„Psychoterapeut pracuje denně s osudy lidí,“ říká absolventka Sociální patologie a prevence Eva Klimešová

OPAVA - Dvacetiletou praxí v oblasti psychoterapeutického výcviku se může prokázat Mgr. Eva Klimešová. Do zaměstnání v dnešní Psychiatrické nemocnici v Opavě přišla poprvé jako absolventka Střední zdravotnické školy v Ostravě-Vítkovicích právě před třemi desítkami let. „Ano, bylo to 10. září 1984. Na to datum se pamatuji naprosto přesně,“ potvrzuje.

Nejprve prošla otevřeným oddělením žen, poté pracovala se ženami s alkoholovou závislostí, až zakotvila na oddělení psychóz. „Zdravku jsem ani moc studovat nechtěla, vždyť jsem se bála krve, ale rodiče měli jiný názor. Ani počátky v zaměstnání ale nebyly snadné, když mě přepadal strach sloužit jako jediná na noční s třiceti pacientkami. Ale v psychoterapii jsem se vlivem psychologa PhDr. Petra Vavříka nakonec našla,“ ohlíží se za dosavadní praxí, kterou v posledních letech zhodnotila i studiem. Nejprve bakalářským, a to oboru Sociální patologie a prevence (SPP) na Ústavu pedagogických a psychologických věd Fakulty veřejných politik Slezské univerzity v Opavě (absolvovalo jej v roce 2012) a bezprostředně poté navazujícím magisterským na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, jež obhajobou diplomové práce ukončila 28. srpna.

„Mou školitelkou tam byla Mgr. Ing. Květoslava Princová, Ph.D., a diplomku jsem věnovala tématu Dopad festivalu Cesty za oponu na rehabilitační proces pacientů s psychotickým onemocněním v Psychiatrické nemocnici v Opavě,“ přibližuje E. Klimešová závěr studia. Též při něm vycházela ze svých opravdu bohatých zkušeností. Kulturní festival Cesty za oponu, vloni v září součást 56. ročníku Bezručovy Opavy, se pro Psychiatrickou nemocnici stal skutečnou událostí. „Proběhl přímo v našem areálu a program jsme připravovali se středními školami i se Slezskou univerzitou. Díky podpoře společností Kofola a Teva, Statutárního města Opava a Moravskoslezského kraje se vydařil a splnil své poslání v podobě aktivizace a destigmatizace hospitalizovaných pacientů a prezentace jejich, pro mnohé ani netušených tvůrčích schopností,“ konstatuje Mgr. E. Klimešová. Celou aktivitu hodnotí jako vydařený příklad nenásilného propojení psychiatrické a komunitní péče ve směru k probuzení zájmu veřejnosti o ni.

Jak zkušená psychoterapeutka nahlíží na studium v Opavě? „Zdálo se mi lépe strukturované než to v Olomouci, kde jsme se občas potýkali také s nedostatky učebních textů,“ porovnává své dojmy a za zážitek považuje setkání s Mgr. Martou Kolaříkovou, Ph.D. „Nebylo prvním, vždyť jmenovaná v průběhu studia absolvovala praxi v odborném týmu našeho oddělení, ale to jsem si uvědomila teprve následně,“ přiznává E. Klimešová. „Když se tedy role proměnily, byla ze studentky školitelka, která mi vedla bakalářskou práci Vyrovnávání se s psychotickým onemocněním z pohledu nemocných a jejich rodin,“ dodává.

Už dlouhé roky se E. Klimešová zabývá vedením skupinových psychoterapií na oddělení pro doléčování, rehabilitaci a resocializaci pacientů s psychotickou zkušeností. „S těmi, u nichž odezněla akutní fáze nemoci, jsem denně. Jedná se o práci s osudy lidí, řešíme jejich osobní, rodinné a sociální problémy,“ charakterizuje náročnou profesi. Za skoro samozřejmou součást jejího výkonu považuje organizaci činností, jež by pacientům pomohly nad nemocí vítězit. „Máme kluby pro pacienty, v nichž se propuštění setkávají s těmi právě léčenými, zajímavou akcí byl třeba čtyřdenní socializační a aktivizační program Cirkus Paciento, jehož realizaci umožnil grant,“ připomíná kontakt sociálních pracovníků s pacienty, spočívající v průběhu prvních tří dnů v přípravě na jejich vlastní veřejné „cirkusové“ vystoupení čtvrtého dne.

Šestitýdenní doba léčby na oddělení č. 17 je nemyslitelná bez edukace a uplatňování metod terapeutické práce, např. ve formě psychodramatu či arteterapie. Ty připomněla také červnová konference Komplexní terapie psychóz v praxi uspořádaná k už 125 let trvající existenci Psychiatrické nemocnice v Opavě, k jejímuž pozitivnímu vyznění přispěla rovněž vystoupení odborných pracovníků Ústavu pedagogických a psychologických věd Fakulty veřejných politik Slezské univerzity doc. Borise Iljuka, CSc., a Mgr. M. Kolaříkové, Ph.D. V prezentaci deset let akreditovaného bakalářského oboru SPP se objevila zmínka o podpoře jeho vzniku ze strany tehdejší Psychiatrické léčebny i o potřebě permanentní spolupráce při realizaci praxí studentů. „Samozřejmě se jí zvláště na našem oddělení nijak nebráníme. Ale současně s tím chci projevit názor, že je pro ni studenty nezbytné motivovat,“ říká E. Klimešová.

Sama se svými spolupracovníky trvale usiluje o to, aby se o práci s duševně nemocnými co nejvíce vědělo. Tak se v rámci výstavy „Příběh nemocné duše“, kterou měla široká veřejnost možnost navštívit od loňského listopadu do letošního ledna v Obecním domě v Opavě, spolu s kolegy primářem oddělení H, stanice 17BC MUDr. Petrem Tarabou, psychoterapeutkou Mgr. Ivonou Országovou a staniční a vrchní sestrou Janou Luzarovou zasadila o přednášku „Psychózy a jejich léčba dříve, nyní a budoucí perspektivy“. „Psychotickou poruchu, v našem případě především schizofrenii, jsme se snažili přiblížit atraktivní formou prostřednictvím moderních prostředků audiovize. Videosnímek Jaroslava Vašíčka z České televize posloužil jako průvodce programem komplexní léčby psychotických poruch, který u nás v Opavě vznikl již na počátku šedesátých let minulého století,“ informuje Mgr. E. Klimešová.

Na závěr se nevyhnula ani dotazu na nezbytnou relaxaci. „Jsem společenská, moc ráda vařím, dost cestuji a také sportuji,“ loučí se nedlouho před v pořadí již čtvrtou cestou do USA, kde tentokrát navštíví Chicago a Seattle. Ve druhém ze jmenovaných velkoměst tak vlastně skoro vystřídám Martu Kolaříkovou, která tam, jak je mi známo, pracovně pobývá právě v těchto dnech,“ poznamenává Mgr. E. Klimešová.