„Na Majdanu se nebojuje jen za Ukrajinu, ale také o nezávislost a svobodu dalších evropských zemí včetně té naší,“ řekl Ivo Dokoupil

úterý 1. dubna 2014 15:03 Autor: Martin Kůs

Foto: Martin Kůs

OPAVA - Hned na první pohled si každý, kdo zná fotografa, publicistu, dokumentaristu a dobrovolníka nevládní neziskové organizace Člověk v tísni Ivo Dokoupila osobně, všimne významné změny. Jeho dlouhé vlasy zmizely a vousy evidentně pokrátily. „Co se stalo?“ ptáme se. „Řekl jsem, že až padne Janukovyč, tak se ostříhám,“ vysvětluje Ivo.

Fotoreportáž z besedy najdete na našem facebooku


Právě on přišel 31. března do Gastrocentra Slezské univerzity, aby na akademické půdě besedoval o aktuální situaci v zemi, která již čtyři měsíce bojuje nejen o svoji nezávislost a svobodu, ale ve své podstatě také o nezávislost a svobodu dalších evropských zemí včetně té naší. Hovořil o Ukrajině, kde revoluční události uplynulých měsíců poznal na vlastní kůži.
Foto: Martin Kůs„Do Kyjeva jsem přijel den poté, co jednotky Berkutu zmlátili ukrajinské studenty. O vážnosti situace napovídá fakt, že Michalovský klášter, kam se před policisty studenti uchýlili, se ve své několikasetleté historii otevřel veřejnosti podruhé – poprvé to bylo v době mongolských nájezdů na Ukrajinu, podruhé v listopadu minulého roku,“ začíná své vypravování o téměř třech měsících, které s drobnými přestávkami strávil mezi demonstrujícími Ukrajinci, Krnovan I. Dokoupil.

Nejprve se pokusil o objektivní analýzu toho, co všemu předcházelo a proč Ukrajina povstala. Kromě mediálně známých témat hovořil o praktikách vlivných oligarchů a politiků, o vydírání, vybírání výpalného, zadlužení země i vykradené státní pokladně, což mělo svůj veliký vliv na nálady lidí. „Shrnuto, hlavním motorem byl hněv, hněv celého národa,“ konstatoval I. Dokoupil. Pak začal mluvit o revoluci z pohledu člověka, který se jí osobně zúčastnil jako novinář, fotograf a hlavně jako dobrovolník organizace Člověk v tísni.

„Ukrajinci jsou velmi statečný a nutno říci, že také mírumilovný národ, který se ve své historii vždy musel bránit cizím útokům. Ruská propaganda demonstranty označuje za fašisty a banderovce, ale pravda je jinde. V táborech byly hlavně normální lidé, studenti, mladé i starší ženy, muži všech profesí a věku, zkrátka ti, kteří už odmítali snášet zvůli a bezpráví Janukovyčova režimu,“ popisuje své poznání Dokoupil. A hned také konkretizuje své předchozí prohlášení: „Vezměte si, že prakticky tři měsíce byl Majdan v obklíčení těžkooděnců Berkutu, nikdo netušil, kdy zaútočí, jejich tlak se neustále zvyšoval, do toho pak začali působit střelci, kteří už nepoužívali plastovou munici, ale stříleli ostrými, žádný posun k lepšímu, žádný náznak vítězství a přesto lidé vytrvali a v mrazech, kdy přes den bylo okolo patnácti pod nulou a v noci ještě méně, drželi své pozice na barikádách, bydleli ve stanech nebo spali na zemi po různých ubytovnách a bytech a věřili, že nakonec zvítězí a Janukovyč odstoupí,“ popisoval své zážitky I. Dokoupil.

On sám poznal Berkut na vlastní kůži, dokonce po jednom z útoků musel ustoupit z tzv. Karpatského tábora, když se Berkutu podařilo překonat barikádu a demonstranty vytlačit. „Dnes je to jen spáleniště, protože tyto zvláštní jednotky vše zničily, stejně jako vypálily řadu dalších center soustředění demonstrujících,“ konstatoval.

V Gastrocentru Slezské univerzity je nainstalována výstava fotografií Ivo Dokoupila,
kterými dokumentuje události na Majdanu.
Vidět ji můžete vždy v úterý, středu a čtvrtek v době od 15 do 17 hodin.


Foto: Martin KůsI. Dokoupil v Kyjevě s lidmi prostě prožíval vše, co ostatní. Pomáhal ošetřovat zraněné, mimochodem lékaři pracovali v tajných improvizovaných ordinacích a zranění poté místo do nemocnice putovali do konspiračních bytů, aby zůstali utajeni před policií. Následně pak patřil k těm, kdo vytipovával a zajišťoval leteckou přepravu zraněných do českých nemocnic.

„Nebylo to vůbec jednoduché, někteří místní lékaři nám házeli klacky pod nohy, asi nechtěli, aby se vědělo, že svoji práci neodváděli dobře, a tak se také stávalo, že pacient ve chvíli, kdy měl odjet na letiště, zrovna musel na převazy a podobně. Navíc, snad s výjimkou jediného člověka, nám odmítali dát jejich dokumentaci. Přesto jsme převezli 38 lidí, někteří byli dokonce ihned umístěni na JIP, byli opravdu v kritickém stavu. Pokud vím, dnes už je v ohrožení života jen jediný,“ popisuje Dokoupil. Podle něj ostřelovači mířili hlavně na hlavy nebo stehenní tepny demonstrujících, což je známka toho, že nešlo o žádné náhodné výstřely a cílenou likvidaci.  

