Závěr prázdnin prožívá doktorandka Ústavu archeologie Kateřina Papáková vedením výzkumu v Osoblaze
OSOBLAHA - Osoblažsko není pro Mgr. Kateřinu Papákovou mikroregionem neznámým, přesto jeho centrum poznala poprvé teprve letos v létě. Doktorandka na Ústavu archeologie Filozoficko-přírodovědecké fakulty, která se jen nedávno stala též jeho technickoorganizační pracovnicí, tu vede výzkum předcházející výstavbě objektu chráněného bydlení.
Stavební akce se stane součástí I. etapy transformace zámku v Jindřichově ve Slezsku, jenž byl pro sociální účely jako Ústav sociální péče pro mentálně postiženou mládež využíván od druhé poloviny padesátých let. Objekt zapsaný do státního seznamu kulturních památek pro takové využití z mnoha důvodů - včetně závažných technických nedostatků - nevyhovoval, a proto bylo v plném souladu s koncepcí kvality sociálních služeb v Moravskoslezském kraji přistoupeno k jeho proměně podpořené zařazením do Integrovaného operačního programu a prostředky Evropského fondu pro regionální rozvoj a Ministerstva práce a sociálních věcí. Její dílčí etapou, první z celkově tří předpokládaných, bude zmíněná novostavba chráněného bydlení v Osoblaze.
„Vše se událo dost rychle,“ reaguje Mgr. K. Papáková na otázku, jak se Ústav archeologie (ÚA) dostal k záchrannému výzkumu v lokalitě situované prakticky v centru obce, známé již v roce 1233, která byla v letech 1251-1960 městem. Na červnové výběrové řízení navázal červencový podpis dohody o podmínkách archeologického výzkumu, jehož součástí je také rozpočet, mezi objednatelem, konkrétně příspěvkovou organizací Harmonie zřizovanou Moravskoslezským krajem, a zhotovitelem, tedy Slezskou univerzitou v Opavě, Filozoficko-přírodovědeckou fakultou v Opavě.
„Její ustanovení naplňujeme od poloviny července a máme tu být hotovi do 15. září,“ uvedla K. Papáková přímo v osoblažském terénu 27. srpna, kdy se obloha po více než celodenním dešti začala přece jen protrhávat. Ani nepříliš příznivé počasí tu ovšem nikoho od práce neodradilo. „Žádné zdržení si teď opravdu nemůžeme a nechceme dovolit, zvláště když 2. září očekáváme velkou archeologickou vizitu špičkových odborníků, kteří posoudí, zda to, co jsme zatím udělali, odpovídá náročným požadavkům na kvalitu záchranného výzkumu,“ dodala, aby vzápětí prošla jednotlivé sondy a podílela se na odebrání vzorků z jejích vrstev.
Sama je s dosavadními výsledky spokojená, přestože k dataci nálezů se vyjadřuje opatrně. „Podívejte se, jak materiál za současného počasí vypadá. Posíláme ho k mytí do Olomouce, až později bude možno se k jeho stáří vyjádřit přesněji,“ konstatuje. „Nechyběl mezi ním ani kousek jantaru nalezený téměř na povrchu,“ dodává se zachovalým džbánkem v ruce, který nechala přinést z improvizovaného depozitu, aby potvrdila nálezovou bohatost lokality. Pro posluchače ÚA tedy ideální příležitost ke splnění praxe. „Využívají ji, ještě v příštím týdnu nově přijedou ti, kdo museli v závěru srpna splnit chybějící studijní povinnosti,“ potvrzuje.
Osoblahu považuje za další cennou zkušenost. „Výzkumů jsem už absolvovala celou řadu, ale člověk se musí stále učit,“ říká skromně a váží si zkušeností, jimiž ji obohacují jak často v Osoblaze přítomný zástupce vedoucího ÚA a ředitel obecně prospěšné společnosti Archaia Olomouc Mgr. Peter Kováčik, Ph.D., tak pražský kolega Karel Svoboda, účastník mnoha výzkumů v různých lokalitách našeho hlavního města. V doktorském studiu na ÚA, kde už vede seminář Kultura s lineární keramikou ve Slezsku, je jí největší oporou přímo vedoucí pracoviště doc. PhDr. Vratislav Janák, CSc. „Školitelem mé disertační práce, v níž se věnuji právě kultuře s lineární keramikou v českém Slezsku, je sice prof. PhDr. Ivan Pavlů, DrSc., z Archeologického ústavu Akademie věd ČR, ale do Prahy to je přece jen poměrně daleko, a tak většinou konzultuji s doc. V. Janákem,“ přibližuje K. Papáková. Studium oboru, v němž dosud ÚA nemá absolventa (v prezenční a v kombinované formě je v něm zapsána více než desítka posluchačů), by ráda završila v příštím roce.
Na Slezskou univerzitu (SU) přišla před lety z Ostravy a toho, že mezi svými zájmy, k nimž patří i historie a geologie, dala nakonec přednost archeologii, nelituje. Věnuje se jí s velkou intenzitou; těsně před Osoblahou pracovala na badatelském výzkumu v Pustějově u Studénky na Novojičínsku, který je letos realizován zásluhou projektu Studentské grantové soutěže SU „Pustějov - Dolní role; redistribuční sídliště kultury s lineární keramikou v Oderské bráně“ řešitele Mgr. Petera Kováčika, Ph.D. „Pustějovská lokalita představuje takovou naši stálici a její výzkum je úzce svázán se studentskou grantovou soutěží (SGS) na naší univerzitě. Začal už v roce 2010 projektem Archeologický výzkum západní části Oderské brány, pokračoval objevem neolitického sídliště v rámci SGS o rok později a posléze sondážním zjišťovacím výzkumem před dvěma lety,“ vypočítává K. Papáková. Posledně jmenovaný a studenty ÚA realizovaný výzkum společně s Mgr. Alešem Knápkem vedla a jeho výsledky spolu s doc. V. Janákem rovněž publikovala, mimo jiné i v obsahu našeho zpravodajského portálu - zde.
Na závěr se ovšem vrací do místa, které ji v těchto dnech zajímá ze všeho nejvíce a kde jsme se také sešli. „Osoblažská lokalita má 96 čtverečních metrů a čtyři sondy jsou už těsně před dokončením. Snad se vrtkavé srpnové počasí umoudří, aby terén více vyschl, což by nám práci velmi usnadnilo,“ loučí se K. Papáková s informací, že na závěr výzkumu se počítá se dnem otevřených dveří pro veřejnost. „Výklad zřejmě podá Mgr. Peter Kováčik, Ph.D., pokud jde o mě, určitě se na Osoblažsko vrátím, nejspíš na horském kole, na němž někdy padám únavou, ale přesto relaxuji. Ale bez archeologie ani na něm tak úplně nebudu. Vždyť nikdo z návštěvníků tohoto regionu na česko-polské hranici, jež ho chtějí poznat, nemůže vynechat prohlídku slovanského hradiště Víno ve Slezských Pavlovicích,“ loučí se Kateřina.
