Aleš Binar, ještě za studentských let spoluautor titulu „Opava 1989 ve vzpomínkách“, převzal doktorský diplom
OPAVA - Představitelé Filozoficko-přírodovědecké fakulty se při promocích 2. července rozloučili i se třemi úspěšnými absolventy doktorského studia. Dva - Mgr. Aleš Binar a Mgr. Pavel Krákora - získali titul Ph.D. v oboru Historie se zaměřením na české a československé dějiny, jeden, Ing. Vratislav Chudoba, pak v oboru Teoretická fyzika a astrofyzika.
Doktoranda A. Binara (1983) vedl zpočátku prof. PhDr. Zdeněk Jirásek, CSc., jehož později vystřídal doc. PhDr. Dušan Janák, Ph.D., z Ústavu středoevropských studií Fakulty veřejných politik v Opavě. K obhajobě předloženou disertační práci Hospodářský a sociální vývoj Hlučínska v letech 1945-1989 oponovali prof. PhDr. František Hanzlík, CSc., z Univerzity obrany a prof. PhDr. Jiří Kocian, CSc., z Ústavu pro soudobé dějiny Akademie věd ČR.
Mgr. A. Binar, Ph.D., který přišel do Opavy studovat odbornou historii z Ludgeřovic na Hlučínsku, přednáší od roku 2010 na Fakultě ekonomiky a managementu Univerzity obrany v Brně vojenské a politické dějiny 20. století. Odborně se zabývá především nejnovějšími dějinami Československa, tedy obdobím po roce 1945. Proč ale volba blíže připomenout jednu ze tří mladých vědeckých osobností padla právě na něj?
Před necelými pěti lety se stali A. Binar a jeho spolužák z doktorského studia Radim Plaček (protagonistou jeho disertace vedené prof. Z. Jiráskem je československý komunistický politik Oldřich Černík žijící v letech 1921-1994) spoluautory publikace „Opava 1989 ve vzpomínkách“. Byla vydána v rámci výzkumného záměru Slezsko v dějinách českého státu a střední Evropy a k její prezentaci došlo při slavnostním koncertu Komorního pěveckého sboru Slezské univerzity uspořádaném k 20. výročí událostí 17. listopadu 1989 a k 70. výročí 17. listopadu 1939.
„Po setkání s někdejším opavským primátorem Jiřím Staňkem nás oba oslovil prof. Zdeněk Jirásek,“ vybavuje si A. Binar a v paměti má uloženo i to, že na realizaci úkolu zaznamenat tuto dějinnou událost v podobě rozhovorů s jejími pamětníky nebylo mnoho času. Než jsme je ale mohli k interview vyzvat, bylo potřeba nastudovat literaturu, edice, dobová periodika a archivní prameny,“ ohlíží se A. Binar, jež zpracoval rozhovory s Ivanem Drábkem, Pavlem Hrdou, Ivo Mludkem, Martinem Přibylou a Jiřím Staňkem. Dotazy na ně se netýkaly pouze vlastních událostí z období od listopadu 1989 do června 1990 a jejich osobního hodnocení v časovém odstupu dvou desetiletí, ale rovněž dětství a rodinného prostředí, vztahu k předlistopadovému režimu a důvodů, jež je přivedly do opozice vůči němu, i toho, jakou změnu jim sametová revoluce v občanském a profesním životě přinesla.
„S kolegou Radimem Plačkem jsme se shodli, že práce na knize interview a životopisného vyprávění představovala jakési vybočení z toho, čím jsme se až do té doby zabývali nejvíce. Spojoval nás dále též názor na to, že pokud jde o získaný materiál, maximum se vytěžit nepodařilo,“ připomíná A. Binar a objasňuje, že někteří z protagonistů už nežili, jiní oslovení rozhovor odmítli. „Největším problémem byl však čas, jenž ovlivnil i změnu původního záměru, totiž zahrnout do projektu oslovení také těch, kdo stáli názorově na opačné straně,“ potvrzuje a kriticky nahlíží na celkový počet devíti narátorů i míru jejich sdílnosti. Přesto ho potěšil příznivý ohlas na titul ze strany recenzentů. O knihu byl živý zájem a její náklad je k dnešku beznadějně rozebrán. Poslední tři výtisky si v závěru loňského roku pro potřeby projektu „Europeana 1989: Psali jsme dějiny“ zakoupil jeden z protagonistů listopadových a polistopadových událostí v Opavě I. Mludek.
Autoři práce se nejednou zamýšleli nad tím, zda byl jejich mladý věk při zpracování tématu výhodou či handicapem. „Sám jsem do základní školy začal chodit teprve poté, kdy už v ní nebyly soudružky, ale paní učitelky,“ usmívá se A. Binar a na druhé straně si je vědom, že se při rozhovorech necítil tak úplně ve své kůži, když narátoři používali v té době obecně srozumitelnou terminologii. „Představte si, že třeba zkratka VUML, tedy Večerní univerzita marxismu-leninismu, byla pro nás až do chvíle, než jsme si všechno podstatné nastudovali, nepříliš čitelnou a hlavně hodně odtažitou,“ upozorňuje.
Z historie ale přejděme zase k dnešku. Ještě dříve, než letos v lednu svou disertaci před členy oborové rady pro obor Historie se zaměřením na české a československé dějiny (vedle interních členů z Ústavu historických věd Filozoficko-přírodovědecké fakulty jsou v ní jejich externími kolegy odborníci z Akademie věd ČR, Univerzity Karlovy v Praze, Masarykovy univerzity, Univerzity Pardubice, Vysoké školy ekonomické v Praze, Opolské univerzity a též Fakulty veřejných politik Slezské univerzity) obhájil, rozhodl se A. Binar pozvolna připravovat na transformaci svého hlavního zájmu o poválečný hospodářský a sociální vývoj Hlučínska v témata vojenské historie. „Kdybych se měl vyjádřit symbolicky, velí mi k tomu univerzita, kde jsem našel uplatnění,“ přiznal. „To ovšem nijak neznamená, že bych se ke specifické problematice dějin rodného kraje rád alespoň dílčím způsobem nevracel,“ uzavřel.
