Univerzitní studenti převzali podporu Natálky pod svá křídla. Připravují benefiční koncert

Při našem setkání ve středu 5. října obě zářily. Tím důvodem k úsměvům a radosti byly pro většinu z nás obyčejné kroky. Prostě chůze. Jenže pro Natálku to samozřejmost není. Ale snaží se.

OPAVA - „Natálka mne moc překvapila, jak začala chodit. Dnes jsme přešli skoro celé Dolní náměstí a to je opravdu velikánský pokrok,“ svěřila se nám Natálčina maminka Hana Semenyšinová. Právě ona a samozřejmě i Natálka, se sešla se studentkami Fakulty veřejných politik v Opavě Nikolou Konečnou a Lucií Zelinkovou, aby společně domluvily akci, která se uskuteční v listopadu.

O Natálce Kotasové, drobné, křehké dívce trpící dětskou mozkovou obrnou, jsme začali na Slezské univerzitě v Opavě slýchat v souvislosti se spoluprací s fotografem, profesorem Jindřichem Štreitem a doc. Jiřím Siostrzonkem z Institutu tvůrčí fotografie v Opavě. Natálčina maminka pracuje jako speciální pedagog a angažuje se v Asociaci dětí s dětskou mozkovou obrnou. Při jedné z pořádaných akcí se seznámila právě s opavským pedagogem, a ten ji následně představil fotografu Štreitovi. A od té doby spolupracují. Vznikl soubor fotografií, jehož námětem byla právě Natálka, uskutečnilo se hned několik výstav, vedle Klimkovic je mohli vidět také Opavané v Obecním domu. V loňském roce pak Filozoficko-přírodovědecká fakulta v Opavě zorganizovala sbírku, která letos Natálce pomohla absolvovat potřebnou léčbu v Sanatoriích Klimkovice. A jak je z úvodních slov patrné, podařilo se a Natálka v posledních měsících udělala obrovský skok dopředu.

Ale posuňme se blíž současnosti. Na zmíněné akci Davídek a ti druzí… v Opavě, kde se mimo jiné diskutovalo o třetí roli vysokých škol univerzit, tedy aktivitám směřujícím k veřejnosti, se potkala doktorka Marta Kolaříková, proděkanka Fakulty veřejných politik v Opavě, s předsedou Asociace dětí s dětskou mozkovou obrnou Milošem Svobodou. Právě on zde poukázal na nelehký úděl rodin, které se sami rozhodly pečovat o postižené děti a jejichž rozpočty léčba či rehabilitace doslova vysává. Po rozhovoru s ním dostala doktorka Kolaříková tipy na děti, se kterými by fakulta mohla navázat bližší spolupráci. Vybrána byla Natálka, už proto, že na předchozí sbírce se vedle filozoficko-přírodovědecké podílela také Fakulta veřejných politik. Kruh se pomalu uzavírá. Těmi, kdo přišly s praktickým návrhem, byly právě Nikola s Lucií. Nikola měla v hlavě plán, ale jak sama přiznává, není zas tak akční, aby ho dokázala sama realizovat. Naštěstí se svěřila Lucii, pracující v Asociaci studentů a přátel Slezské univerzity v Opavě, a ta ji ani nenechala domluvit. „Jdeme do toho!“ řekla Nikole.

Univerzitní studenti zkrátka převzali podporu Natálky pod svá křídla. Tím jejich nápadem byl benefiční koncert s názvem Společně pro úsměv, který se uskuteční 14. listopadu 2017 od 18 hodin v prostoru Klubu Art Obecního domu v Opavě.

Facebooková událost benefiční koncert

Na koncertu zahraje Poetika a Light&Love, úvodní slovo pronese rektor Slezské univerzity doc. Pavel Tuleja. Ve foyeru klubu si rovněž budou moci návštěvníci večera prohlédnout snímky fotografa Jindřicha Štreita. Vstupné na akci bude 150 korun, nicméně zde bude i kasička na případné další dobrovolnické příspěvky. U příležitosti benefice byl také zřízen bankovní transparentní účet 117900133/0300, kam všechny získané prostředky půjdou.

Studentky začaly pracovat na přípravě, kontaktovaly Natálčinu maminku a poprvé se s ní a s Natálkou sešly. „Přišly jsme s hotovým nápadem,“ říkají shodně obě studentky. „A já jsem přišla k hotovému,“ doplňuje je Hana Semenyšinová, která také hned dodává, že byla hodně mile překvapena, protože něco takového vůbec nečekala. Pro ni, Natálku, ale vlastně i pro opavské studentky, je benefiční koncert novou dobročinnou zkušeností.

„Poté, co jsme si tak nějak naplánovaly co a jak by mělo být, začaly jsme oslovovat kapely, hledat vhodné místo a hlavně se seznamovat se všemi legislativními a dalšími náležitostmi, které s našimi plány souvisí. Zákon o veřejných sbírkách máme nastudovaný, že ho snad známe nazpaměť! Pak jsme se vydaly za rektorem univerzity docentem Pavlem Tulejou. Ten byl pro, nasměroval nás na tiskového mluvčího Daniela Martínka, a pak už to najednou začalo mít reálnější obrysy,“ vzpomíná na uplynulé týdny Lucie.
Jakmile mne oslovily studentky naší fakulty ohledně pomoci Natálce, rozhodně jsem neváhal. Slezská univerzita v Opavě zajišťuje propagační a administrativní podporu celé veřejné sbírky. Je to přesně ten příklad, kdy univerzita plní svou třetí roli. Věřím, že sbírka i benefiční koncert zaujme veřejnost a Natálka získá další potřebné prostředky pro svou léčbu, která ji skutečně pomáhá,“ uvedl tiskový mluvčí univerzity Daniel Martínek.

