Po profesorské přednášce na univerzitě nabídl teď vojenský historik František Hanzlík Opavě výklad o legiích

OPAVA - Zatím poslední titul vojenského historika prof. PhDr. Františka Hanzlíka, CSc., z Univerzity obrany se sídlem v Brně se týká pohledu na Československou obec legionářskou v exilu 1949-1989 (spoluautoři Karel Konečný a Ivana Polley), není však prvním v řadě, který by o tuto tematiku zavadil. Zájem o ni totiž F. Hanzlík projevuje dlouhodobě.

Potvrdila to dubnová prezentace citované publikace vydané Vojenským historickým ústavem (VHÚ) Praha na půdě Senátu Parlamentu ČR, při níž byl připomenut také význam knižně vydaných prací zabývajících se problematikou pomoci krajanů žijících v exilu jejich staré vlasti ve 20. století. Za všemi stojí právě osobnost F. Hanzlíka (1954), jehož k Opavě váže především skutečnost, že na půdě Slezské univerzity (SU) ne tak dávno úspěšně absolvoval profesorské řízení v oboru Historie se zaměřením na české a československé dějiny. Jeho inaugurační přednášku věnovanou úloze tajných služeb v zápase o politickou moc v letech 1945-1948 vyslechli členové Vědecké rady Filozoficko-přírodovědecké fakulty SU na počátku března 2012, předložený návrh na jeho jmenování profesorem v říjnu 2012 schválila Vědecká rada SU. Ke jmenování prezidentem republiky došlo v červnu 2013.

Uvedené naznačuje spíše jinou oblast Hanzlíkových badatelských zájmů, jíž dominuje knižní výstup „Bez milosti a slitování“ s podtitulem „B. Reicin - fanatik rudého teroru“ (2011, nakladatelství Ostrov), ale vraťme se zpět k vědeckým projektům Univerzity obrany, v jejichž rámci byly též v anglické verzi Ministerstvem obrany (MO) v období let 2008-2014 vydány čtyři tituly postihující otázky vazby krajanů na rodnou zemi a jejich podíl na jejím vývoji v minulém století. Hned první z nich se stala kniha Krajané v USA a vznik ČSR (2008, spoluautor Václav Vondrášek), následovala publikace Krajané a československý zahraniční odboj 1938-1945 (2010) a konečně Krajané v USA a vojenský exil pro obnovu demokracie v Československu po únoru 1948 (2012). Řešitelem všech těchto projektů byl F. Hanzlík.

Když tedy Opavská kulturní organizace (OKO) využila možnosti uspořádat putovní výstavu „Československé legie v Rusku 1914-1919“ připravenou Československou obcí legionářskou, MO, VHÚ a Vojenským ústředním archivem Praha, pozvání prof. F. Hanzlíka k přednášce se přímo nabízelo. Uskutečnila se 29. května v Sále purkmistrů Obecního domu a přednášející ji vymezil názvem „Legie od Ruska až po Ameriku“. Titul byl, jak záhy vysvětlil, přizpůsoben tematice výkladu, protože pojem „legie“ začal být užíván teprve po vzniku Československé republiky. „Nic to ale nemění na faktu, že Československé legie se staly prvními ozbrojenými jednotkami nového samostatného státu a základem našich vojenských tradic. Dokonce je potřeba potvrdit, že se jejich existence v podobě armády neexistujícího státu stala významným argumentem pro jeho vznik,“ zhodnotil F. Hanzlík.

Poté objasnil konstituování dobrovolnické vojenské jednotky Čechů žijících v Rusku (počet těchto krajanů se odhaduje mezi 40 a 60 tisíci) nazvané Česká družina v srpnu 1914 a její schválení a specifikoval rovněž rozlišování jejích členů na starodružiníky a novodružiníky. „Jednotka měla zpočátku na osm stovek vojáků. Právě jim a těm, kdo do ní přišli v období do bitvy u Zborova, kde byla poprvé samostatně nasazena, se říkalo starodružiníci,“ konstatoval prof. Hanzlík a doplnil, že z původních 800 osob se československá vojenská síla v Rusku postupně rozrostla do padesátitisícového stavu.

Další část výkladu se týkala podpory a pomoci krajanů žijících v USA československým vojenským jednotkám v Rusku. Přednášející vyložil, že do první světové války se naši krajané v USA etablovali. Vydávali noviny (např. Svornost), rozvíjeli sokolské hnutí. Jejich centrem se stalo Chicago, kde již na konci srpna 1914 přijali program pomoci těm, kteří se dostali do zajateckých táborů v Rusku, v Srbsku a v jiných zemích, kde Češi a Slováci bojovali. Byly zahájeny peněžní sbírky a vzniklo České národní sdružení, které tuto pomoc zastřešovalo. Službu v armádě USA nastoupilo 30 tisíc Čechů a 12 tisíc Slováků a většina z nich opravdu odjela do Evropy bojovat. „Materiální pomoc krajanů žijících v USA pak pokračovala až do roku 1922,“ připomněl F. Hanzlík.

Obrazovou prezentaci zakončil přednášející známými, ale i unikátními pohledy na pečlivě udržovaný Český národní hřbitov v Chicagu. Při reakci na dotazy posluchačů se vyjádřil také k síle současného povědomí o našich legionářích. „Zájem o toto téma určitě nepostrádám, jinou záležitostí však je, že ti, kdo se o něm chtějí dozvídat více, musejí počítat s objektivizací získávaných informací. Mnohé, jež jsou dnes díky vymoženostem mediálního světa nabízeny, totiž postrádají na souvislostech, relevanci a v nejednom případě jsou dokonce nepravdivé,“ řekl prof. F. Hanzlík.