Doktorand Ústavu archeologie Mgr. Petr Rataj by si rád vyzkoušel život ve středověku s platnéřským řemeslem

Aby dostál svým aktivitám, svádí doktorand Ústavu archeologie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Mgr. Petr Rataj stálý souboj s časem. A i když v něm vždycky nevyhrává, nikdy a nic nevzdává. Proto ho mezi ostatními studenty jednoduše nelze přehlédnout. Na archeologickém pracovišti, s nímž v tom nejlepším slova smyslu srostl, jsou si toho dobře vědomi.

Jeho zájmy ostatně hájí jako člen studentské komory akademického senátu fakulty, o stejně pro zvolený obor nadšené vede z postu předsedy valného shromáždění Archeologický klub, ale nezapomíná ani na práci doma. Domovem jsou pro něj Bolatice na Hlučínsku, koníčkem sport a manuální práce, nejraději se dřevem. V badatelské činnosti však tento materiál přece jen vyměnil za keramiku. „Nedivte se, na Hlučínsku, kudy šla fronta, se stačí projít po polích a sběr úlomků je bez velké námahy a bez potřeby jakéhokoliv vybavení zaručen,“ usmívá se Petr. „Ale kdyby byl čas a taky peníze, dal bych se přemluvit i k většímu cestování,“ dodává.

Absolvent Gymnázia Josefa Kajnara, Hlučín dal Slezské univerzitě přednost před studiem biochemie v Olomouci, ale osud ho na střední Moravu přece jen zavál. „Prakticky po celou, dobu kdy jsem v Opavě, intenzivně spolupracuji s obecně prospěšnou společností Archaia Olomouc, takže pro mě není toto město ani jeho okolí žádnou neznámou,“ potvrzuje a je rád za každou novou zkušenost. „Nikdy nevíte, k čemu vám jednou může být užitečná. Třeba mi zrovna ta nejbližší pomůže přiblížit se snu,“ přemítá a prozrazuje, že jeho sen se shoduje s představou akademické dráhy. „Ta je ovšem ještě příliš vzdálená, zatím jsem pomvědem a trávím z tohoto titulu mnoho času především v knihovně Archeologického ústavu,“ zůstává při zemi, ale i tak naznačuje, že je s tímto postem spokojen.

Po bakalářském oboru Archeologie - Historie absolvoval vloni navazující Archeologii a jako posluchač doktorského studia v prezenční formě se teď připravuje k disertaci, jež nese téma „Středověká a raně novověká keramika z českého Slezska ve světle archeometrických a chemicko-technologických analýz a její odraz ve vývoji osídlení“. „Ano, formuloval jste to správně, připravuji se. Už po prvních konzultacích s doc. Miroslavem Plačkem je totiž víc než zřejmé, že budu potřebovat odbornou pomoc i v Olomouci a v Brně,“ poznamenává Petr, ale z ambice vytvořit někdy v budoucnosti keramický kód pro Slezsko neslevuje.

Studium jeho očekávání splnilo. „Tedy, přesněji, v jistých sekvencích. V možnostech, jež se nám tu otvírají, byla má původní očekávání dokonce překročena, na druhé straně se jen těžce smiřuji s přístupem některých spolužáků. A bojím se, že těch, na něž v toto chvíli myslím, je poměrně dost,“ vyjadřuje kritický postoj vůči studentům, kteří se zapsali zřejmě jen z toho důvodu, aby oddálili hledání zaměstnání a nástup do něj. Proto Petr raději kontaktuje ty, jimž jde o věc. Spolu s nimi založil na podzim 2009 Archeologický klub, spolu s nimi ho v lednu 2013 transformoval v občanské sdružení a spolu s nimi se chystá na podzimní páté přivítání nových členů při každoročním „Pasování do cechu archeologického“. „Klubem už prošlo na sedm desítek studentů. Pořádáme přednášky a prezentace, o archeologii besedujeme na středních školách ve snaze vymýtit falešné představy o ní. Vloni jsme dokonce uspořádali malou konferenci, jíž se zúčastnili členové některých subjektů, jež sbližuje mezinárodní sdružení archeologů Nová jantarová stezka,“ vypočítává.

V rámci studia se Petr zapojil i do projektu „Na trase krakovského silicitu Oderskou branou“ o výzkumu sídelního mikroregionu nejstarších zemědělců ze závěru 6. tisíciletí př. n. l. v okolí dnešní Studénky, v Evropě ojedinělého svou specializací na redistribuci kamenné suroviny. „Nemohu než souhlasit s vedoucím ústavu doc. Vratislavem Janákem, který mě a kolegyni-doktorandku Kateřinu Papákovou při řešení projektu vedl, že jde opravdu o objev evropského významu. Proto si vážím, že jsem byl ke spolupráci přizván, a s potěšením se o výsledky projektu dělím. Naposledy jsme všichni tři přednášeli 20. února v Žerotínském zámku v Novém Jičíně, mé vystoupení se zabývalo realizovanou prospekční činností. Katastr Pustějova vydal 658 kusů štípaného materiálu a jeden obsidián,“ konstatuje Petr.

I když plně žije současností, chtěl by si vychutnat přenesení do středověku, samozřejmě na zkoušku, a ověřit si, zda to, nač archeologové v mnoha případech usuzují, skutečně platilo. „Řečeno jinými slovy, změnit domněnky v jistotu,“ objasňuje a za svůj idol bez nejmenšího váhání označuje Bedřicha Hrozného. Na závěr se nenechá vyvést z míry ani akademickou otázkou, jaký existenční post by ve středověké společnosti zastával. „Volil bych stoprocentně řemeslo, a přestože práci se dřevem máme v pětičlenné rodině, v níž jsme tři bratři, jakoby zakódovanou v genech, šel bych se vyučit platnéřem,“ uzavírá Mgr. P. Rataj.