Kamil Zajíček z Píště na Hlučínsku se chce ze skateboardu a od malování odrazit ke skoku do velkého světa
OPAVA - Žít jednou v opravdu velkém městě v zahraničí, nejspíš v německy mluvícím světě, je snem posluchače bakalářského studia oboru Filologie, kombinace angličtina - němčina, na Ústavu cizích jazyků Filozoficko-přírodovědecké fakulty Kamila Zajíčka. Po prázdninách cítí, že jeho prvním úkolem je studium, nejlépe už zkraje příštího roku, zdárně ukončit.
„Chybí mi vlastně už jen několik kreditů za zkoušky a bakalářka, kterou bych rád napsal pod vedením Mgr. Markéty Johnové, Ph.D., na téma Skateboarding Lexicology,“ uvědomuje si Kamil blízkost cíle, ale současně i náročnost závěrečného úseku cesty, která k němu vede.
| Kamil Zajíček - O tvorbě
Nad tím, co budu malovat, hodně uvažuju v lese, protože tam často chodím běhat nebo se jen tak projít s hudbou v uších (to je asi jediná věc, která mě na bydlení v Píšti baví). Každý den přemýšlím nad tím, jaké téma by mohlo vydat na další obraz, dávám si dohromady různé příběhy, postavičky a souvislosti, které by mohly být použity. Jakmile mám nějaký námět, uvažuju, kde co bude, jaké bude pozadí, a hlavně se snažím udělat celou věc v nějaké pěkné barevné kombinaci. Když vidím, že je tam barev už moc a přijde mi to přepatlané, začnu celou věc od samého počátku znovu. Velký vliv na mou tvorbu má také hudba, kterou u malování poslouchám. Nejčastěji si pouštím různé psychedelické kytarové vybrnkávačky (Dead Meadow, Mogwai, Tame Impala), většinou pomalejší, protože celkově pomalý je i proces předkreslování, vybarvování, obtahování a zdobení. Nikam při něm nespěchám. Když nějaký obraz, jehož vznik trval pár desítek hodin, dokončím, je to pro mě nepopsatelný pocit, umocněný tím, když se líbí nejen mně, ale též jiným. |
Vzorů v současném světě má dlouhou řadu, kterou neváhal sám vypsat - Tiffany Bozic, Ben Kehoe, Rob Sato, Larisa Bates, Pat Parry, Mark Whalen, Henry Gunderson, Josh Keyes, Kelsey Brookes, Andrea Wan. Zajímá ho surrealismus, uctívá Salvadora Dalího, ale teorií a dějinami výtvarného umění se svazovat nenechává. „Někdy mám celý obraz před očima ještě dřív, než sednu k obyčejnému papíru, stejně obyčejným vodovým barvám, i když ve světě tradiční a respektované značky KOH-I-NOOR HARDTMUTH, a trochu lepším štětcům. Jindy se nechávám vést okamžitou inspirací a hledáním souvislostí v detailech. A jestli se ptáte, jak dlouho s nimi vydržím, pak není výjimkou, že malba formátu A3 v mém pojetí si řekne i o dvě desítky hodin,“ přiznává. Přesto je teď plně rozhodnut přejít na formát A2.
Vede ho k tomu také radostné a povzbuzující poznání, že o jeho tvorbu je živý zájem. „Musím se pochlubit, že už jsem něco dokonce prodal, což mě těší, ale současně zavazuje. Svých zákazníků si samozřejmě vážím a byl bych rád, kdyby o mně i napříště slyšeli,“ říká a v těchto dnech žije po vydařené premiéře především velkým očekáváním, zda vyjde jeho říjnová výstava v Karlštejně.
Paradoxně vyznívá skutečnost, že na malování se Kamil, absolvent Střední školy hotelnictví a služeb v Opavě žijící nejprve roky v Chuchelné a nyní v odlehlé a standardním způsobem jen komplikovaně dopravně dostupné Píšti na Hlučínsku, vrhl v prvním roce vysokoškolského studia. „Studijně jsem ten rok doslova promarnil, ale nelituji. Objevil se přede mnou nový svět a přiznávám, že Hlučínsko, ale též Opavy, kterou mám jinak rád, jsou mi už těsné,“ přemítá a jako místo vyvolené si dovede dobře představit třeba Berlín. Německá metropole patří k těm místům, kde by jednou rád na delší dobu zakotvil. „Za svůj hlavní jazyk považuji angličtinu, a tak bych to rád vyrovnal zdokonalením se v němčině. Praktickým působením tam, kde se německy mluví,“ objasňuje a na navazující magisterské studium nepomýšlí.
I když to dosud asi neví, recept na to, jak se dále uplatnit, má už v ruce. Mezi vystavenými pracemi byl v Obecním domě v Opavě také výjev nazvaný Chaos v říši divů (Wonderland Chaos), trochu podobný Kamilovu nynějšímu životnímu stylu. „Vím moc dobře, kam míříte, i v chaosu může, ba dokonce někdy musí být řád, zamyslím se nad tím,“ připouští sympatický třiadvacetiletý mladík. „Pokud se mi zatímní cestu s prknem a malířskými potřebami podaří sladit s dokončením studia a rozhodnutím, jak v životě směřovat k úspěšnému uplatnění, třeba i se štětcem v ruce, budete jedním z prvních, kdo se o tom dozvědí,“ dodává.
Předpoklady k úspěchu už Kamil dokázal osvědčit. A má také dobré kamarády. Dramaturg akcí Opavské kulturní organizace Ing. Jan Kunze ho k výstavě v Obecním domě vyzval, jiní k jeho tvorbě promluvili a další mu vyjádřili podporu a sympatie hojnou účastí na vernisáži. „Věřím, že se od této nové a veskrze pozitivní zkušenosti budu umět odrazit, vždyť výstava se líbila, pevně doufám, že i těm, kdo mě v průběhu studia na Ústavu cizích jazyků nejvíce oslovili a oslovují,“ uzavírá a netají, že k nim za svá zatímní vysokoškolská léta počítá jak PhDr. Gabrielu Rykalovou, Ph.D., z oddělení germanistiky, tak dále již zmiňovanou Mgr. M. Johnovou a jejího kolegu Mgr. Radka Glabazňu, M.A., Ph.D., z oddělení anglistiky a amerikanistiky.
