„K práci pro univerzitu jsem vždy přistupoval se zaujetím pro instituci, jejíž význam je nesporný,“ říká Svatoslav Böhm

OPAVA - První zakázku pro Slezskou univerzitu (SU) dostal Svatoslav Böhm už v době, kdy se nová instituce teprve rodila. Účastníci oficiálního zahájení výuky na opavské a karvinské fakultě Masarykovy univerzity si na počátku října 1990 odnesli jím graficky upravený tisk vydaný právě k této příležitosti Maticí slezskou a Slezským zemským muzeem.

Jak se záhy ukázalo, odstartovala jeho dlouholetou spolupráci se SU, která se podepsala jak na výtvarné symbolice a celouniverzitních tištěných výstupech, tak na obrazu knižní produkce Ústavu bohemistiky a knihovnictví (ÚBK) Filozoficko-přírodovědecké fakulty. K ní získal S. Böhm už dříve přirozeným zájmem o literaturu. Výtvarně jej pěstoval od počátku šedesátých let tvorbou nezaměnitelné grafické podoby časopisů Červený květ a později Alternativa Nova a Alternativa plus, spoluprací s nakladatelstvími (Profil, Sfinga, Tilia) se Slezským zemským muzeem, Společností Leopolda Vrly či s předními osobnostmi literárního života.

Nejintenzivnější Böhmovy tvůrčí kontakty se SU i ÚBK přineslo období let 1998-2008. Loga, značky a novoročenky v něm trumfují návrhy přebalů počínaje dávno rozebraným sborníkem příspěvků z konference Sv. Vojtěch v české a polské literatuře a v umění. Kontakty s editory dalších sborníků z podobných literárněvědných setkání, v Opavě pořádaných každoročně, přešly také na výtvarný podíl na pracích jednotlivých odborných pracovníků. V chronologické posloupnosti jmenujme tituly Drahomíry Vlašínové Pohledy na českou literaturu dvou století (2000), Libora Pavery Od středověku k romantismu; Úvahy o starší literatuře (2000) a Slovo, paměť, tradice (2001), Jiřího Urbance Střídavý čas naděje; K české literatuře po roce 1945 (2002) a naposledy díla Libora Martinka - Polská literatura českého Těšínska po roce 1945 (2004), Polská poezie českého Těšínska po roce 1920 (2006), Region, regionalismus a regionální literatura (2007) a Życie literackie na Zaolziu 1920-1945 (2008).

Do této řady navíc patří produkce vzniklá v souvislosti s celostátní soutěží mladých prozaiků Hlavnice A. C. Nora, nad níž ÚBK především zásluhou J. Urbance držel ochrannou ruku, a to v přímém spojení s odbornou gescí. Od roku 2008 převzal S. Böhm po výtvarné stránce tuto hlavnickou štafetu, když po zemřelém opavském kolegovi Františku Černém dodnes vytváří obálky sborníků, jež jsou sestaveny z nejlepších próz, k publikování doporučených porotou soutěže. Nespokojil se však pouze s tím; sborníky Mávej a vzlétneš (2008), Vítej zpátky (2009), Kouzelná hůlka (2010), Rozcestí (2011), Dárek na last minute (2012) a Život na zdi (2013) obohatil ilustracemi a učinil z nich tituly, vyhledávané nejen ctiteli prózy, ale stejně tak milovníky knižní grafiky.

„Zadání, která přicházela ze Slezské univerzity, jsem si vždy vážil. Dokázala mě inspirovat, a pokud ve výsledku přispěla ke zviditelnění mladé vysoké školy jako vydavatele, který může oslovit, ba dokonce zaujmout, pak jsem obzvlášť potěšen,“ potvrdil S. Böhm po vernisáži výstavy v opavském Domě umění 17. července, jež je ovšem sestavena výhradně z hlavní části jeho volné tvorby, tedy obrazů-dřevěných reliéfů.

Když se před pěti lety v Galerii výtvarného umění v Ostravě konala výstava českého a slovenského výtvarného umění šedesátých let minulého století, S. Böhm mezi vystavujícími nechyběl. Zastupovala ho díla, která jsou dnes součástí fondů ostravské galerie i olomouckého Muzea umění. Vedle knižní grafiky a designu se totiž S. Böhm dlouhá desetiletí (tento čas sám blíže specifikovat raději ani nechce) zabývá tvorbou volnou. V roce 1967 spoluformoval Klub konkretistů, ale ještě o něco dříve objevil při návštěvě varhanářské firmy Rieger-Kloss v Krnově, ve městě, které si jako rodák ze Žďáru nad Sázavou (1934) zvolil za své, dřevo jako životní téma, k němuž se po překonání nepřízně sedmdesátých a osmdesátých let vrátil. A nemohl se ho vzdát ani poté, kdy mu velká voda v roce 1997 mnoho dřevěných reliéfů nemilosrdně a nenávratně vzala.

Při svých únorových osmdesátinách se měl S. Böhm za čím ohlédnout. A tak trochu k tomu přispěla i SU. Někdejší externí pracovník ÚBK MgA. Emanuel Křenek (1932), osobnost v Opavě známá zejména z působení v činohře Slezského divadla, totiž v závěru loňského roku zdravě vyprovokoval vydání mimořádně vydařené knížky Ohlédnutí Svatoslava Böhma s podtitulem Výtvarná tvorba, výběr 1962-2013), v níž vede s jubilantem zásadní rozhovor. Proto MgA. E. Křenkovi patřilo též pojednání v katalogu Böhmovy opavské výstavy, v němž se zamyslel nad talentem svého generačního druha, jímž byl k potěšení svých četných příznivců obdařen a jehož pokaždé využíval skromně a s pokorou. „Rád pracuji dál, posedlost výtvarnou tvorbou mě neopouští, hodnotit mohou jiní,“ konstatoval S. Böhm v reakci na úvodní slovo MgA. E. Křenka pronesené na vernisáži, v němž bylo vyzdviženo krnovské kulturní podhoubí, jehož výraznou část tvoří právě aktivita výtvarných tvůrců.