„Učit se číst individuální příběhy staveb je dost napínavá detektivka,“ říká absolventka Mgr. Petra Kaniová
Za velmi pohodové období označuje Mgr. Petra Kaniová ze Štítiny na Opavsku roky strávené na Slezské univerzitě. „Četba se v něm střídala s pobyty v archivu,“ říká absolventka oboru Historie - Muzeologie a na výuku, při níž ji vedli Dalibor Prix, Martin Wihoda, František Spurný, Dušan Uhlíř či Eva Klimešová, se ohlíží výhradně s vděčným úsměvem.
Na historii si přišla sama už na základní škole, když objevovala Obrázky z českých dějin a Staré řecké báje a pověsti Eduarda Petišky s obrazotvornost rozvíjejícími ilustracemi Zdeňka Sklenáře. Na Mendelově gymnáziu v Opavě ji v ní utvrzovala pedagožka Alena Říčná a volbu blízké Slezské univerzity ovlivnil i zájem o muzeologii. „Připadalo mi jako praktická disciplína, nelituji. Zvlášť když jsem zažila ještě i klasika oboru Josefa Beneše,“ ohlíží se. Na hladký průběh studia ukončeného na podzim 1999 navázalo rovněž nalezení uplatnění. „Od 1. prosince téhož roku jsem pracovnicí Národního památkového ústavu v Ostravě. Tedy, abych byla zcela přesná, tehdy to byl Památkový ústav, posléze Státní památkový ústav a teď Národní památkový ústav,“ specifikuje proměny domovského pracoviště.
Nad možností pracovat v něm se dlouho rozmýšlet nemusela, vždyť se jak v bakalářské práci vedené Petrem Vojtalem, tak v magisterce (tu vedla Eva Klimešová) věnovala problematice stavebního vývoje štítinské tvrze, jejíž osud se definitivně naplnil v roce 1988. „A tak pokud se jedná o památky, zůstává Štítině už pouze kaple sv. Maří Magdalény s osmibokým půdorysem spojovaná s Tvorkovskými z Kravař, v níž byla v roce 2006 odkryta renesanční malba, a nesrovnatelně mladší pomník příslušníka 1. čs. tankové brigády Ivana Kubince, umučeného při osvobozovacích bojích v dubnu 1945,“ nezapře svou „zatíženost“ historií Petra a neodpustí si ani poznámku o zdejších rodácích Josefu Šrámkovi, slezském zemském prezidentovi (1875-1937), filologu Josefu Vašicovi (1884-1968) a generálu Heliodoru Píkovi (1897-1949). Dlouholetý starosta obce Štěpán Koník má určitě radost, Petra je zkrátka pravou štítinskou patriotkou…
Přestože sama říká, že její verbální projev je podstatně silnější než ten písemný, může se už vykázat několika publikacemi. V roce 2008 zveřejnila v recenzovaném odborném periodiku Forum Urbes Medii Aevi, jehož vydavatelem je Archaia Brno, studii zaměřenou na současný stav výzkumu opevnění města Opavy a o tři roky později vydal Národní památkový ústav (NPÚ) v Ostravě jejího průvodce architekturou Opavy. „Mé pracoviště vydalo rovněž studii o krovu Blücherova paláce, na níž jsem spolupracovala s Hanou Pavelkovou, a týž objekt je předmětem mého zájmu a spolupráce s PhDr. Danuškou Kouřilovou. Výstup z ní, tentokrát v podobě výsledků stavebně historického průzkumu Blücherova paláce, má letos přinést Časopis Slezského zemského muzea,“ netají Petra, ale přece jen je vidět, že by se konečně ráda obrátila k těm aktivitám, jimž dominuje mluvené slovo.
Vždyť kulturní veřejnost sídelního města Slezské univerzity ji dobře zná z komentovaných prohlídek k výstavním projektům Obecního domu v Opavě, ale též z programů, jimiž se toto zařízení snaží vedle stálé expozice (Cesta města) přibližovat dosud nepříliš známé kapitoly opavské historie. „K účasti mě přesvědčila Kateřina Vojkůvková, vedoucí expozice, a tak byl zprvu zpracován tematický program o kostele sv. Václava (2011), po něm přišlo na řadu téma architektonického centra města (2012) a vloni program Zmizelé město, jenž připomíná dvě desítky staveb, které dnes už buď nestojí, nebo jsou poznamenány zásadní přestavbou,“ přibližuje Petra. „Umět číst stavby je detektivka, protože každá má svůj vlastní příběh a vždy vás při jeho odhalování něco překvapí,“ vyznává se ze vztahu k opavské architektuře. Stala se jí koníčkem. „Naplňuje mě a dělá ze mě srdcaře,“ přiznává.
„U památkářů neexistují žádná vítězství,“ je si však i tak po zkušenostech z činnosti terénní pracovnice na Karvinsku a na Opavsku a nyní práce na úseku evidence a dokumentace NPÚ prakticky na teritoriu celého Moravskoslezského kraje dobře vědoma, ale posiluje ji profesní spojení se životním partnerem archeologem Mgr. Františkem Kolářem a radost z dvouleté dcery Kristýnky. Všichni tři společně zájemce zvou na prezentaci publikace Opavské hradby vydané Opavskou kulturní organizací, při níž budou společně s Daliborem Prixem i přednášet. Archeologického výzkumu v daném prostoru se dotkne dělený Petřin a Františkův výklad „Otevíráme Ratibořskou bránu, prosím, vstupte“ a opavských sakrálních areálů v kontextu s městským opevněním přednáška D. Prixe „S hradbou za zády“. V Klubu Art se 25. února začne v 18 hodin.
Jaké kuje Petra další plány? „Mám novou kuchyň, a tak se asi vrhnu na vaření,“ směje se. Dál ji drží cestování a s partnerem by se chtěla vrátit mezi partu, v níž před časem oba hráli volejbal. „Vidíte, není to nic světoborného, prostě obyčejný život,“ loučí se věčně rozevlátá absolventka, která se tím podobá některým Sklenářovým ilustracím k Petiškovým Starým řeckým bájím a pověstem. Ale to si člověk plně uvědomí až tehdy, když už je dávno pryč.
