„Na medaili, která by vaši univerzitu spojila s patronkou Slezska, myslet nepřestávám,“ přiznává Zdeněk Kolářský

KOSTELEC NAD ORLICÍ - Výstavou v rodišti (Městská knihovna Kostelec nad Orlicí, 6. května - 30. června) si akademický sochař Zdeněk Kolářský znovu připomíná významné mezníky své tvorby, k níž Opava a její instituce, z nichž Slezské univerzitě (SU) patří nezpochybnitelný primát, přispěly hojnou měrou. Více než čtvrt století trvající tvůrčí kontakty jsou na výstavě patrné.

Poměrně dosti málo známou zůstává skutečnost, že Kolářského první realizací pro Opavu byl monumentální znak města (litá bronz, výška 800 mm, šířka 700 mm) z roku 1988. „Jeho osud se mi při zahájení výstavy připravené k výročí vaší univerzity ve Slezském zemském muzeu vypátrat nepodařilo, ale vím, že původně byl určen pro městský dopravní podnik,“ ohlíží se autor za dvěma posledními návštěvami sídelního města SU. Byl přítomen vernisáži výstavy 16. října 2001, při níž se mu dostalo Zlaté medaile SU, i rozloučení s ní 7. března 2002, kdy jeho tvůrčí přínos Opavě ocenil tehdejší primátor města doc. RNDr. Ing. Jan Mrázek, CSc.

Práce Z. Kolářského pro univerzitu začala na doporučení prvního polistopadového náměstka ministra školství prof. RNDr. Libora Pátého, CSc., v roce 1990. Jejím výsledkem byl znak a tři insignie - žezlo rektora, řetěz rektora a pečetidlo. Nedlouho poté se v Kolářského ateliéru zrodil rovněž návrh první medaile, která vznik SU spojovala ještě s rokem 1990, kdy na Filozofické fakultě v Opavě a Obchodně podnikatelské fakultě v Karviné sice začala výuka, ale pod garancí Masarykovy univerzity. Zadavatelé zakázky totiž nepředpokládali, že se legislativní proces konstituování univerzity protáhne až do roku 1991. Vročení a původní latinský název SU v opisu medaile byly opraveny teprve o deset let později v přípravách na připomínku desetiletí nové univerzity. Zlaté, stříbrné a bronzové medaile jsou pro oceňování zásluh osobností či institucí o SU užívány dodnes.

K již vzpomenutému 10. jubileu univerzity připravil Z. Kolářský pamětní medaili s využitím znaku s motivem slezské orlice na rozevřené knize a loga krnovského výtvarníka Svatoslava Böhma vybraného z veřejné soutěže. Na aversu medaile se dále objevil motiv univerzitních budov v Opavě (Bezručovo nám. 13) a v Karviné, datace 1991-2001 a opis UNIVERSITAS SILESIANA OPAVIENSIS. Revers autor zasvětil jednotící symbolice tří svázaných žezel (rektora a děkanů obou fakult). Reversní strana nesla v opisu univerzitní heslo z Petronia QUIDQUID DISCIS TIBI DISCIS.

Tento námět byl použit i na pamětní medaili vytvořené k příležitosti otevření rekonstruované budovy rektorátu a Matematického ústavu Na Rybníčku na podzim 2003, jejíž ražba ve dvou verzích byla provedena ve spolupráci se s.r.o. Slezské stavby Opava. Aversní stranu této medaile ve verzi pro SU utváří tematika adaptovaného objektu v bezprostředním spojení s univerzitní pečetí a oslavným textem VIVAT CRESCAT FLOREAT.

Dosud poslední prací Z. Kolářského pro SU je pak loňská oboustranná medaile SILESIA DOCTA ET CULTA udělená poprvé, a to v jedinečném stříbrném provedení s dedikací, na Akademickém dni 2013 prvnímu rektorovi prof. RNDr. Martinu Černohorskému, CSc., k jeho devadesátinám. Představení medaile jsme se v době, kdy vznikala, věnovali v samostatných textech - zde a zde.

Proč tak zevrubná rekapitulace? „Probíhající výstava potvrzuje, že Slezská univerzita je hned po Univerzitě Pardubice v mé tvorbě zastoupena nejčetněji,“ připomíná autor. „Ze zakázek pro Opavu bych pak nerad zapomněl na bustu Petra Bezruče pro vaši stejnojmennou knihovnu a na velkou medaili MAGNA CUM LAUDE s vyobrazením největších pamětihodností, znaků a přemyslovské jezdecké pečeti navrženou pro město k příležitosti 780. výročí první písemné zmínky o něm,“ osvědčuje Z. Kolářský stále dobrou paměť, která se v tomto případě váže ke dvěma realizacím z roku 2004. „Jediné, co mě na spolupráci, jíž si vysoce vážím, mrzí, je to, že město před časem odmítlo můj návrh na primátorský řetěz. Dělal jsem jich už celou řadu, pokaždé k plné spokojenosti těch, kdo mi takovou práci zadali,“ lituje a nezastírá zklamání, jež mu velmi podivný průběh soutěže v Opavě, o jehož výsledku nebyl nikým z vyhlašovatelů oficiálně informován, přinesl.

Když však obrací pozornost zpět k naší univerzitě, netají, že si již dříve vnitřně stanovil ještě jedno podstatné zadání. Týká se sv. Hedviky, patronky Slezska. „Z architektonického hlediska mi samozřejmě imponuje jí zasvěcený opavský chrám, ale mnohem silněji vnímám nadčasové duchovní spojení později svatořečené osobnosti s univerzitou, která se svým názvem k šíření největších hodnot Slezska hlásí a zavazuje,“ vypovídá Z. Kolářský. „Takové zakázky se ale už asi nedočkám, a tak si pouze přemýšlím a kreslím, jak bych postupoval, kdyby…,“ usmívá se s kosteleckou výstavou spokojený autor, jenž její vernisáž sám ukončil. „Nejprve musí být vždy myšlenka, po níž následuje papír, na nějž je ji nutno zachytit. Dá-li se ona idea rozvíjet, pak toho papíru potřebujete postupně víc a víc, protože základem konečného výsledku je důkladná kresba každého sebemenšího detailu,“ prozrazuje SU tak blízký umělec.