Vladimír Wolf zůstává duchem věčným mladíkem

Jaroměřský rodák a letošní sedmdesátník je sice mezi generačními druhy z řad historiků působících dnes na různých univerzitních postech v Opavě i jinde nestorem, jeho mladický elán však nepřestává imponovat. Pouto vytvořené s posluchači bakalářského oboru Veřejná správa a regionální politika, kteří studují v Trutnově, nechť poslouží jako doklad Wolfovy víry v mladé generace, jimž se v posledních dvou desetiletích oddaně věnuje.

Že by snad při odchodu do důchodu před čtyřmi lety složil ruce v klín? To u prof. V. Wolfa nepřichází v úvahu! „Ale přesto, když se nedlouho poté ozvala vaše univerzita, abych se ujal jejího trutnovského pracoviště, měl jsem radost. Stejnou mi dělá vedení seminářů, v nichž se zaměřujeme na tématiku Evropské unie a evropské integrace. A přirozeně nezanedbávám ani historii,“ přiznává prof. Wolf a dodávat, že při výuce hojně využívá přemnohých životních zkušeností, nemusí. Vždyť osud mu vedle základní profese, na niž se připravoval studiem na Filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, nadělil i náročnou fyzickou práci při archeologickém výzkumu či post archiváře. „Ve svém prvním působišti, jimž bylo trutnovské muzeum, jsem od roku 1965 vydržel jen pět let,“ konstatuje beze stopy zášti vůči těm, kdo se zasadili o jeho předčasné odklizení z hlavní scény. „Pokud se na to dívám s odstupem, vidím ten paradox, že mi vlastně pomohli. Brzy jsem si totiž na vlastní kůži ověřil, že platí poznání, jež nám vštěpoval prof. Ladislav Hosák. Historie není jednobarevná,“ připomíná prof. Wolf.

Převratné události listopadu 1989, v jejichž příchod nepřestával věřit, mu umožnily, aby po 16 letech práce podnikového archiváře (Texlen Trutnov) přešel na pedagogickou dráhu. Na akademické půdě to dotáhl až na proděkana a děkana a v plné aktivitě zažil též období přejmenování Vysoké školy pedagogické v Hradci Králové na Univerzitu Hradec Králové (funkci děkana Pedagogické fakulty zastával v letech 1999-2005). V jeho průběhu se dočkal též vydání monografie Jan Kolda ze Žampachu, která přibližuje život husitského hejtmana, loupeživého rytíře, kondotiéra, psance a pána erbu černé trubky.

Wolfova publikační aktivita je ovšem mnohem rozsáhlejší a letošním vydáním publikace Čas změny, která popisuje vznik a vývoj Občanského fóra v Trutnově v letech 1989-1991, jehož byl sám autor jedním z nepominutelných aktérů, zdaleka nekončí. „Proto mě těší, že i mezi bakalářkami mých svěřenců je několik, jež by si publikování určitě zasloužily. To plně platí třeba o práci Petra Trojana o roli Sboru národní bezpečnosti v našem regionu v letech 1945-1948 či tématu současné migrace v něm, vycházejícím též ze znalosti zdejších poválečných migračních procesů a zpracovaném Martinem Schatzlerem,“ vypočítává. Jeho pohled opřený rovněž o dlouholetou redaktorskou a editorskou praxi (Krkonošská pravda, Kladský sborník, sborník Krkonoše – Podkrkonoší, u jehož zrodu v polovině šedesátých let ještě jako vysokoškolák stál) má svou nezpochybnitelnou váhu.

Podnět ke spolupráci s opavskými kolegy dal prof. Wolf již před lety, kdy se kontaktoval s historiky ze Slezského ústavu, posléze se stal členem Vědecké rady SU a nato Vědecké rady Filozoficko-přírodovědecké fakulty. „Mohu-li si občas jen pro sebe a úplně potichu říci, že na Slezské univerzitě nějak působím a podílím se svou troškou na jejích výsledcích a na Trutnovsku i na jejím pozitivním mediálním obrazu, jsem spokojen,“ loučí se s přáním, aby dále přibývalo jejích stejně spokojených a v následné praxi úspěšných absolventů, ať se již pro studium zvolených oborů rozhodnou v Opavě, v Karviné, v Táboře nebo v Trutnově.