„Studium v Opavě pro mě znamená zkoušku tak trochu něčeho jiného,“ prozradil Ondrej Zelenec z Dolného Kubína

Celouniverzitní pracoviště Centrum řízení projektů získalo jen nedávno posilu, když tu na místo pomocné vědecké síly nastoupil student 2. ročníku oboru Multimediální techniky Ondrej Zelenec. Mluví trochu jinou řečí, a to nejenom proto, že do Opavy přišel studovat ze slovenské Oravy. A toho, kdo se o ní více přemýšlí, jeho pohled na studium a život zaujme.

Dolnokubínský rodák a absolvent obchodní akademie nechal rozhodnutí o své pomaturitní budoucnosti na poslední chvíli. „Všechny možnosti přihlásit se na nějakou uměleckou školu, kde se konají též talentové zkoušky, jsem svou velkou liknavostí propásl, a tak na mě Slezská univerzita a obor Multimediální techniky na Ústavu fyziky její Filozoficko-přírodovědecké fakultě vlastně zbyl,“ usmívá se Ondrej (1990), na němž je na první pohled vidět, že patří mezi pohodáře. Zájem o studium, které by souviselo s fotografií, videem a grafikou, v sobě objevil někdy v polovině střední školy a dispozice k němu má po otci. „Ale samozřejmě chci jít v první řadě svou vlastní cestou,“ netají a oceňuje, že po překonání „méně očekávaných“ studijních povinností v 1. ročníku získal prostor k tomu, aby se zaměřil na to, co ho baví.

Tím je pro něj především video. „Střih, kamera, režie, částečně i zvuk jsou disciplíny, v nichž se cítím dobře,“ přiznává a je rád, že ti, kdo ho při studiu vedou, očekávají iniciativní přístup a snahu po navázání tvůrčího dialogu. „Obor se podle mě vcelku úspěšně rozvíjí, nabídky, jež jsou nám poskytovány, doznávají rozšíření, a tak spolu s ostatními posluchači získávám slušný vhled do toho, co bych jednou rád,“ říká Ondrej. Pro bakalářskou práci si chce určitě zvolit téma zatím nezpracované, jež by pak dál rozvíjel i v navazujícím magisterském studiu. „Uvažuji o Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, slyšel jsem, že zajímavé možnosti poskytují severské země,“ přemítá a na destinaci se příliš neohlíží. „Rozhodující pro volbu bude šance přiblížit se tomu, co bych chtěl,“ potvrzuje.

Dovede být totiž k sobě dost náročný, a tak s tím, co dosud udělal, namnoze příliš spokojen není. „Nedal jsem se přece k tomuto rozhovoru přemluvit, abych prezentoval své výsledky či úspěchy. K tomu jste si měl vybrat někoho jiného,“ reaguje na otázku po tvůrčích výstupech, o nichž se ví i mluví. Stejně tak se staví k pořízení fotografie. „Dejte tam raději nějakého Fantomase,“ radí a obrací řeč na týmovou práci. „Možnost přímého kontaktu se spolužáky ze všech ročníků považuji za výhodnou. Víme o sobě, můžeme poznat, kdo k čemu inklinuje, a vybírat si kolegy pro plnění dílčích i složitějších zadání,“ vystihuje atmosféru studia. „Lituji jen toho, že z počátečního počtu lidí v ročníku nás zbyla ani ne polovina. Ti další na některé z požadovaných povinností ztroskotali,“ dodává.

Jaká má Ondrej přání? „V Opavě jsem celkem spokojen, jako v malém městě nespěchajících lidí se mi tu líbí, a tak domů ani moc nejezdím,“ vypovídá s tím, že je připraven každému, kdo by o to projevil zájem, objektivní pohled na studium oboru Multimediální techniky zprostředkovat. „A co dál? Chtěl bych, aby se mi to, co tvořím, začalo víc líbit, abych našel ještě více času pro hrané umělecké záležitosti, jimiž bych potvrdil svou představu dostat se nablízko k práci u filmu,“ rozvíjí sympatický pomvěd, který se za freshmana nepovažuje jen v Centru řízení projektů. „Ještě jsem opravdu nic neudělal, ale věřím, že ta pravá šance přijde,“ uzavírá skromně a hmatatelné doklady o tom, že ty zatím menší šance využít dokázal, třeba v podobě účasti na soutěži pořádané až na kontinentě protinožců, nechává zcela stranou.