Švédsko překvapilo Lindu Masudovou nejen vyspělostí a lidmi, ale také systémem, jakým se na Kristianstad University vyučuje

OPAVA - Jako angličtinářka měla sen o studiu v Anglii. Z nabídky Erasmu ji zaujal pobyt na univerzitě v Irsku, ale kolébka předmětu zájmu jí zůstala zavřená. Zareagovala pozdě a studijní pobyt na ostrovech už byl obsazený. Rozhodovala se tedy jinak. Vybrala si Švédsko a jeho Kristianstad University.

Linda Masudová, posluchačka druhého ročníku bakalářského kombinovaného studia Angličtina-knihovnictví na Filozoficko-přírodovědecké fakultě v Opavě, dnes ví, že udělala dobře. „Věděla jsem, že je Švédsko velmi vzdělanou a kulturní zemí, ale že tam budou učit angličtinu na takové dobré úrovni, to jsem opravdu neočekávala,“ říká Linda a rovnou dodává: „Velmi jsem tam oceňovala, jak nás učí angličtinu tady na univerzitě. Doktorka Johnová je na nás přísná a nic neodpustí, ale ve Švédsku jsem poznala, jak jsem zásluhou toho dobře připravená. Někteří z mých spolužáků ze zahraničí měli problémy jak při běžné výuce, tak u zkoušek, ale já jsem prošla celým půlrokem loňského zimního semestru bez problémů a všechny zkoušky, s jednou výjimkou, jsem úspěšně zvládla a přivezla si dvacet osm kreditů.“  Tou výjimkou byla zkouška, kterou už Linda zvládnout nemohla, protože mezitím odcestovala zpět domů.

Výukový systém? Jiný než u nás
Zajímavý pro Lindu byl i systém, jakým se na severu angličtina vyučuje. Žádné přednášky, kdy studenti sedí v lavicích a poslouchají vyučujícího. „Výuka měla formu konferencí. Většinou jsme vytvořili menší skupinky, dostali nějaké zadání – jednou to bylo například téma Práva gayů a lesbiček, to zpracovali a připravili si prezentaci, kterou jsme pak představili ostatním. V následné diskusi s vyučujícími i spolužáky jsme museli své názory a postupy obhájit. Naučilo mne to nejen dobře mluvit, správně reagovat a argumentovat, ale také pracovat v kolektivu, používat různých zdrojů, využívat konzultací a také třeba být asertivní,“ říká Linda o svém studiu. Dalším častým úkolem bylo to, co u nás známe jako povinnou četbu. Přečíst nějakou knihu, a pak udělat pro ostatní její rozbor. Studium ji zaujalo třeba i tím, že zkoušky tu nejsou na konci semestru, ale průběžně v jeho celém průběhu a jejich výsledky nejsou zveřejněny, pouze je konzultuje student a učitel. „Jednu zkoušku jsem měla na čtyři hodiny, byl to test o třiceti stránkách,“ zdůrazňuje Linda, že uspět nebylo vůbec jednoduché. Zajímavý pro ni byl i přístup vyučujících. „Ve své podstatě se jednalo o velmi osobní, až kamarádský přístup ke studentům, dokonce jsme jim museli tykat. Přesto u nás všech měli přirozený respekt,“ říká Linda na adresu švédských učitelů.  

Město Kristianstad, založené v 15. století Christianem IV. Dánským, je na samém jihu země. Rozlohou se dá srovnat s Opavou, na počet obyvatel je Opava jen o kousek menší, Kristianstad má přibližně 80 tisíc obyvatel. Mezi zajímavosti města nepatří jen architektura nebo místní výroba světoznámé Absolut vodky, ale hlavně to, že je zde nejnižší bod Švédska, který je 2,41 m pod střední hladinou moře. Město tak musí být chráněné systémem hrází a vodních čerpadel. Univerzitu tvoří jeden veliký kampus, který je posluchačům přístupný čtyřiadvacet hodin denně. Každý má elektronický klíč a může přijít třeba o půlnoci a pustit si film nebo pracovat na počítači. Velký dojem na Lindu udělali sami obyvatelé města. „Byli velmi milí, ochotní pomoci, i když jste si sama neřekla. I město mne překvapilo svojí čistotou, už příjezd na vlakové nádraží byl jak příjezd do jiného světa. Vůbec je tu znát určitá vyspělost, to bylo vidět na všem, na službách, lidech, jejich vztahu k okolí. Návrat do Čech byl pak pro mne do jisté míry šokem,“ netají se Linda.

Švédsko jako dobrá zkušenost
Linda také dostala prostor představit ostatním Slezskou univerzitu. „Celkem studovalo spolu se mnou asi sto šedesát cizinců, z Česka tam byli studenti z Liberce a dvě holky z Opavy. Spolu s Marií Svobodovou jsme si připravily materiály, sehnaly vlaječku České republiky a naši zemi představily na veřejné prezentaci, kde kromě studentů byli i naši vyučující.“
Když se dnes Linda ohlíží za svým pobytem ve Švédsku, musí konstatovat, že udělala dobře. Jak už říkala, potvrdila si, že výuka jazyků na Slezské univerzitě je na vysoké úrovni a nebyl pro ni žádný problém domluvit se v angličtině se studenty i vyučujícími, její znalosti jí umožnily splnit všechny požadavky. „Jsem ráda, že jsem si vybrala zrovna tohle studium a ráda bych pokračovala na magisterské úrovni, kdyby to bylo třeba právě v Kristianstadu, nebyla bych proti,“ říká opavská studentka. Ostatně domů si přivezla i řadu kontaktů na nové kamarády. „Nejvíce jsem se sblížila s jednou slečnou z Mexika – uvidím, jestli dostanu šanci se s ní ještě potkat – ale třeba jsem se kamarádila s lidmi z Německa, Nizozemí a dalších míst. Určitě bych se s některými z nich ráda viděla,“ vzpomíná na Švédsko a doplňuje: „Určitě je dobře, že Slezská univerzita umožňuje studentům takové možnosti, jakou jsem dostala já. Byl to jeden z nejlepších zážitků v životě. Musím ale poděkovat nejen škole za tento zážitek, ale hlavně rodičům za podporu mých plánů. A svým spolužákům jen doporučuji, aby pobyty přes Erasmus nebo AIESEC využívali a měli z nich tak skvělé zážitky, jako já.“   

Zatím jsme s Lindou hovořili jen o jazyku. Ona ale souběžně studuje také knihovnictví. Jak jdou angličtina a knihovnictví dohromady? „U mne se to vzájemně doplňuje,“ říká na to Linda a pokračuje: „Učit angličtinu nebo tlumočení mne až tak neláká, jednou bych ale chtěla dělat překlady textů. Nejen články, lákají mne různé listiny, ale třeba i knihy. Myslím, že se tedy angličtina a knihovnictví vzájemně nevylučují, třeba jednou budu moci pracovat v nějaké větší knihovně, kde budu mít na starost anglicky psaný fond.“