Absolventka Eva Czechová by ráda, aby její vnitřní nadšení pro alma mater a němčinu přerostlo v epidemii
OPAVA - Setkáte-li se s opavskou absolventkou magisterského studia učitelství v kombinaci čeština - němčina Evou Czechovou, uvědomíte si, že existují případy, kdy povodeň může být i příjemná. Myslí se tím povodeň jejích slov ve strhující výpovědi o studiu na naší univerzitě, ukončeném v roce 2003, a o její nynější praxi němčinářky Mendelova gymnázia.
Už v dětském věku pod dívčím jménem Müllerová přivoněla Eva k němčině díky rodinnému zázemí a jeho čilým kontaktům směřujícím do tehdejší Německé demokratické republiky. Od 5. třídy základní školy si ji pak oblíbila natolik, že rozvíjet nadstandardní jazykové a obecně komunikační schopnosti na Mendelově gymnáziu, kde je „ladila“ PhDr. Simona Krajcarová (dnes spolu s ní a dalšími kolegy sdílí kabinet), bylo pro ni samozřejmostí. „Zapojila jsem se do středoškolské odborné činnosti a prací Pokus o umělecký překlad z jazyka německého získala druhé místo na celostátní úrovni,“ říká Mgr. E. Czechová nikoliv způsobem, z něhož by snad byla cítit nějaká chlouba, ale tak, že nelze ani na okamžik pochybovat o jejím až neuvěřitelném zápalu a entuziasmu pro jazyk, literaturu i reálie našich západních sousedů.
Když dostala top tip na současnou rakouskou literátku Brigitte Schwaiger, bylo rozhodnuto. Pustila se do překladu jejího díla Wie kommt das Salz ins Meer (Jak se dostává sůl do moře) a část textu v původním, tedy německém znění možná už dost brzy opráší. „Uvidíme, Lange Nacht der Kurzen Texte si mě opravdu získala, a tak ani ta jubilejní 12. března nebude bez účasti mých svěřenců z Mendelova gymnázia. Jan Škubník zazpívá svou vlastní skladbu, která se narodila na listopadovém workshopu konaném v rámci projektu Šprechtíme a vedeném členy skupiny FOTOS z Hamburku, Jan Lesniczak a Pavel Ulbrich představí jedno ze svých videí na téma oslav německých svátků. Při náročném výběru dostaly nakonec Vánoce přednost před v tuto chvíli bližšími Velikonocemi,“ vypočítává Mgr. E. Czechová.
Že by vystoupila i ona? „O tom nic nevím, Dr. Thomas Schneider, německý lektor Deutscher Akademischer Austausch Dienst (DAAD, Německá akademická výměnná služba) a hlavní organizátor očekávaného večera, pro nějž bude desátá Dlouhá noc za jeho pedagogického působení na oddělení germanistiky Ústavu cizích jazyků Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity poslední, se netajil tím, že program je víc než nabitý. Tak uvidíme, klidně se mohu připravovat až na podzimní jedenáctou, ale překvapení a improvizaci se nebráním,“ dodává s jistotou, že němčinu si procvičovat nemusí. „Tréninku je dost,“ ujišťuje. Němčinou totiž vládne též její manžel, absolvent opavského oboru Veřejná správa a regionální politika, jehož za studií neminul pobyt na partnerské škole v Coburgu, a první jazykové krůčky čekají na její dva syny, prvňáčka Adama a čtyřletého Daniela.
Imponujícím je u Mgr. Evy Czechové přirozené sepětí s opavským univerzitním pracovištěm germanistů. „Kdo by mohl zapomenout na časy strávené přípravou diplomky (Rainer Maria Rilke in Tschechischen Übersetzungen) a konzultace s doc. Jaroslavem Kovářem, ale ještě dříve na pobyt v blízkosti Rýna organizovaný Haus Schlesien, nebo později na dvouměsíční externí působení přímo na akademické půdě Ústavu cizích jazyků a intenzivní semináře v Sambachshofu,“ připomíná absolventka, která v průběhu studia stihla absolvovat tříměsíční stáž na Rheinische Friedrich-Wilhelms-Universität Bonn. Z paměti ji dlouho nevymizí ani čtyři roky výuky v kurzech němčiny pro Univerzitu třetího věku. „A když cítím, že jsem na univerzitě už dlouho nebyla, vezmu studenty na exkurzi do Německé knihovny,“ naznačuje a její dosud poslední únorovou prohlídku s komentářem knihovnice Zlatuše Vlhové považuje za víc než vydařenou.
V Německu byla mnohokrát, a tak pro ni není odpověď na otázku, co by tam ještě chtěla vidět, snadnou. „Mým koníčkem je poezie, s láskou vzpomínám na členství ve Studiu Petra Bezruče vedeném PhDr. Zdeňkou Pfefferovou (nicméně ani na lingvistu PhDr. Vladimíra Pfeffera, Ph.D., bych nemohla pět nic jiného, než samou chválu), a tak bych jela asi někam po básnických stopách. Pokud ne, pak by mé kroky vedly nejspíše až na Severofríské ostrovy (Nordfriesische Inseln), kde miluji především jeden z nich, Juist, kam vedla už naše svatební cesta,“ netají Mgr. Eva Czechová a při zasnění povodeň jejích slov přece jen trochu opadává.
„Bavit studenty a sebe jazykovými hříčkami, zkoušet se vyrovnat s jazykolamy, strukturovat hodiny pestře a ponechávat největší prostor pro konverzaci, tedy dělat všechno, aby studenti nejen pochopili, ale sami pocítili, jak je němčina krásná, a byli v ní aktivními a postupně stále rovnocennějšími protihráči pedagoga,“ loučí se formulováním kréda mladá a energií stále nabitá učitelská osobnost Mendelova gymnázia a do pracovního diáře si zaznamenává napevno datum 3. dubna, kdy se na Filozoficko-přírodovědecké fakultě v Opavě uskuteční Den německého jazyka.
