o vlastní materiální zajištění, jí rychle uběhly a osud chtěl, že si závěrečnou práci, při níž ji vedla PhDr. Zdeňka Římovská, nechala na loňský podzim. S Charitou si domluvila zapůjčení mechanického vozíku a začala na něm jezdit městem, aby si na svou kůži ověřila, zda se viditelné a často i neviditelné překážky dají zdolat. „Sama bych to rozhodně nedokázala,“ oceňuje obětavou pomoc sestřenice Blanky Žuffové, posluchačky 2. ročníku Veřejné správy a regionální politiky. „I tak jsem poznala, co znamená, když se řekne, že bolí ruce,“ přiznává.
Pro naznačenou řeholi se rozhodla už dříve. Vedly ji k tomu jak zkušenosti z rodiny, jiná její sestřenice je totiž ochrnutá a upoutaná na vozík, tak výkon praxe, kterou už v prvním roce studia absolvovala v Domě sv. Cyrila a Metoděje v Opavě-Vlaštovičkách. „Jako průvodce nevidomých jsem se tam cítila opravdu skvěle a stala se jejich obdivovatelkou“, konstatuje Jana a myslí tím především na jejich tvořivé schopnosti při práci s keramikou. Vždyť i ona má výtvarné sklony. „Do keramického kroužku jsem chodila prakticky po celou základku, bavilo mě i kreslit a jeden můj výtvor zaslaný do soutěže byl dokonce oceněn,“ přikyvuje.
Také příprava její bakalářky si získala pozornost. „Na opavské radnici mě sice nejprve ihned orientovali na projekt České asociace paraplegiků VozejkMap.cz, ale brzy jsem zjistila, že v něm Opava příliš zastoupená není. Má mapa postihuje mnohonásobně více bezbariérových objektů. Je jich 21 a může sloužit jako východisko k jejich dalšímu rozšiřování. Mohla jsem se soustředit jen na centrum města,“ vysvětluje úspěšná absolventka, jejíž úsilí se nakonec ze strany samosprávy, jíž mapu v elektronické podobě předala, setkalo s příznivou reakcí. „Na základě dokladu z kanceláře primátora jsem pak na univerzitě získala mimořádné čtyřtisícové stipendium za vynikající propagaci Fakulty veřejných politik,“ potvrzuje Jana, ale podzimní zkušenost by už opakovat nechtěla. „Stačila mi až nad hlavu,“ netají.
Co jí v kontaktu s těmi, kdo její počínání na chodnících, při vstupech do budov i pohybu v nich sledovali, nejvíce překvapilo? „Určitě pozitivní reakce lidí a jejich snaha pomoci,“ nerozpakuje se. „Pro mě to ale ani po fyzické, ani po psychické stránce snadné vůbec nebylo. Hlavně první den na mě těžce dopadlo, že své okolí vlastně klamu, vždyť mě žádný handicap nesužuje,“ vypovídá s tím, že týdenní terénní dokumentace jí dala pořádně zabrat.
Teď už má Jana hlavu čistou. „Studium splnilo mé očekávání, titul je v kapse, ale klasickou sestrou běhající po oddělení být přesto určitě nechci,“ přiznává. Nejbližší plány proto spojuje s navazujícím studiem Managementu ve zdravotnictví na Fakultě managementu a ekonomiky Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně. „Od 11. dubna do 6. června tam obětuji osm víkendů pro přípravný kurz, hned po něm jsou 11. června přijímací testy. Přijetí by pro mě byl nejlepší dárek k 24. narozeninám,“ odhaluje příští záměry s tím, že pokud jde o titul, má ambice dohnat staršího bratra Petra, který je inženýrem-strojařem. „A jednou se taky jako inženýrka vidím v roli provozovatelky soukromého sociálního zařízení, případně pečovatelské služby,“ nastiňuje vzdálenější perspektivy.
„Od bakalářky jsme začali, tak s ní i skončíme,“ loučí se Jana za doprovodu slov vedoucí práce dr. Z. Římovské. „Budu velmi stručná, kéž bychom takových studentů měli více. Vše ostatní už za mě uvedla kolegyně Mgr. Michaela Skořupová v posudku na Janinu práci,“ komentuje tajemnice Ústavu ošetřovatelství. „Je to dobrý pocit, který si nenechám jen pro sebe. Sestřenici Blance, jež mi tak pomáhala, určitě doporučím, aby se nad tématem bakalářky zamýšlela už teď, i když je teprve v polovině studia. Aby mohlo v klidu, podobně jako tomu bylo u mě, postupně klíčit a pak dozrát,“ uzavírá Jana.
