V Brně zemřel prof. Milan Jelínek, jeden z hlavních aktérů procesu vedoucího ke vzniku Slezské univerzity v Opavě

V závěrečných dnech prvního měsíce roku dorazila na univerzitu zpráva z nejsmutnějších. Své blízké, přátele a širokou komunitu studentů, které vedl k lásce k rodnému jazyku, opustil 30. ledna prof. Milan Jelínek. Jeho odchodu želí vedle nich osobnosti naší jazykovědy, celá Masarykova univerzita a v neposlední řadě ti, kdo ho znali z působení v Opavě.

V brněnském prostředí zůstane jeho jméno natrvalo spojeno se změnami, k nimž před téměř 25 lety došlo na Masarykově univerzitě, kde se stal prvním polistopadovým rektorem. Opavě a Filozoficko-přírodovědecké fakultě Slezské univerzity (SU) odevzdával životní zkušenosti při výuce na Ústavu bohemistiky a knihovnictví. Nejeden z jeho posluchačů, kteří dnes na SU působí, na ni s úctou vzpomíná. Vždyť Milan Jelínek (narozen 1923) byl učitel s velkým „U“.

Absolvent studia češtiny, ruštiny a srbochorvatštiny na Filozofické fakultě (FF) MU se na ni po zkušenostech z praxe středoškolského učitele, redaktora Rovnosti a vědeckého pracovníka Ústavu pro jazyk český před 55 lety vrátil jako asistent, aby se tu už na počátku šedesátých let stal proděkanem a posléze děkanem. Ve druhé polovině šedesátých let pak vykonával funkci prorektora MU, ale záhy nato byl nucen z FF odejít a jeho druhý návrat umožnil teprve 17. listopad 1989. Na dva následující roky se prof. M. Jelínek stal rektorem MU a také jedním z těch, kdo na podzim 1990 dokázali zásadním způsobem ovlivnit vznik Filozofické fakulty v Opavě a Obchodně podnikatelské fakulty v Karviné, jež o rok později mohly svazek MU opustit a vytvořit základ nově založené Slezské univerzity (SU).

Opavské Filozoficko-přírodovědecké fakultě pak prof. M. Jelínek pedagogicky vypomáhal jako přední znalec vývoje českého jazyka od obrození až po současnost, stylistiky a syntaxe. Byl též členem její vědecké rady, členem zkušebních komisí pro státní závěrečné zkoušky, členem komisí pro výběrová řízení a na Ústavu bohemistky a knihovnictví se jako poradce podílel též na reakreditaci oboru. Při desetiletí mladého vysokého učení převzal proto právem Zlatou medaili SU (2001) a v roce 2004 se stal čestným doktorem SU, když svou přednášku věnoval vývoji kultury novodobé spisovné češtiny především z pohledu na proces konfrontace české jazykové kultury se silnou vlnou purismu. O aktuální dění na akademické půdě v Opavě a v Karviné se do posledních chvil živě zajímal.

O změnu společenských poměrů v zemi se prof. M. Jelínek aktivně zasazoval už od druhé poloviny sedmdesátých let. Organizoval vydávání a výměnu samizdatové literatury a stál též za pořádáním tajných filozofických seminářů, k nimž zval hosty z Francie. Vždyť sám na Sorbonně v polovině šedesátých let přednášel. Uchovaly se i dopisy, jimiž se 25. února 1989 obrátil na Ústřední výbor Komunistické strany Československa, Federální shromáždění, vládu a generální prokuraturu, v nichž vyjádřil vážné obavy z vnitropolitického vývoje. „Evropský vlak už několik let uhání směrem k demokracii,“ napsal tehdy s tím, že v našich podmínkách lze zatím o demokratizaci hovořit jen těžko. „Přál bych si, abyste k politické demokratizaci společnosti měli dost odvahy,“ uvedl a zpochybnil vinu Václava Havla a demonstrantů, kteří svůj nesouhlas s poměry v zemi otevřeně vyjádřili.

Když se později jako rektor MU aktivně zapojil do iniciativ vedoucích ke vzniku SU, podařilo se mu s pomocí dalších v krátké době zvrátit první negativní rozhodnutí v záležitosti vzniku nových fakult v Opavě a v Karviné. Členové Akademického senátu MU nakonec svůj názor diametrálně, tedy ve prospěch těchto fakult, změnili, čímž byla vlastně cesta k pozdějšímu konstituování SU otevřena. „Jsem přesvědčen o tom, že založení Slezské univerzity byl čin prospěšný pro českou vědu a pro vysokoškolské studium a že existence této univerzity má nesmírný význam pro Slezsko. Věřím, že se Slezská univerzita bude také v příštích letech úspěšně rozvíjet,“ okomentoval prof. M. Jelínek již před časem svůj blízký vztah k naší škole a do konce života na něm nic nezměnil.

Stejně tak si rád připomínal roky strávené v Opavě výukou na Ústavu bohemistiky a knihovnictví. „Do vývoje spisovného jazyka jsem se snažil včlenit historii Moravy a Slezska. Chtěl jsem ukázat, jak se historické události projevily v jazyce a v literatuře. Na setkání se studenty, ať už byla na programu teoretická stylistika, syntax nebo slavistická literatura, jsem se těšil,“ potvrdil prof. M. Jelínek v okamžiku, kdy v Opavě převzal čestný doktorát SU.