Doktorand Matematického ústavu Adam Hlaváč sledoval v Soulu předání prestižních Fieldsových medailí

OPAVA - Přednáškou o plochách konstantního astigmatismu přispěl Mgr. Adam Hlaváč, doktorand Matematického ústavu, do programu sekce Geometrie mezinárodního kongresu matematiků, který se ve dnech od 13. do 21. srpna sešel v Soulu. Po Norsku, Arménii a Mexiku se stala Jižní Korea čtvrtou destinací, kterou mu jeho odborný zájem umožnil navštívit.

Absolvent magisterského studia učitelství pro střední školy v kombinaci matematika - fyzika (2010) pokračuje nyní na Matematickém ústavu v doktorském studiu a současně vyučuje na Matičním gymnáziu v Ostravě. Po maturitě na něm ho do Opavy přivedla především touha po astrofyzice, ale když se pak s vysokoškolským prostředím na Slezské univerzitě důkladněji seznámil, těžiště jeho zaměření se přesunulo přece jen blíže k matematice. V diplomové práci se ostravský rodák pod vedením doc. RNDr. Zdeňka Kočana, Ph.D., a za přispění doc. RNDr. Tomáše Kopfa, Ph.D., zabýval diskrétními a spojitými dynamickými systémy.

„Doktorské studium, v němž se věnuji problémům, o nichž jsem přednášel i v Soulu, bych rád ukončil ještě v započatém akademickém roce,“ netají Mgr. A. Hlaváč své další profesní plány, k jejichž naplnění nyní směřuje pod vedením školitele doc. RNDr. Michala Marvana, CSc. Tři jejich společné publikace již byly přijaty a v průběhu loňského a letošního roku zveřejněny, teď je nutné jejich doplnění o samostatný příspěvek doktoranda. Ani v něm, stejně jako v disertační práci, k níž se nadechuje, Mgr. A. Hlaváč přirozeně tematiku ploch konstantního astigmatismu neopustí.

„Mám rád uchopitelné věci, a tak své téma prezentuji jako plochy v trojrozměrném prostoru. Navíc jde o takovou třídu ploch, která sice vzbudila první zájem už na konci 19. století, ale ve století minulém se jí nikdo nevěnoval. O její znovuobjevení se zasadili až právě můj školitel a RNDr. Hynek Baran, Ph.D. Jejich první společný výstup k tomuto problému byl publikován v roce 2009,“ prezentuje Mgr. A. Hlaváč. Na Matematickém ústavu (MÚ) našel atmosféru, která ho oslovuje, a tak by s opavským univerzitním pracovištěm, i když se jak vlivem otce, středoškolského učitele matematiky, tak vzorů z dob gymnazijních let - Mgr. Zdeňka Holuši, RNDr. Petra Smyčka, Ph.D., a Mgr. Stanislava Tichého - cítí více pedagogem než vědeckým pracovníkem, nechtěl ani po absolvování doktorského studia ztratit kontakt.

Cestu do Soulu na International Congress of Mathematicians, pořádaný jednou za čtyři roky, mu umožnil grant. „Bylo to zatím nesporně největší odborné setkání, jehož jsem se zúčastnil. Nechyběla mu oficiálnost, ba ani pompéznost a pro osobní účast jihokorejské prezidentky Pak Kun-hje je provázela přísná bezpečnostní opatření, především při slavnostním ceremoniálu udělování Fieldsových medailí,“ přibližuje Mgr. A. Hlaváč a připomíná také dlouhou řadu odborných aktivit, směřovaných i k veřejnosti. „Mezi účastníky nechyběli ani matematikové z opravdu exotických, příkladně afrických zemí, zaujal mě také výklad, jímž prof. Adrián Arnoldo Paenza z Argentiny potvrdil, že si letos získanou cenu Mezinárodní matematické unie za přínos popularizaci matematiky skutečně zaslouží,“ dodává zástupce MÚ v Soulu.

Jihokorejská metropole zůstane v historii mezinárodních matematických kongresů zapsána natrvalo. Do společnosti laureátů Fieldsovy medaile, v současnosti nejprestižnějšího ocenění pro matematiky ve věku do 40 let udělovaného od roku 1936, se totiž vedle tří kolegů dostala poprvé žena. Stala se jí Maryam Mirzachani (Marjam Mírzáchániová) z Íránu působící na Stanfordově univerzitě v USA. „Je to velká pocta. Budu ráda, když to povzbudí mladé ženy, které se věnují vědě a matematice. Jsem si jistá, že v příštích letech podobné ceny dostanou další ženy,“ uvedla čerstvá laureátka na webové stránce kalifornské Stanfordovy univerzity.

Na podobné mety Mgr. A. Hlaváč nemyslí. „Mým cílem je spíše získat a udržet si přehled o tom, jakých výsledků a nových poznatků matematika dosahuje, a vědět o tom, kde zůstávají otevřené problémy. Ti, kdo mě k matematice vedli, mi ji dokázali předestřít jako pavučinu, jejíž další tkaní není postrachem, ale naopak dobrodružstvím. A proto se i sám snažím ji takto předkládat mladším ve škole, probouzet v nich fascinaci matematikou. Mohu potvrdit, že také její mladí adepti dovedou nejednou svými otázkami překvapit. Umět na ně správně reagovat mě posouvá dopředu,“ shrnuje doktorand MÚ své dosavadní poznatky z pedagogické praxe.

Když si potřebuje od matematiky odpočinout, vyráží většinou do přírody. Má řadu pěkných zážitků z matematických výletů, při jejichž organizaci na MÚ pomáhá doc. Marvanovi. Dobře se cítí především v horách. „V Beskydech, a když je příležitost, tak i ve velehorách. Na loňské konferenci v Arménii, jež se konala v lokalitě, vzdálené pouhých 40 kilometrů od metropole Jerevanu, se mi dokonce poštěstilo být členem výpravy, které se podařilo zdolat jižní vrchol vyhaslé sopky Aragats ležící v nadmořské výšce 3879 metrů. I když je ze čtyř jejích vrcholů nejnižším, jde o můj výškový rekord,“ loučí se Mgr. A. Hlaváč.