Našel se i prostor – Nikola pracuje jako kustodka v Opavské kulturní organizaci, oslovila proto Jana Kunzeho a právě OKO se stalo spolupořadatelem koncertu, který se připravuje do Klubu Art Obecního domu v Opavě.

Spolupráce Slezské univerzity s Natálkou Kotasovou tedy pokračuje dalšími konkrétními akcemi. Cení si toho především maminka Hana:
„Když mi přišla úplně první zpráva od holek, byla jsem nejprve strašně překvapená a poté nesmírně dojatá. Opravdu. To, že nám chce někdo pomoci je hrozně hřejivé. Natálčino léčení stojí opravdu hodně peněz a každá taková pomoc je hodně důležitá a milá. Navíc přichází v době, kdy Natálka dělá velké pokroky v chůzi, nikdy nechtěla vozíček, ale chůze byl problém. Teď najednou začala chodit, má z toho sama velkou radost a snaží se. Jezdíme pravidelně na rehabilitační cvičení do Klimkovic a do Poruby, což si musíme platit sami. Takže za každou takovou pomoc jsem opravdu vděčná,“ svěřuje se maminka Natálky.

Pravidelná cvičení a další péče se projevuje na Natálce jejími pokroky. Jsou sice pomalé, můžeme říci nárazové, ale jsou. Projevují se jak v motorické či mentální oblasti, tak sociální oblasti. Letos v červenci to byl rok, co Natálka začala dojíždět do rehabilitačního centra Arcada v Porubě. Maminka jí tam vozí dvakrát týdně na dvě hodiny, hodina za sedm set. Platí ze svého, pojišťovny dávají o těchto věcí ruce pryč. V poslední době se tato cvičení projevila právě v chůzi, ještě před půlrokem by si maminka Natálky ani nepomyslela, že spolu přejdou skoro celé náměstí. Ještě před několika týdny byla Natálka uzavřená, neměla do ničeho chuť, neustále brečela. Pak se to najednou zlomilo a ona s hlasitým smíchem začala chodit.

„Najednou je doslova zlatá, doma mi pomáhá, ve škole jí to baví, nosí jedničky. Prostě má období, kdy si jde svým pomalým tempem, pak najednou, jakoby jí něco nakoplo, a udělá obrovský skok dopředu,“ popisuje Natálku její matka.

Přes všechna úskalí, která život Natálky přináší, zůstává Hana optimistická.
„Já Natálku beru jako dáreček, který mne posunul strašně moc dopředu. Profesně i životně. Jako speciální pedagog mám určité zkušenosti, z pozice maminky zase jiné. Využívám jak to, co jsem se naučila při studiu, tak to, co mne naučil život vedle Natálky, který mi přinesl strašně moc jiných zkušeností. Dodnes čerpám spoustu nových informací. Prostřednictvím asociace tak mohu ostatním maminkám postižených dětí poradit, protože to sama znám, nasměrovat je a poradit, jak jednat s nadacemi, ale třeba také je povzbudit. Opravdu mne posunula strašně moc,“ svěřuje se Hana Semenyšinová, která se na listopadový koncert už těší. Natálku vezme sebou. „Bude s námi jen na začátku, pak jí musím vzít někam do zákulisí, do klidu. Ale určitě přijedeme obě,“ říká Hana závěrem.
-------------------------------------------------------------------------
Natálka se narodila předčasně, do řádného porodního termínu jí chyběl měsíc a půl. Vážila 1 390 gramů, ale dýchala sama. Vypadalo to, že vše bude dobré a holčička svůj nepříliš vydařený start do života dožene. Nicméně ve druhém týdnu života jí prasklo střívko a musela být operována. Ve třech měsících dostala těžký alergický zánět na bílkovinu kravského mléka a vyšetření musela absolvovat pod narkózou. Byla apatická, nereagovala na podněty, a rodiče zjistili, že jejich dcera nevidí. Natálce diagnostikovali poruchu zrakové funkce a opět následovalo vyšetření pod narkózou. V té době opustil matku Natálčin otec.
Přes všechna možná cvičení zůstala Natálka krátkozraká, má narušenu koordinaci oko-ruka a také jemnou a hrubou motoriku. Na druhou stranu je velmi vitální, inteligentní, upovídaná a má skvělý hudební sluch.
Natálka pravidelně dojíždí na léčbu do Dětského rehabilitačního stacionáře v Ostravě-Porubě, kde každý den cvičí a rehabilituje (Vojtova metoda a Bobath terapie). Každý rok stráví jeden měsíc na specializované terapii v Sanatoriu Klimkovice. Od podzimu 2016 chodí Natálka do školy, kam dochází s pomocí svého asistenta. Hana Semenyšinová začala opět pracovat, ale v péči o Natálku pokračuje i nadále “na plný úvazek“.