„K osobnostem generálů Heliodora Píky a jeho syna Milana Píky mě poutá blízký vztah,“ netají Jana Horáková

OPAVA, HRABYNĚ - Více než sedm stovek návštěvníků zaregistroval 20. června Památník II. světové války v Hrabyni. Jako součást Slezského zemského muzea se zapojil do Slezské muzejní noci a jím připravený program, který se vztahoval především k osobnosti generála Heliodora Píky, veřejnost využila. Připomněla si tak už 65. výročí jeho násilné smrti.

Datum 21. června 1949 zůstane v našich dějinách navždy mementem. Ve věznici Plzeň-Bory byl toho dne krátce po šesté hodině ranní popraven generál Heliodor Píka (narozen ve Štítině na Opavsku v létě 1897), vynikající osobnost naší historie 20. století, voják, diplomat a do poslední chvíle příkladný vlastenec, jakých žádný národ nemá nikdy nazbyt. Přesto si záhy po únoru 1948 vysloužil nálepku politicky nespolehlivého, z armády musel odejít a navíc ho v závěru roku 1948 stihla vykonstruovaná obžaloba z vojenské zrady a dalších zločinů. V lednu 1949 pak tajné přelíčení vyneslo pro něj nejtěžší ortel v podobě trestu ztráty života. Prosbě o milost prezident Klement Gottwald nevyhověl, když už dříve došlo k zamítnutí stížnosti obhájců.

Teprve na konci roku 1968 se jeho blízcí dočkali rozsudku, jímž byl zproštěn viny. V úsilí o občanskou a morální rehabilitaci Heliodora Píky však jeho syn Milan (1922), od května letošního roku rovněž generál, dodnes nepolevil. „Ptáte-li se, zda mu dostatečně pomáháme, konstatuji, že se snažíme dělat všechno, co je v našich silách,“ reaguje Mgr. Jana Horáková z Památníku II. světové války v Hrabyni, od roku 2005 kurátorka pozůstalosti H. Píky. Sama skutečnost, že se jí stala, je vypovídající. „Osobností Heliodora Píky se zabývám zhruba od roku 1999,“ říká absolventka učitelské kombinace čeština-dějepis na Pedagogické fakultě v Ostravě (1987), jež se hlásí k líhni historika doc. PhDr. Tomáše Pavlici, CSc. (1939-2004). V diplomové práci se věnovala působení československých letců ve Ferry Command, zvláštním útvaru Royal Air Force (RAF) s úkolem zajišťovat přelety strojů vyrobených v USA do Velké Británie, po absolutoriu chvíli učila v Havířově a pak na konci roku 1989 dostala tip na Hrabyni. Do památníku, tehdy ještě ostravské operace, se v té době podívala vůbec poprvé.

Nechce se tomu ani věřit, ale letos si tedy připomene čtvrt století trvající sepětí s ním. „Za tu dobu se samozřejmě mnoho změnilo, třeba to, že pobývám častěji na Opavsku než v Ostravě, kde bydlím,“ usmívá se Mgr. J. Horáková, v jejíž pracovně jsou vystavena četná ocenění, jež za svou záslužnou práci obdržela. Mezi těmi, která ji udělil Generální štáb armády ČR, Ministerstvo obrany či Československá obec legionářská, je proto také Medaile Statutárního města Opavy. Získala ji v roce 2011 za zásluhy o uchovávání a rozšiřování tradic domácího i zahraničního odboje a jedinečné vojenské historie. „Moc mě těší, že jsem ji kromě nové hrabyňské expozice (v roce 2009 získala v národní soutěži muzeí cenu Gloria musaealis v kategorii Muzejní výstava roku za stálou expozici Doba zmaru a naděje, k níž vytvořila scénář - pozn. aut.) dostala též za práci vykonanou pro zachování odkazu Heliodora Píky,“ potvrzuje s tím, že si k němu a samozřejmě k jeho synu Milanovi (narozen 1922) vytvořila velmi silný vztah.

„Imponuje mi dimenze jeho uvažování, čistota, nevinnost a starostlivost, vlastnosti, jež až do posledních chvil ctil, i když věděl, že tragický osud se mu už odvrátit nepodaří,“ nenechává Mgr. J. Horáková nikoho na pochybách, jak k H. Píkovi přilnula. Největší radost jí proto dělá, když vidí, že Památník a jeho současná výstava o H. Píkovi jako o legionáři a vojenském diplomatovi láká především mladé návštěvníky.

„Základní škola generála Heliodora Píky ve Štítině tu letos byla celá, ale jezdí sem samozřejmě také žáci, středoškolští i vysokoškolští studenti z mnoha jiných, bližších či vzdálenějších míst,“ prozrazuje a snaží se je výkladem oslovit. „Generál H. Píka byl ve všech směrech formát. Vedle toho, co je o něm snad už dostatečně známo, se méně ví o tom, že v mládí hrál divadlo, ovládal několik hudebních nástrojů a osm jazyků,“ dodává a Píkovy posledně jmenované schopnosti dokumentuje na jeho znalosti němčiny, latiny, řečtiny, francouzštiny, ruštiny, polštiny, rumunštiny a španělštiny. „Je třeba si uvědomit, že školy ve Francii, jež absolvoval - École spéciale militaire v Saint-Cyr a École Supérieure de Guerre v Paříži - patřily po všech stránkách k přísně výběrovým,“ přibližuje Mgr. J. Horáková a váží si toho, co pro povědomí o H. Píkovi dělají ostravští středoškolští učitelé dějepisu stojící za občanským sdružením PANT a portálem Moderní dějiny.

Ve vztahu k H. Píkovi cítí povinnost dopátrat se osudu jeho posmrtné masky. „To je ovšem úkol s postupujícím časem opravdu stále obtížnější, třeba se o ní už nikdy nic nedozvíme, vždyť křehký sádrový odlitek mohl lehce dojít úhony,“ je si dobře vědoma, ale lidský příklad generála Milana Píky, s nímž ji pojí dlouholeté pevné přátelství, jí velí, aby se přece jen nevzdala. „Přirozeně mě motivují i jiní, třeba potomci padlých a zatím neznámých z ostravské operace. Pokud se jedná o hlavní expozici Památníku, ráda bych vylepšila její audiovizuální složku a ve spolupráci s prof. Františkem Hanzlíkem s Univerzity obrany jednou realizovala grant, jenž by umožnil blíže nahlédnout do korespondence Čs. vojenské mise a našeho velvyslanectví v Moskvě a více poodhalil zákulisí nepříliš dobrého vztahu Zdeňka Fierlingera k Heliodoru Píkovi,“ uzavírá Mgr. J. Horáková.

Před rozloučením přirozeně padla též otázka na možné pokračování soutěže o Cenu ministra, v níž na počátku minulého desetiletí slavili úspěchy studenti Slezské univerzity. Její premiéru v roce 2001 ovládl tehdejší doktorand Ústavu historických věd Mgr. Jiří Friedl (dnes doc. PhDr. J. Friedl, Ph.D., Historický ústav Akademie věd ČR) s příběhem o generálu Karlu Lukasovi. „Pro její každoroční obnovení stále nechávám dveře dokořán otevřené, máme pochopitelně prioritní zájem, aby se mladí lidé o pokrokové novodobé tradice, jež v Hrabyni prezentujeme, zajímali,“ ujišťuje kurátorka pozůstalosti generála H. Píky.