Historik z Jesenicka Mgr. Martin Buchlovský teď ve městě svých studií prožívá čtvrtou profesní zkušenost
OPAVA - Už při jednom ze svých prvních opavských vystoupení, když v závěru května uváděl výklad prof. PhDr. Františka Hanzlíka, CSc., z Univerzity obrany „Legie od Ruska až po Ameriku“, dokázal zaujmout. Mgr. Martin Buchlovský je od počátku března historikem-kurátorem městské expozice Cesta města spravované Opavskou kulturní organizací.
Podíl na výstavě Československé legie v Rusku 1914-1918 instalované v Obecním domě v Opavě k připomenutí 100. výročí vypuknutí 1. světové války, v jejímž rámci se uvedená přednáška konala, tak byl jeho úvodním příspěvkem na novém postu. Do Opavy se absolvent magisterského oboru Historie s rozšířenou výukou jazyků na Filozoficko-přírodovědecké fakultě (FPF) Slezské univerzity pocházející z Lipové-lázní vrátil po takřka 12 letech.
„Registruji proměny města a srovnávám se s nimi při vědomí, že jsem od absolutoria v létě 2002 sám prošel proměnami,“ přiznává Mgr. M. Buchlovský, který se pro studium historie rozhodl na Gymnáziu v Jeseníku, ovlivněn osobností učitele a později též literáta Tomáše Knoppa (1965-2008). V polovině devadesátých let minulého století se proto hlásil jak na Ostravskou, tak na Slezskou univerzitu. Přijat byl na obě, zvolil dříve jmenovanou, ale už po prvním semestru věděl, že není tou pravou. „Přešel jsem tedy do Opavy. O přestup, jak mi na studijním oddělení sdělili, vlastně ani nešlo, index tu pro mě byl připraven. Zbývalo vyhovět podmínkám a absolvovat dvě zkoušky, což se podařilo. Ale pak jsem stejně naplno začal až o rok později,“ ohlíží se za nástupem na tehdejší Ústav historie a muzeologie (dnes Ústav historických věd) FPF.
Roky studia rychle uplynuly a už na jejich konci, konkrétně v březnu 2002, získal uplatnění ve Vlastivědném muzeu Jesenicka, kde setrval až do konce roku 2007. „Zastával jsem tam kombinovaný post historika a správce počítačové sítě a na rozloučenou jsem se zúčastnil i výběrového řízení na ředitele. Přestože mě práce v zařízení, kde se propojovaly vlastivědné a muzejní aktivity, bavila, nedopadlo to a věděl jsem, že budu muset jinam,“ pokračuje M. Buchlovský. Změny se nebál, a jak to v životě bývá, přišla až nečekaně brzy. Reagoval na možnost uplatnění v Pivovarském muzeu v Plzni a tentokrát už vítězně prošel dvěma koly konkursu a stal se vedoucím jeho správy sbírek. Zatímco velmi rád vzpomíná na kvalitní péči Prazdroje o zaměstnance, mnohem méně už na dobu, kdy se zhoršená ekonomická situace neblaze podepsala na dalším rozvoji Pivovarského muzea, s nímž se proto v červnu 2010 rozloučil. „Podotýkám, že v dobrém,“ uzavírá tuto kapitolu.
Zkušenosti získané v Plzni se mu hodily i v Hanušovicích. „Z Prazdroje byla Holba, budoval jsem tam návštěvnickou trasu, což se na zájmu veřejnosti opravdu příznivě projevilo. Jenže Hanušovice jsou a zůstanou přece jen něco podstatně jiného než Plzeň. Navíc paní, rovněž absolventka Slezské univerzity, získala v roce 2012 práci v opavském Domě umění, a tak bylo zřejmé, že forma víkendového manželství nemůže zůstat trvalou. Když se tedy naskytla příležitost práce ve městě vysokoškolských studií, nebylo co příliš dlouho zvažovat,“ netají M. Buchlovský, ale otázku, nakolik jeho nynější praxe naplňuje očekávání, nechává zatím otevřenou. „Blíží se komunální volby, uvidíme, jak se po nich bude nové zastupitelstvo na funkci Opavské kulturní organizace dívat,“ konstatuje a k tomuto uvážlivému stanovisku ho vede rovněž vlastní tříměsíční zkušenost z práce v jesenickém zastupitelstvu. „Bohatě stačila k tomu, abych si ověřil, že politika pro mě není,“ potvrzuje.
Jiný je jeho pohled na Slezskou univerzitu. „Tady bych též na základě nabytých zkušeností s uplatněním řekl, že studium má očekávání splnilo,“ konstatuje v přesvědčení, že dostal dobrou školu. V diplomové práci, již vedla PhDr. Marie Gawrecká, CSc., (dnes docentka), se zabýval problematikou správního spojení Moravy a Slezska v roce 1928. „Na to si pamatuji přesně, i když se za žádného velkého psavce nepovažuji,“ připomíná M. Buchlovský. Přesto lze na něj prozradit, že za odborného působení ve Vlastivědném muzeu Jesenicka se stal autorem publikace Historický obraz tzv. Frývaldovské stávky (vydána 2006), jež se setkala s příznivým přijetím. „Osobně se mi líbí forma zpracování této události z listopadu 1931, kterou jsem jako dítě zaznamenal v televizi. A den poté nám k ní na základní škole pohnutá učitelka češtiny řekla své názory. Dojaly nás, ale trvalo dlouhé roky, než jsem se - díky této knížečce - dověděl, o co se vlastně jednalo,“ reagoval jeden z těch, kdo se s obsahem práce, logicky uvádějící důvody konfliktu a přinášející dobové reakce na něj, seznámil.
Nakonec se Mgr. M. Buchlovský obrací k nejbližší budoucnosti. Ještě než v expozici Cesta města skončí putovní výstava Příběhy míst s podtitulem Topografie soudobé paměti, na jejímž doplnění pro opavskou instalaci se významně podílel, připadnou na termín 5. - 7. září Dny evropského dědictví. „V jejich průběhu ve spolupráci se Zemským archivem vystavíme historické listiny dokládající starobylost Opavy a připomeneme 790. výročí první písemné zmínky o ní jako o městě,“ informuje s tím, že hlavní výstavou se na podzim stane „Opava železniční“. A plány osobní? „Po doktorském studiu, v němž je můj kolega Mgr. František Švábenický, vedoucí městské expozice, nepokukuji. Námluvy s ním už mám v Olomouci (s tématem historie těžby a zpracování kamene na Jesenicku) a v Plzni za sebou, ale přece jen nejsem vědeckého založení. Můj zájem se kloní k prezentačním a popularizačním aktivitám,“ loučí se Mgr. M. Buchlovský.
