V prof. Ľubo Stachovi má nejen opavský Institut, ale celá česká kultura velkého propagátora a příznivce

Ostravská výstava v Divadle Jiřího Myrona prezentující výstupy z mezinárodních workshopů přivedla na březnovou konzultaci Institutu tvůrčí fotografie (ITF) na Horní Bečvu prof. Ľubo Stacha z Vysoké školy výtvarných umění (VŠVU) v Bratislavě. Zakladatel její katedry fotografie tu předložil doklady úzké spolupráce obou těchto uměleckých pracovišť.

Absolvent pražské FAMU, který na doporučení prof. PhDr. Vladimíra Birguse, vedoucího ITF, poskytl při této příležitosti zpravodajskému portálu Slezské univerzity v Opavě obsáhlý rozhovor, v jeho úvodu připomněl trvalý odkaz prof. Jána Šmoka, který se svou autoritou zasazoval též o počáteční rozvoj ITF. „Jeho zásluhou panoval v první polovině osmdesátých let na FAMU liberální duch. Bez něj bych se na školu ani nedostal, natož ji mohl absolvovat,“ řekl na adresu své minulosti prof. Stacho pocházející z kulturního prostředí (dědeček byl spisovatelem) a hlásící se k protestantismu. „Bylo to vedle německého pragmatismu právě protestanství, které posouvalo slovenské dějiny,“ netají svůj pohled na minulost Slováků a je hned připraven jmenovat blízké osobnosti, jež jsou s tímto posunem spjaty. „Vezměte Štúra, Štefánika a Dubčeka,“ vypočítává v toku dějin od poloviny 19. století až po ještě téměř žhavou současnost. „Ale to by mohl být nakonec rozhovor o zcela něčem jiném. V budoucnu se mu nicméně nijak nebráním,“ ujišťuje letos jubilující rodák z Handlové (1953).

Česko-slovenské kontakty ve fotografii
S V. Birgusem se Ľ. Stacho poznal už v průběhu sedmdesátých let, kdy je oslovil fenomén tzv. nerozhodujícího okamžiku v dokumentární fotografii jako protipól Cartier-Bressonova rozhodujícího okamžiku a oba si ověřovali, že i nerozhodující okamžik může být pro tvůrčí práci těžištěm. „Po čase nás svedlo ještě více dohromady působení na FAMU, Vladimír byl už odborným asistentem, já posluchačem tehdy dálkového studia,“ ohlíží se prof. Stacho a přichází ke třetímu momentu, tedy takřka současnému vzniku obou fotografických škol na VŠVU a na Slezské univerzitě v Opavě na počátku devadesátých let.

„První přijímačky na fotografii jsme vypsali v únoru 1990 a už záhy bylo zřejmé, že prozatímní zastřešení její výuky v ateliéru intermédií na katedře malby by nadále nebylo nejšťastnější cestou. A tak v roce 1992 vznikla samostatná katedra fotografie,“ specifikuje prof. Stacho a dodává, že prakticky ihned se začalo též s workshopy. „Opavu jsme dobře monitorovali, vždyť od prvních let existence nového uměleckého pracoviště u nás dokument vyučoval Jindra Štreit,“ říká a vzpomíná zvláště na první dvě dílny realizované na jaře a na podzim 2001 v Uhrovecké dolině (Internetregion) a na Spiši (Odevzdávání poselství). „K jejich úspěchu přispělo známé vědomí, že si vidíme do tradic. A na tom nic nezměnilo ani rozdělení federace, zvláště proto, že po značné počáteční lítosti jsme ocenili jeho kultivovaný průběh,“ osvědčuje prof. Stacho vysoce vytříbený cit publicistický cit pro optimální vyjádření tehdejší situace a oceňuje čerstvou zkušenost z vernisáže ostravské výstavy Mladé médium IV s podtitulem Tři dílny (7. března), kterou čistá česko-slovenská nota znovu zcela ovládla.

