Miloši Kačírkovi, jehož inspirovala i rekonstruovaná univerzitní budova, odhalili v Opavě pamětní desku

Po rekonstrukci ukončené právě před deseti lety (více o ní zde) se budova rektorátu a Matematického ústavu Slezské univerzity stala jednou z architektonických dominant Opavy. Nemohla tedy uniknout ani pozornosti výtvarných tvůrců. Mezi těmi, jež inspirovala, zaujímá přední místo Miloš Kačírek (1935-2007), dlouholetý ředitel opavské výtvarné školy.

V roce 2005 vytvořil uznávaný výtvarný pedagog a zakladatel výtvarného oboru lidové školy umění (LŠU), jehož volná tvorba postihla širokou škálu malířských i grafických technik, barevný linoryt s dominantním motivem budovy rektorátu a Matematického ústavu Slezské univerzity (SU). Autor ho nedlouho poté příhodně využil pro kalendář na rok 2006 vydaný společností Ferram, jejímž představitelem je Břetislav Tůma, tehdy navíc předsedající Správní radě SU. Kolorovaný linoryt se tak dostal do společnosti tuctu Kačírkových prací, jež byly pro tuto příležitost vybrány, a uvozoval v ní listopadové kalendárium.

Protagonista těchto řádků, rodák z Vysočiny, přišel jako absolvent Vysoké školy pedagogické v Olomouci (Univerzity Palackého) do Opavy před 55 lety a ve Slezsku natrvalo zakořenil. Po PaedDr. Miloslavu Stiborovi (1927-2011), který po vzniku SU dlouhé roky působil na Institutu tvůrčí fotografie její Filozoficko-přírodovědecké fakulty, je na Moravě a ve Slezsku považován za druhého z duchovních otců LŠU (samostatné výtvarné obory v té době u nás vznikly pouze v Praze, Plzni, Olomouci, Opavě a v Brně, na Slovensku pak v Bratislavě, Žilině, Martině, Prešově a v Košicích). V Olomouci dnes pokračovatelka LŠU, tedy základní umělecká škola (ZUŠ), nese Stiborovo jméno, v Opavě zdobí od 2. září objekt „Kačírkovy“ školy pamětní deska, dílo Ing. arch. Gottharda Jandy, odhalená primátorem města prof. PhDr. Zdeňkem Jiráskem, CSc., a Kačírkovou nástupkyní ve funkci ředitelky základní umělecké školy Mgr. Ivanou Sýkorovou v první den 56. ročníku festivalu nesoucího Bezručovo jméno.

Vznik výtvarného oboru LŠU k 1. září 1963 nezůstal však ani zdaleka jediným opavským počinem Mgr. Miloše Kačírka. Ve druhé polovině šedesátých let byl zakládajícím členem výtvarné Skupiny X (dnes toto volné sdružení autorů působí pod hlavičkou Matice slezské). Značné zásluhy měl na rozvoji dětské výtvarné tvorby - předsedal či byl členem porot velkých národních i mezinárodních soutěží (např. Alšova země, Bienále fantázie, Lidice, Lidová píseň a poezie), v roce 1970 objevil novou techniku papírorytu a o 14 let později vydal pro odbornou propracovanost vysoce ceněné pedagogické čtení Grafické techniky na lidové škole umění. Není tedy divu, že se za svou výtvarnou a pedagogickou práci dočkal též ocenění. Medaile a Cena ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR (1994) a Cena Petra Bezruče (1999) patří mezi nejvýznamnější z nich. Před 15 lety si pak M. Kačírek z účasti v mezinárodní soutěži Město Krnov v exlibris a drobné grafice přivezl čestné uznání.

Vrátíme-li se nyní zpět k jeho linorytu inspirovanému oživlou monumentalitou sídla SU, je pro Kačírkovo výtvarné dílo, v němž dominovaly portrét a krajina, vlastně symbolickým. Byl-li totiž zařazen do komorního souboru Slezská krajina, autor se i jím přihlásil k nejlepším zkušenostem, jež si odnesl z řady zahraničních plenérů (konaných na Slovensku, v Maďarsku, Německu, Polsku, v Rusku a naposledy několikrát v Řecku) i z podobných tvůrčích setkání, která sám v opavském Slezsku organizoval. To samo o sobě o M. Kačírkovi, jinak také velmi schopném ilustrátorovi, mnohé napovídá.

Přes všechno uvedené se podle nejednou veřejně opakovaného vyjádření (autor textu ho poznal v roce 1976, čtvrt století s ním spolupracoval a publikoval o něm řadu příspěvků jak v místním a regionálním, tak v celostátním tisku) vždy cítil víc výtvarným pedagogem a organizátorem výtvarné kultury na Opavsku, ve Slezsku i na celostátní úrovni než volným umělcem. „Pokud maluji, ryji, vyřezávám turistické hole, navrhuji a vytvářím loutky a scény, kreslím karikatury nebo se zabývám dalšími výtvarnými činnostmi, dělám to jen proto, abych jako pedagog výtvarně stačil studentům,“ formuloval Miloš Kačírek své krédo.