Na druhou stranu I. Dokoupil zažíval na Majdanu nádherné ukázky lidské solidarity a sounáležitosti. „Když jsme v univerzitním gastrocentru, tak nemůžeme opomenout jídlo. Na Majdanu se vařilo v třistapadesátilitrových kotlích okolo tisíce porcí najednou. Nejčastěji to byla hustá polévka nebo guláš, jehož základem je špek, to se lidem podávalo v plastových kelímcích,“ ukazoval Dokoupil na fotkách situace, kdy lidé s horkým jídlem posedávají na barikádách a jedí. V jiných kotlích se zase nepřetržitě vařil čaj. „Nesměl se tam ale pít alkohol, to bylo prostě zakázané a dodržované. Nikdo nestál o nějaké provokace opilců. Když už byl někdo s alkoholem přistižen, byl domobranou bez milosti vyveden za barikády,“ popisoval Dokoupil.

On sám strávil s demonstranty také příchod nového roku. „Ten je u nich podle pravoslaví šestého ledna a já jsme den předtím nakoupil v českém Makru osm košů potravin a poté se je povedlo dopravit na Majdan. A na “Silvestra“ jsem lidem vařil jídlo,“ vzpomíná Dokoupil. Dostat cokoli na Majdan nebylo jednoduché, trochu lepší situaci měli charitativní organizace a mezinárodní hnutí, ale i tak nikdo nevěděl, jak se policisté zachovají. „Když vás chytili, že máte v autě pneumatiky, byla to veliká pokuta nebo hrozilo vězení. Janukovyč ještě dokázal protlačit zákon, že za napomáhání revoluci je až 15 let vězení. A z pneumatik se stavěly na Majdanu barikády, topilo se s nimi… Stejné to bylo s léky, které do Kyjeva chodily z celého světa. Ty se musely schovávat v klášteře a teprve až po uvolnění situace se dostaly do nemocnic,“ popisuje situaci.

Foto: Martin Kůs

Rozhovor s Ivem Dokoupilem v Deníku

 

Fotografie uveřejněné na ihned.cz

Když už jsme u těch provokací, zmínil se I. Dokoupil o tzv. tytuškách, neboli placených rváčích, kteří měli zastrašovat demonstranty. „Víme o tom, že byli napojeni na taxikáře a další a dostávali echo, kam vůdci demonstrantů míří. Pak je přepadali a mlátili mimo Majdan,“ říká o dalším dění Dokoupil. Podle něj se jednalo o stejné muže, kteří později v neoznačených uniformách působili na Krymu jakoby předvoj ruské armády a tedy možná příslušníky nějaké tajné jednotky.


I. Dokoupil odpovídal i na řadu otázek. Třeba na to, proč Rusko tak snadno získalo Krym: „Rozhodně to není tak, že by všichni obyvatelé Krymu chtěli žít pod ruskou vládou. Jde o to, že tuto gubernii ve skutečnosti ovládají mafiáni a zkorumpovaní politici napojení na Rusko – ostatně už za Stalina a celou dobu Sovětského svazu zde dostávali domy a pozemky zasloužilí straníci jako odměnu. A tito lidé a jejich potomci mají hospodářskou moc, politický vliv i peníze a rozhodně o ně nechtějí přijít. Takoví ale jsou po celé Ukrajině a koneckonců stále více se dostávají i do jiných zemí. Vezměte si nejen naši republiku, ale třeba i Anglii, kde už vlastní banky, nebo Německo a záležitosti okolo plynovodu…  Není žádným tajemstvím, že Putin připravoval obsazení Krymu několik let dopředu a teď dostal mimořádnou příležitost. Navíc se mu podařilo zmanipulovat ostatní a Krym je teď prostě ruský,“ uvažoval nahlas I. Dokoupil. 

Foto: Martin KůsDnes se Ukrajina chystá na první demokratické volby, pohotovost demonstrantů zatím neutichá, ale ani práce Člověka v tísni v Kyjevě rozhodně zatím nekončí. Podle Dokoupila lidé na barikádách trpěli velikou psychickou i fyzickou vyčerpaností a teď je potřeba jim poskytnou hlavně pomoc v tomto směru.

Navíc se podařilo nashromáždit asi tři milony korun, které jsou určeny rodinám mrtvých a zraněných. „Česká republika se postavila k Ukrajině jasně a proces demokracie podpořila. Ukrajinci to dobře vědí. Projdete-li se dnes Kyjevem s českou vlajkou, uslyšíte slova uznání a díků. Mně se dokonce několikrát omlouvali za rok 1968, protože i oni tehdy byli součástí intervenčních vojsk,“ odpověděl mimo jiné v závěru své diskuse s hosty večera I. Dokoupil, který se do Kyjeva vrací hned tento čtvrtek.

 

 

Sdílet
TOPlist Slezská univerzita v Opavě » www.slu.cz « Copyright © 2012-2015