Martina Pustková z Moravskoslezských Beskyd preferuje biologii, ale archeologie a fyzika ji v Opavě nahlodaly
Celý autobus gymnazistů přijel na den otevřených dveří Filozoficko-přírodovědecké fakulty 5. února z Frenštátu pod Radhoštěm. Byli mezi nimi též studenti teprve 2. ročníku Martina Pustková a Jan-Sebastian Uruba. Oba se v Opavě zajímali o studium fyziky, první z nich si navíc nenechala ujít Ústav archeologie, druhého lákala Audiovizuální tvorba.
„Na rozhodování, kam na vysokou, máme sice ještě čas, ale předběžný monitoring není jistě na škodu,“ shodli se v zasedací místnosti děkanátu před přednáškou, k níž už byl připraven doktorand Ústavu fyziky Mgr. Martin Blaschke. „Když jsem slyšela, že bude řeč o vyšších dimenzích, jak bych na to mohla nejít,“ zareagovala Martina a mezi posluchači nebyla jako dívka zdaleka sama. „Nevím, jestli budu výkladu úplně rozumět, ale snaha tu je,“ řekla ještě před zahájením přednášky, když ji jazyk postupně rozvazovalo zjištění, že tak jak sama zpívá ve školním sboru Garrendo (cvrlikavě) a do zpěvu chodí také do základní umělecké školy, kde měla 6. února veřejnou předehrávku s klavírním doprovodem, stejný koníček provází i přednášejícího, sólistu Komorního pěveckého sboru Slezské univerzity.
„Abychom si společně zanotovali, na to bych si ale netroufla,“ ujistila Martina o své pokoře k přírodním vědám, mezi nimiž sama favorizuje biologii. „Na ty dimenze jsem však skutečně zvědavá,“ dodala a pak se již s ostatními zaposlouchala do připraveného výkladu, který byl samozřejmě vybaven i prezentací. Mgr. M. Blaschke provedl gymnazisty neznámými světy a krůček po krůčku jim servíroval, jak lidstvo jejich poznání poodhalovalo. Ve svém zaujetí si ani nevšiml, jak čas běží, a přetáhl, ale všichni posluchači projevili trpělivost a vydrželi až do samotného závěru.
„Ptáte-li se, jak se teď cítím, pak je odpověď jednoznačná. Jako ve 27. dimenzi,“ nedělala si Martina s odpovědí na vznesenou otázku starost a naznačila jí, že přednášku sledovala dost pozorně. U teorie anglického fyzika Michaela Greena ze sedmdesátých a osmdesátých let minulého století se totiž objevilo 26 dimenzí. „Tak jsem o tu jednu nad ním,“ projevila svůj smysl pro humor a zkušenost z polemiky, kterou vede doma i ve škole. „K tomu jsem zřejmě odsouzená,“ vysvětlila nelehkou pozici v rodině, v níž se každý zabývá jinou profesí a ten druhý má tendenci její význam relativizovat a prosazovat tu svou.
Sídelní město naší univerzity pro ni nebylo neznámým. „Když se tu účastníme soutěžního festivalu Opava Cantat, bydlíme na Mendelově gymnáziu,“ konstatovala se znalostí celého městského centra, jehož dominantou je pro členy středoškolských pěveckých sborů po dobu klání minoritský klášter. „Ani odtud to k němu není daleko, jistě bych se tady neztratila a všechno lze navíc absolvovat po svých i s mým tělesným znevýhodněním,“ potvrdila, že by ji menší město pro vysokoškolské studium vyhovovalo, přičemž se chtěla vyvarovat byť jen náznaku jakéhokoliv příslibu.
„Možná se na podzim potkáme na veletrhu Gaudeamus v Brně, kde bude náš monitoring pokračovat, ale dne stráveného na Slezské univerzitě a její Filozoficko-přírodovědecké fakultě určitě nelituji,“ uvedla. „Biologii sice ani po něm nepřestávám preferovat, nicméně archeologie i fyzika mě trochu nahlodaly. Když nic jiného, poskytly mi řadu témat k dalším polemikám,“ rozloučila se sympatická a komunikativní gymnazistka.
