Fotograficky zdokumentovaná cesta Jaroslava Charfreitága do Nového světa neztrácí ani po 110 letech kouzlo

Několik desítek náhodně objevených skleněných negativů, které žamberecký rodák Jaroslav Charfreitág, obchodník, restauratér, fotograf, vynálezce a cestovatel, pořídil při své cestě do USA v letech 1902-1903, budí od jejich první prezentace velký ohlas. O jejich kvalitách se nyní budou moci přesvědčit návštěvníci Bílého zámku v Hradci nad Moravicí.

Žamberk v podhůří Orlických hor je městem na významné osobnosti nikterak chudým. Nelze tu jmenovat všechny, ale třeba Václava Prokopa Diviše (1698-1765), teologa, filozofa a vynálezce zemněného bleskosvodu, Václava F. Kumpošta (1843-1874), vydavatele časopisu Vesmír, nebo uměleckého knihaře Jiřího Faltuse (1911-1993) vynechat nelze. Vybrali jsme ale pouze ty, jež si letos připomínáme v souvislosti s jejich kulatými či půlkulatými životními výročími (jiný výčet by samozřejmě nepostrádal dánského astronoma Theodora Brorsena, chirurga Eduarda Alberta či hudebního skladatele Petra Ebena).

Přesto mezi všemi zaujímá J. Charfreitág (1877-1937) zvláštní postavení, čehož si po objevu jeho negativů nemohli dobře nevšimnout na Institutu tvůrčí fotografie (ITF) Filozoficko-přírodovědecké fakulty. Proto se ujali organizátorského, ale i odborného podílu na přípravě Charfreitágových výstav v malé výstavní síni bruntálského zámku a na podzim loňského roku též v prostorách Amerického centra v Praze.

„Na tvůrčím odkazu v jistém smyslu dobrodruha, ale především člověka nakloněného všemu novému je co obdivovat,“ konstatuje Mgr. Jiří Siostrzonek, Ph.D., zástupce vedoucího ITF, když se zamýšlím nad cestou do Nového světa, kterou J. Charfreitág podnikl spolu se svým druhem Bedřichem Krčmářem. New York a Chicago jim poskytly řadu příležitostí k práci v různých profesích a získání četných životních zkušeností. „Důležitým však pro nás zůstává především fakt, že Charfreitág byl vybaven fotografickou kamerou na skleněné negativy. Ač s nimi po návratu dále nepracoval, uchoval je a před několika lety se je, jak už to bývá, souhrou náhod podařilo objevit,“ říká J. Siostrzonek a oceňuje jejich dokumentární hodnotu. „Při vědomí, že se zachoval i popis cesty, jde o hodnotu vpravdě nadčasovou,“ dodává.

Volnomyšlenkářské sklony jednoho z prvních orlických „lyžníků“ a cyklisty používajícího kola „kostitřasu“ J. Charfreitága byly v Žamberku vnímány se značnou dávkou nedůvěry a ze strany jeho spoluobčanů byly považovány za výraz podivínství. A tak Charfreitágův otec, na rozdíl od syna ve městě velmi vážený, s jeho cestou za „Velkou louži“ poměrně ochotně souhlasil. Jak se nyní podařilo nad veškerou pochybnost prokázat (poprvé byly objevené Charfreitágovy snímky představeny před pěti lety), využil ji „nezdárný“ syn maximálně a zanechal po sobě významné svědectví o pohledu Středoevropana na nový kontinent na prahu 20. století. „Tuto zásluhu mu už nikdo nikdy nebude moci upřít,“ potvrzuje J. Siostrzonek a zve k prohlídce výstavy Zastavený čas v Bílém zámku v Hradci nad Moravicí, která bude zahájena 11. července a potrvá až do konce září.

Charfreitágovy dokumenty z cesty do USA ovšem budou pouze jednou z jejích dvou částí. Té druhé, neméně zajímavé - souboru fotografií nazvanému Altvaterland; země pod Pradědem a přibližujícímu obec Rejhotice (Reutenhau) na Šumpersku v předhůří Jeseníků (dnes součást Loučné nad Desnou) na přelomu 19. a 20. století - se záhy budeme věnovat v samostatném textu.