Studentka Ústavu ošetřovatelství Nikola Karlíčková zabránila vážnému zdravotnímu kolapsu jí neznámé ženy

OPAVA - Nemusela, a přesto na Ústav ošetřovatelství Fakulty veřejných politik 15. dubna přijela. Jako posluchačka závěrečného ročníku bakalářského studia oboru Všeobecná sestra vykonává v těchto dnech praxi v Městské nemocnici Ostrava. Pochází z Polanky nad Odrou a bydlí v Rychvaldu. Ale teď to hlavní - Nikola Karlíčková je už teď profesionálkou!

Dokládá to nejen pochvalný dopis, který se dobře četl nejen vedoucí Ústavu ošetřovatelství PhDr. Janě Haluzíkové, Ph.D. (níže ho uvádíme v plném znění), ale ještě víc skutečnost, že Nikola se podobně nezachovala poprvé. „Poprvé jsem se u zdravotně dost choulostivé situace nachomýtla na ostravském zimním stadionu v patnácti letech, podruhé na Svinovských mostech v roce 2011. Pokaždé bylo potřeba reagovat pohotově a pokaždé to taky dobře dopadlo, což je hlavní,“ říká Nikola klidně, jako kdyby mluvila o počasí, a k případu tři roky starému dodává, že nehodě na schodech přítomní policisté se namísto pomoci obrátili a odešli. „To mě dost nadzvedlo,“ přiznává sympatická slečna, o níž pak syn poraněné, ale Nikolou včas ošetřené paní napsal, to když odmítla finanční odměnu, starostovi. „A tak se o mně tehdy psalo i v Polanském zpravodaji,“ usmívá se Nikola.

Místo kosmetické taštičky nosí v kabelce raději a vždy „taštičku první pomoci“. Nechybí v ní dokonce dvě resuscitační roušky s ventilem, zdravotnické rukavice, sada náplastí, trojcípí šátek a také cukr. „Šetřím ty, které zůstanou poté, kdy si dám někde kávu, a koncem března se právě jeden z nich ukázal jako rozhodující,“ vrací se studentka ke zdravotní příhodě starší paní, jež se jí na první pohled zdála nápadně bledá a jejíž čelo se lesklo typickým lepkavým potem. „Hypoglykemický záchvat přišel dřív, než mu mohla sama nebo její dcera, zabránit,“ říká Nikola, která při brigádní výpomoci Dopravnímu podniku Ostrava řešila už též nejeden případ mdlob přicházejících na cestující z nedostatku čerstvého vzduchu a těsného životního prostoru. „Lidé kolem se většinou dívají, snaží se vypadat zúčastněně, ale nepomohou. Bojí se, že by svým počínáním mohli ublížit, což by vůči nim nemuselo zůstat bez následků, ale podle mě se na nich projevuje hlavně nedostatečná znalost a připravenost na to, jak se správně zachovat,“ konstatuje ta, jež se poprvé do kroužku první pomoci zapsala už na základní škole.

Pak postoupila na střední zdravotnickou školu a po maturitě se ucházela o Ostravskou univerzitu. „Nedostala jsem se, a tak přišla ke slovu Slezská univerzita. Bakalářskou práci mi vede přímo dr. Haluzíková a zabývám se v ní problematikou úrovně znalostí v oblasti první pomoci u Policie ČR,“ prozrazuje Nikola. „Součástí práce bylo i dotazníkové šetření, s jehož distribucí mi pomohl otec, který je policistou. Výsledky jsem tak zpracovala ze vzorku 110 oslovených, mezi nimiž byla pětina žen,“ přibližuje kandidátka bakalářského titulu, jež by státnice chtěla absolvovat v termínu do letních prázdnin. Po nich, jak věří, nastoupí na navazující magisterské studium oboru Ošetřovatelství v pediatrii v Ostravě. „Ale nebojte, na Slezskou univerzitu nezanevřu. Možná sem dokonce na obor Sociální patologie a prevence přijde mladší sestra Žaneta, takže kontakt zůstane zachován,“ říká.

Svou budoucnost Nikola, přestože dobře ví, co jsou to alergické, astmatické a ekzematické potíže, spojuje s životem a profesním uplatněním přímo v metropoli Moravskoslezského kraje. „Práce se nebojím, uvidíme, co přijde,“ svěřuje se a nijak netají, že je typem, který své naplnění vidí především v rodinném životě. „Ráda vařím, peču i uklízím, někdy i proto, abych se nemusela učit,“ vypovídá upřímně a plánuje si určitě tři děti. „Přítel je s tím srozuměn,“ potvrzuje, ale svatba zatím v pořadí jejích priorit nefiguruje. „Nejprve si chceme zvyknout na samostatnou domácnost,“ komentuje aktuální situaci, v níž je velkým posunem získání bytu v Porubě. „Přebírat ho máme ještě dnes vpodvečer, jen co se vrátím z Opavy,“ překvapuje „žhavou“ novinkou a balí svou taštičku první pomoci, která je u ní dost v permanenci.

„Ještě tam, prosím, napište, že maminka je původně dětskou sestrou, i když v současné době pracuje na Magistrátu města Ostravy, aby to snad nevyznělo tak, že jablko padlo daleko od stromu,“ loučí se Nikola a ujišťuje, že na studium na Slezské univerzitě jí zůstanou vesměs pěkné vzpomínky. Také na ÚO zůstane zapsána mezi těmi studenty, kdo tomuto odbornému pracovišti dělali radost. Nejen kvůli následujícímu dopisu.