Návrat ke spolupořadatelství festivalu dokumentárních filmů o lidských právech Jeden svět by univerzitě slušel

OPAVA - Zůstane velkou zásluhou někdejšího Univerzitního klubu Slezské univerzity (SU), že nedlouho po vzniku festivalu dokumentárních filmů s lidskoprávní tematikou Jeden svět, letos konaného v 16. ročníku, začal s jeho pořadateli aktivně spolupracovat. První kontakty se datují k roku 2000, poprvé se opavského vydání festivalu SU ujala dva roky poté.

Za těmito aktivitami Univerzitního klubu SU stál už od počátku Mgr. Jiří Siostrzonek, Ph.D., zástupce vedoucího Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty. „Vždycky jsem propagoval a též prosazoval, aby se univerzita kromě hlavního poslání, tedy vzdělávání a vědecké činnosti, výrazně profilovala v širším kulturním kontextu, a to nejen v regionu,“ říká dr. J. Siostrzonek a na podporu svých slov může vypočítat řadu vzdělávacích, společenských a kulturních aktivit, jež jsou širší veřejnosti určeny. „Mezi ty nejbližší patří opavské festivaly Bezručova Opava a Další břehy, v dobách jeho existence jim ovšem důstojně sekundovala nejedna událost pořádaná právě univerzitním klubem,“ dodává a jeho přístup k festivalu Jeden svět řadí k těm nejvýznamnějším. „Uvážíte-li, že koncepce této přehlídky dokumentárních filmů o lidských právech, dnes kromě Prahy pořádané v dalších 33 městech naší země, snese srovnání s renomovanými podniky organizovanými Human Rights Watch v New Yorku a Amnesty International v Amsterodamu, není to třeba více rozvádět,“ konstatuje.

V Opavě se v květnu 2002 začalo v klubu Classic No 5 v městské části Kateřinky (kdysi kino, Alhambra, později Odboj a poté znovu Alhambra) a programový formát byl podobný dnešnímu. Dopolední projekce sloužily organizovaným návštěvám žáků místních základních a středních škol, odpolední a večerní pak byly určeny všem dalším milovníkům filmu, toho dokumentárního především. Premiérový ročník opavského vydání festivalu Jeden svět navíc oznamoval souběžné projekce v obou opavských věznicích a v domově mládeže a speciální doprovodné pořady v podobě koncertů etnické hudby, přednášek k promítaným tématům a výstav. Univerzitnímu klubu SU při poměrně náročné organizaci pomáhal Filmový klub a v roli spolupořadatele figuroval rovněž odbor školství a kultury Magistrátu města Opavy.

V následujícím roce se řady pořadatelů rozšířily. Pod vedením Institutu tvůrčí fotografie se pro Jeden svět angažovaly Krajský úřad Moravskoslezského kraje (MSK), občanské sdružení Bludný kámen a Filmový klub Opava, v květnu 2004 záštitu festivalu poskytl jak opavský primátor Zbyněk Stanjura, tak hejtman MSK Evžen Tošenovský, jeho program (stále v klubu Classic No 5) spoluzahajoval rektor SU prof. Zdeněk Jirásek.

Postup transformace sítě opavských kulturních zařízení se projevil též v nezbytné změně místa konání festivalu. Tak ho v letech 2008 a 2009 registrujeme v loutkovém divadle, kde při startu projekcí promluvil před zaplněným hledištěm rektor SU doc. Rudolf Žáček. SU si tedy udržovala postavení první z našich vysokých škol, která se organizace festivalu iniciativně chopila. Tato její vůdčí úloha ustoupila do pozadí teprve dokončením rekonstrukce někdejšího objektu Komerční banky, jenž začal sloužit kulturním potřebám organizovaným Opavskou kulturní organizací (OKO). V Klubu Art Obecního domu našel Jeden svět nové vyhovující zázemí, a byť dr. J. Siostrzonek zůstal spolupracovníkem OKO (na letošních 19 odpoledních a večerních projekcích se podílel přípravou úvodního slova, případně účastí na diskusi po jejich skončení v sedmi případech), logo SU se z opavského vydání festivalu vytratilo.

„Jsem si toho plně vědom a budu usilovat o navrácení spolupořadatelství pro univerzitu,“ konstatoval po slavnostním zahájení letošního opavského Jednoho světa 17. března, projekci snímku Show!, který získal Cenu české filmové kritiky za nejlepší dokumentární film v roce 2013, a debatě s jeho mladým režisérem Bohdanem Bláhovcem (1984). „Myslím si totiž, že právě pro akademický svět má festival zvláště působivé kouzlo, což plně prokázal třeba titul kinematografie USA Tibet - oheň v zemi sněhu, chceme-li si připomenout význam 10. března pro boj za lidská práva,“ potvrdil dr. J. Siostrzonek.

Přesto se hlavním motivem letošního ročníku stala tematika práce, jež, jak uvádí prezentační materiál festivalu, může být zdrojem štěstí i utrpení. „Řeší ji totiž všichni - ti, kdo ji hledají, ti, kdo se bojí, že o ni přijdou, i ti, kdo v ní musí trávit příliš mnoho času, a tak chtěli tvůrci snímků podat svědectví o riziku přepracovanosti a vyhoření, problémech nezaměstnanosti a vzniku nových chudých vrstev na Západě, ale také o migraci nebo dětské práci v rozvojových zemích,“ říká se v něm. Na opavském zahájení přítomná ředitelka festivalu Hana Kulhánková potvrdila, že právě tyto závažné otázky současného neklidného světa reflektoval také výběr snímků promítaný v Klubu Art, který 21. března večer zakončila projekce českého filmu Olga připomínajícího osobnost, svůj přístup k životu za žádných okolností neměnící.