Ivo Dokoupil pozval v gastrocentru Opavany do českých vesnic Banátu

OPAVA - Ještě před týdnem byl v téměř tisíc kilometrů vzdálených horách, včera už zavítal do Gastrocentra Slezské univerzity (SU) v Opavě. Mgr. Ivo Dokoupil přijal pozvání Ústavu lázeňství, gastronomie a turismu Filozoficko-přírodovědecké fakulty SU a v rámci cyklu Svět na talíři Opavanům vyprávěl o Banátu, přesněji řečeno o Češích, kteří už téměř dvě staletí žijí a pracují v šesti vesnicích na samotném jihu Rumunska.

V oblasti Banátu, na hranici Rumunska se Srbskem, tam, kde mohutný Dunaj proráží Karpaty, najdou turisté vedle doslova panenské přírody také živou připomínku historie. I když i sem občas dosáhne něco z vymožeností moderní doby, zdejší Češi, kteří sem na počátku 19. století přišli především z Plzeňska, západních Čech, ale také v menší míře z Moravy, žijí a udržují dodnes způsoby a tradice svých předků. Hlavně jazyk, který jen minimálně ovlivnila rumunština, jež je všude kolem: „Dodnes se zde mluví češtinou, ale takovou tou jungmannovskou. Tím, že vesnice jsou ukryty vysoko v horách a prakticky se Češi s místními nepotkávají, udrželi si svůj jazyk čistý. Jen občas, když nemají slovo pro některou novou zkušenost, takovou byl například příchod elektrické energie, tak převezmou slovo z rumunštiny,“ popsal jazykovou situaci Ivo Dokoupil. 

Fotoreportáž z přednášky o Banátu najdete na facebooku Gastrocentra SU

Původně zde vyrostlo vesnic osm, ale dvě již zanikly. Veselá ale nejspíš nebude ani budoucnost zbývajících šesti, ve kterých dodnes Češi žijí: „Například v Gerníku chodilo ještě před deseti lety do místní školy šedesát dětí. Dnes jich je deset. Mladí z vesnic odcházejí do měst, nechtějí už žít jako jejich dědové a tátové,“ zdůraznil Ivo Dokoupil. Život v horách není vůbec snadný, políčka v prudkých stráních se musí obdělávat s pomocí koní, dodnes je zde standardním dopravním povozem kravský potah, cesty jsou hliněné, a když zaprší, boří se tu všichni po kotníky do bláta. Co si vlastníma rukama neudělají nebo nevypěstují, to nemají.  Přesto tu Češi zůstávají, i když doby, kdy jim úřady zakázaly odcestovat, jsou už dávno minulostí. 

Nadějí pro Čechy v Banátu tak může být cestovní ruch. Dostat do povědomí Banát jako turistický ráj je ostatně největší snahou Ivo Dokoupila a dalších dobrovolníků, kteří v rámci projektu rozvoje šetrné turistiky společnosti Člověk v tísni, o. p. s., zde už několik let působí.
Snaha o zvýšení turistického ruchu v oblasti českých vesnic své ovoce přináší. Dnes už mohou Češi využít i přímého spojení autokarem mezi Prahou, Brnem a Svatou Helenou. Webové stránky www.banat.cz nabízí vedle velkého množství dalších informací také řadu ubytovacích možností v soukromí českých rodin. Ceny jsou velmi příznivé. Turisté místním finančně pomohou v těžkém životě na horách i koupením některého z místních výrobků: „Mám kamaráda, který od návratu z Banátu nejí maso. Prostě tamní hovězí a hovězí prodávané tady, to je veliký rozdíl. V Banátu je vše přírodním produktem, i krávy celý rok žerou jen kvalitní trávu z horských strání. Podobně je to s dalšími produkty, třeba v klasických pecích upečeným chlebem, medem nebo slivovicí, kterou ale dělají trochu slabší, než je u nás na Moravě zvykem,“ vysvětloval Dokoupil. 

Ale vše se nedaří tak, jak by si Ivo Dokoupil přál. Stejně jako v nedalekém Moravském Berouně, vyrostlo v okolí Svaté Heleny, jedné z českých vesnic, jedenadvacet větrných elektráren a přinesly stejně jako tady na Moravě hluk a dokonale zničily do té doby panenskou přírodu,“ svěřil se Dokoupil a dodal, že ani petice, ani veškeré snahy nedokázaly vesničany od prodeje pozemků elektrárenské společnosti odradit. Dalším problémem, se kterým se stále více v Banátu setkává, je móda čtyřkolek a bezohledné jízdy přírodou. „Kdo má peníze, může v Rumunsku cokoli a je jedno, že se jedná o národní park.“

Za posledních třináct let se také podařilo propojit české vesnice turistickými stezkami, které jsou označeny stejně, jak jsme na to zvyklí v České republice. Bohužel ale Rumuni turismu moc nefandí a klidně kácí stromy, na kterých značky jsou. „Musíme tak trasy pravidelně procházet a chybějící značky doplňovat,“ popsal jedno z úskalí svého snažení Ivo Dokoupil. Přesto Banát objeví okolo pěti tisícovek turistů ročně. Přidáte se k nim i vy?