Ranní termíny byly pro studenty kombinované formy neakceptovatelné, a tak se zrodil Čaj o páté s děkanem

KARVINÁ - Když před více než rokem oslovili kolegové doc. Ing. Pavla Tuleju, Ph.D., s tím, že by ho rádi viděli na postu děkana fakulty (prý to bylo už potřetí, ale tentokrát to vzal vážně), začal oslovený přemýšlet o řadě nových věcí. Jednou z nich byla i Snídaně s děkanem. „Jsem sice člověk, který je rád sám, ale nemá rád osamělost,“ vysvětluje děkan Tuleja s tím, že nechtěl být jako jeho předchůdci, kteří byli neustále za zavřenými dveřmi a jejich uši naslouchaly jen omezenému okruhu lidí, většinou těm, kteří chválili. „Nechtěl jsem být tím, kdo se ve své podstatě izoluje od zbytku akademické obce a získává pocit, že dělá vše dobře. Při společných úvahách o tom, jak by mělo nové vedení fakulty fungovat, přišel pan docent Lebiedzik, který měl v této oblasti zkušenosti ze svého působení na Krajském úřadu MSK, s návrhem realizovat pravidelná setkávání studentů s děkanem. Původně jsme nevěděli, zda bude ideální setkání měsíční nebo čtvrtletní, ale věděli jsme, že je to skvělá cesta k tomu, jak získat informace, které se k nám standardní cestou nedostanou,“ vzpomíná děkan Tuleja.

Od myšlenek v tomto případě nebylo daleko k činům a brzy byli pozváni studenti do kanceláře na první Snídani s děkanem. Zájem projevilo okolo sedmdesáti z nich, a tak musel rozhodnout los. Pravda, dnes je těch, kdo by si chtěl popovídat u snídaně s děkanem, o něco méně, ale na nezájem si vedení určitě stěžovat nemůže. „Původně jsem si myslel, že to budou tak hodinové záležitosti, ale po prvních rozpacích, když studenti pochopili, že vše, co si řekneme, zůstane uzavřeno mezi těmito zdmi, se rozmluvili a diskutovali jsme společně asi tři hodiny,“ říká děkan s tím, že ale tím myslí jen ty informace, které by mohly studentům uškodit. Naopak náměty a podměty pro svoji práci se snaží zapracovat do aktivit svých i vedení fakulty. Nápady a témata jsou opravdu různorodé, jedním z posledních byly například chalkboardy (akademické čepice, pozn. aut.) při promocích, které by absolventům zůstaly jako památka na jejich alma mater.

„Setkání se studenty se nám osvědčila, ale ukázala se jiná věc, na kterou jsme na začátku ani nemysleli. Na snídaně chodili jen studenti prezenční formy studia a my jsme si uvědomili, že jejich názory jsou fajn, ale nám chybí podobné názory od posluchačů kombinovaného studia a také od zaměstnanců. Uvědomili jsme si, že ranní termíny jsou pro studenty kombinovaného studia vlastně neakceptovatelné,“ pokračuje děkan Tuleja.

A tak se zrodila akce Čaj o páté s děkanem. První setkání bylo v polovině dubna a opět se ukázalo, že na něco podobného studenti čekali. „Sice název je čaj o páté, ale setkání započalo již ve čtyři,“ upřesňuje děkan s tím, že by chtěl obě akce vzájemně střídat – jeden měsíc snídaně, druhý čaj o páté. V každém případě si názorů svých hostů váží: „Přináší mi to úžasnou zpětnou vazbu, přítomní studenti se nebojí, řeknou své názory, často i nepříjemné věci, otvírají vám oči a najednou vidíte svoji práci z docela jiného úhlu pohledu. Musím přiznat, že první půlhodinu jsem se docela zapotil, byla docela bojová, studenti mi jednoznačně řekli, co se jim nelíbí a jak bychom to měli změnit,“ konstatuje Pavel Tuleja a jako příklad uvádí sliby o možnosti studovat v budoucnu v rámci navazujícího studia obor Účetnictví a daně, které byly studentům dány předchozím vedením, ale to současné bylo nuceno proces přípravy akreditace stopnout, protože by prostě před Akreditační komisí neobstálo. „Snažil jsem se jim popisovat aktuální stav věcí a myslím, že jsme si vzájemně spoustu věcí vysvětlili. Bylo to velmi zajímavé a poslední studenti odcházeli ve tři čtvrtě na osm večer,“ popisuje první setkání nad čajem.

Jak děkan zdůrazňuje, nejde mu o to získat si nějaké donašeče informací či namlouvače prosazující své zájmy. Už vůbec ho nezajímají “drby“ o kolezích. Naopak by rád dostal informace a názory, které by pomohly zlepšit práci fakulty. Ať už pozitivní, tak negativní. To se snaží demonstrovat i tím, že dveře jeho kanceláře zůstávají otevřené. Nejen obrazně, ale skutečně. Přijít může každý. Děkan Tuleja a jeho nejbližší spolupracovníci na postech proděkanů vždy deklarovali, že chtějí věci říkat naplno, narovinu. Funkci děkana vnímá podobně, jako by šlo o funkci politickou. Ví, že buď lidem dokáže, že má pravdu a že fakultu vede dobrým směrem, nebo to nedokáže a při další volbě děkana, až bude skládat účty, propadne. „Snažím se říkat věci pravdivě. Nechci se snižovat k tomu, abych říkal někomu: lidé o tobě říkají, ale ve skutečnosti jsem jen ventiloval své názory. Pokud za ty čtyři roky budu kandidovat dál a nebudu zvolen, alespoň budu žít s pocitem, že jsem udělal všechno proto, abych fakultu posunul dál. Není mým cílem politikařit, hrát zákulisní hry a říkat věci jinak, než ve skutečnosti jsou,“ konstatuje děkan.

     
Jak už bylo naznačeno, vedení fakulty by bylo rádo podobným způsobem v kontaktu také se zaměstnanci a pedagogy. S úsměvem Pavel Tuleja přiznává, že už dostal až recesistické nabídky uspořádat Večery s děkanem nebo dokonce Noc s děkanem, ale takto daleko zacházet určitě nechce. „Cítím, že vzájemné přenášení informací, ať už směrem od vedení na zaměstnance, nebo i naopak, nefunguje úplně ideálně. Ostatně i proto jsme požádali předsedu AS SU OPF o svolání veřejného zasedání akademické obce, na němž jsem se pokusil vysvětlit naše plány spojené s restrukturalizací života na fakultě. Mám pocit, že zde více funguje systém předávání informací stylem: není důležité to, co vedení říká, ale to, co si myslíme, že členové vedení řekli. Bohužel i to je důsledek fakultní politiky v minulosti,“ říká závěrem děkan s tím, že se snaží dělat jen takové kroky, které má promyšlené už na několik dalších tahů dopředu.