Dvacet let poté
Dvě desetiletí katedry fotografie a nových médií dominantním způsobem připomněl 21. ročník Měsíce fotografie ve slovenské metropoli. V listopadu 2011 ho provázela jak výstava Mladé médium v bratislavském Domě umění, tak stejnojmenné sympozium. O rok později se v pavilonu Podhradie konala výstava Tři dílny českých a slovenských studentů. K obsahu sympozia přispěli rovněž pedagogové a teoretici fotografie z ITF Vladimír Birgus (Neznámá a zapomenutá jména české fotografie z období mezi lety 1900 - 1989) a Tomáš Pospěch (Diverze do krajiny. Strategie přepodstatňování“ a odklánění v současné české a polské fotografii). Prvně jmenovaný tu prezentoval také tvorbu krnovského autora Gustava Aulehly. „Dostalo se mi příležitosti vyjádřit se právě k tvůrčím dílnám a nevím, zda to nemám brát jako jistou satisfakci za absenci mé autorské výstavy v třiadvacetileté historii bratislavského Měsíce fotografie,“ neodpustí si prof. Stacho kritickou poznámku a dostává se k samotnému předmětu probíhající ostravské instalace Tři dílny.

Tvůrčí dílnu Dokumentární fotografie vedl v září 2011 prof. J. Štreit, Tajuplnou krajinu v dubnu 2012 v Banské Štiavnici Mgr. Jan Pohribný a dílnu s názvem Identita, portrét, móda v září loňského roku v Košicích Mgr. Dita Pepe a Peter Kalmus. Dílen se zúčastnili studenti VŠVU, ITF, ale též jiných škol (za českou stranu šlo o FAMU, Univerzitu J. E. Purkyně v Ústí nad Labem či Univerzitu T. Bati ve Zlíně). Tak v prvním případě se za opavskou školu konkrétně jednalo o posluchače Jana Němečka, Elenu Halickou, Michaelu Danelovou a Lenu Jakubčákovou. Na postu vedoucího všech tří tvůrčích dílen figuroval právě prof. Stacho.

Perspektivy spolupráce
„Rozhodující pro naše partnerství zůstává vzájemná inspirace. Taková, která vyrůstá z tradice, ale současně nebrání novému rozvoji kontaktů v nové epoše, burcuje pracovitost autorů a přináší jim vzájemné a pokaždé osvěžující prolínání jejich tvůrčích pohledů,“ promítá prof. Stacho do charakteristiky další spolupráce své zásadní životní postoje, které dominují též jeho publikaci Moja krajina (2011). „Pronikání umění do veřejného prostoru a ověřování možností medializace tvůrčí práce jsou v duchu odkazu prof. Jána Šmoka pravou podstatou Stachových diptychů rozčleněných do tří oddílů (Slovensko - tajemná a spirituální země, Dva domy jednoho pána a O domech). V nich dal prof. Stacho vyznít tématům jeho tvorbě bytostně blízkým a svou vlast jimi bez patosu doslova oslavil.

Jak si připomene srpnovou šedesátku? „O takových věcech by se možná mluvit předem ani nemělo, ale nechci, aby nastolená otázka zůstala bez odpovědi. V synagoze v Levicích hodlám od května vystavit konceptuální dokument z let 1970 - 2013. V Nitrianské galérii pak od září výtvarné projekty založené na vazbě hledání a experimentů (např. v podobě otisku černobílé fotografie na plátno a vytvoření jakési neopakovatelné monotypie) a ukázat, že u mě mají kontinuitu,“ vrací se prof. Stacho k tomu, aby potvrdil, že nejen diptychy musí „hrát“. Stejně tak hraje jeho synergická tvorba v autorské dvojici, kterou s ním vytváří současná životní partnerka Monika, před časem jeho posluchačka na VŠVU. „Musíme vydržet,“ rozloučil se výtvarný pedagog a tvůrce s myšlenkou na své dvě děti dosud útlého věku. „Snad se to podaří, vždyť mě novou energií doslova nabíjejí,“ přiznal.