Čtyři olomoucké výstavy jednoznačně dokládají, co opavský Institut pro současnou českou fotografii znamená

OLOMOUC, OPAVA - Mnoho, vesměs vysoce pozitivního, bylo již na adresu Institutu tvůrčí fotografie (ITF) Filozoficko-přírodovědecké fakulty napsáno. O tom, že oprávněně, svědčí i současný a nejbližší výstavní program olomouckého Muzea umění. V čase životního jubilea vedoucího ITF prof. PhDr. Vladimíra Birguse se o pracovišti, jež vede, znovu hlasitě mluví.

O dramaturgii výstav v komorním prostředí kavárny Amadeus situované na Václavském nám. v historickém areálu Arcidiecézního muzea pečuje spolu s kurátorkou fotografických sbírek Muzea umění Olomouc MgA. Štěpánkou Bieleszovou pedagog ITF prof. Mgr. Jindřich Štreit. Tvorbě posluchačů či nedávných absolventů ITF tak v ní patří od počátku významné místo. Až do 8. června tu své práce představuje absolvent ITF Matěj Třešňák (1980).

Laureát prestižní ceny Czech Press Photo z roku 2009 za soubor snímků ze srazu fanoušků automobilových veteránů v Dánsku, se fotografii věnuje 12 let. „Jeho cykly se často dotýkají módy a životního stylu. Přímo jej fascinují veteráni, tedy automobily a motorky, konkrétně ze čtyřicátých a padesátých let minulého století, a prostředí nadšenců, kteří se kolem nich pohybují,“ přiblížila Třešňákovu tvorbu Š. Bieleszová, externě působící i na ITF. A právě tomuto tématu se věnuje též v prezentovaném a oceněném cyklu, při jehož dubnové vernisáži rozvinul autorovu myšlenku Yes, it happened! J. Štreit.

O naše druhé zastavení v olomouckém Muzeu umění se zasazuje sám vedoucí ITF. V. Birgus (1954) je dobře znám jako fotograf, publicista, historik fotografie i pedagog a po prezentaci výběru ze své tvorby z let 1972-2014 v Domě umění v Opavě chce první ze jmenovaných rolí přiblížit rovněž Olomouci, městu, jež představuje v jeho počátečním tvůrčím vývoji důležité místo. V prostorách Salonu a Kabinetu Muzea umění bude od 15. června vystaven soubor, který má prokázat, že v kategorii dokumentu se již dříve zařadil do mezinárodního kontextu. Ve známém cyklu „Cosi nevyslovitelného“, na němž pracuje už od konce sedmdesátých let, s úspěchem prolíná signifikantní znaky sociologického dokumentu se subjektivním pohledem na životní pohyb lidí v dlouhé řadě destinací celého světa.

„Přestože autor nikdy nearanžuje a spoléhá jen na nalézání příznačných okamžiků mnohdy zdánlivě zcela obyčejných scén, v nichž spojuje reálno se surreálnem, rád pracuje se symbolikou, pečlivě volí výslednou kompozici, využívá tonálních a barevných kontrastů velkých ploch i drobných detailů, do obrazů nezřídka zapojuje také stíny, ale divákovi v konečném vyznění ponechává tolik důležitý svobodný prostor pro vlastní výklad naznačeného. Jeho nejednoznačné příběhy jsou obrazové, nikoliv literární. Znepokojují naznačeným dějem, který každý může vnímat s různou intenzitou. Mají totiž několik rovin. Jsou o autorových a přeneseně našich pocitech a náladách, často jsou o samotě uprostřed davů, ale jsou i o skrytých touhách, o našem niterném stavu, který nosíme s různou intenzitou ve svých duších,“ konstatují kurátorka výstavy Š. Bieleszová a další ze znalců Birgusova díla Mgr. MgA. Tomáš Pospěch, Ph.D., z ITF.

Do třetice bude patřit slovo přímo V. Birgusovi, tentokrát jako autoru výstavy „Vnitřní okruh v současné české fotografii“. Prostřednictvím jím vybraného souboru se návštěvník v Trojlodí Muzea umění Olomouc od 15. června setká s více než třemi desítkami tvůrců různých generací, a to od těch, jejichž jména příznivci fotografie dobře znají, až k těm, kdo úspěšně reprezentují současné posluchače a nedávné absolventy různých uměleckých škol. „Jedná se o dosud nejrozsáhlejší výstavu aktuálních tendencí naší fotografie z období po roce 2000, která se zaměřuje na výběr děl motivovaných autorskou sebereflexí, rodinou, nejbližšími lidmi a věcmi,“ charakterizuje V. Birgus. „Jestliže se v západoevropské, americké nebo japonské fotografii prosazují už delší dobu i ty nejintimnější chvíle života autorů a jejich okolí, u nás, se zatím, až na malé výjimky, takové práce neobjevovaly,“ dodává.

Pokud na úplný závěr uvedeme, že práce M. Třešňáka v Galerii Amadeus v červnu vystřídá profilová výstava z tvorby přerovského autora Jaromíra Palase (budou jí dominovat snímky cyklu „Dobrý člověk ještě žije“ jako reflexe na období sedmdesátých a osmdesátých let 20. století), jak ji připravil absolvent ITF Svatopluk Klesnil (1977), pak teprve dostáváme celistvý obrázek o současných prezentačních aktivitách opavského Institutu ve vztahu k Muzeu umění Olomouc. K instituci, jejíž bohatý program si zasluhuje pravidelné sledování.