Po portugalštině a italštině chce Monika Janotková studovat asijský jazyk. Favoritem se zdá být japonština.

OPAVA - Jazyky Moniku Janotkovou, nyní posluchačku 2. ročníku kombinovaného studia italštiny na Ústavu cizích jazyků Filozoficko-přírodovědecké fakulty, vždy přitahovaly. A byť tím hlavním byla pro ni na střední škole němčina, rozhodla se věnovat těm méně rozšířeným. Její volba padla na portugalštinu, kterou absolvovala na Masarykově univerzitě.

K tomu, aby ji zvládla, pomohly dva studijní pobyty na Universidade do Porto. Při druhém se dokonce podílela na etnografickém výzkumu ve spolupráci s Ekomuzeem Barroso (za práci „Ekomuzeum Barroso v kontextu nové muzeologie“ byla oceněna Iberoamerickou cenou), ale v oboru etnologie se nakonec až k vysokoškolskému titulu nepropracovala. Do jejího života totiž velmi významně zasáhl softball, jemuž se v Brně začala věnovat už na II. stupni základní školy. Prošla reprezentací v kategorii kadetek do 16 let, juniorek i žen a v roce 2008 dostala nabídku hrát za druholigový tým Azzano Decimo, s nímž postoupila do nejvyšší soutěže. „A tak italština začala přehlušovat portugalštinu,“ přiznává Monika. Druhou italskou sezónu prožila v prvoligové Parmě a po jejím skončení ještě 3,5 roku působila na trenérském postu v Bussolengo u Verony při práci se softballovou mládeží.

„Sport mi dal hodně,“ potvrzuje a za největší zážitky považuje účast na XXIV. Letní světové univerziádě v thajském Bangkoku v srpnu 2007 a Mistrovství světa v softballe ve Venezuele o tři roky později. „Začala jsem s ním vlastně náhodně, když na brněnské sídliště, kde jsem vyrůstala, přišel trénovat ženský softballový tým a do školy se doneslo, že zve další zájemce. Nakonec se nás ze třídy přihlásilo pět,“ ohlíží se za sportovními začátky. Dobrá ruka a rychlý příhoz ji předurčily na primární post spojky, ale byla využívána také jako chytač (catcher). Dnes své zkušenosti využívá v trenérské činnosti, momentálně působí v Technice Brno, kde se věnuje žákovskému baseballovému týmu, a vše, co se kolem softballu a baseballu u nás i ve světě děje, dál bedlivě sleduje.

Jak došlo na její opavské studium italštiny? „Roky strávené v Itálii mě po jazykové stránce, obrazně řečeno, hodily do vody. Zatímco v konverzaci jsem zaznamenávala pokrok, chyběla mi gramatika, jíž jsem se začala učit v průběhu posledních dvou let italského pobytu. Po návratu domů jsem ji chtěla vylepšit a poznat ji lépe z lingvistického hlediska, a tak jsem se přihlásila ke studiu na Slezskou univerzitu. Kombinované studium italštiny totiž nenajdete všude,“ objasňuje svou loňskou volbu a přiznává, že by jí častější výuka nevadila. „Nicméně plně chápu, že skloubit ji s pracovními povinnostmi je náročné. Proto mám dobrý pocit z toho, že si jako spolužáci hodně pomáháme,“ říká a váží si možnosti poznat nové zajímavé lidi.

Profesní perspektivu vidí v tom, s čím už vlastně začala. „Ráda bych působila jako lektorka italštiny a češtiny pro cizince. Proto spolupracuji s jazykovými školami a vedu individuální výuku, a to i přes skype,“ netají a naznačuje, že pokud jde o jazykové vybavení, v budoucnu nechce zůstat pouze u portugalštiny a italštiny. Jejím velkým koníčkem je film, oblíbenými režiséry Korejec Kim Ki-duk a Polák Krzysztof Kieślowski a z kinematografií skandinávská. „Pokukovala jsem tedy po švédštině, ale registruji, že ve světě se stále víc dopředu derou asijské národy a možná se z toho důvodu rozhodnu pro jazyk některého z nich. Třeba pro japonštinu,“ dodává a mezi záliby řadí také pohyb ve formě aktivního sportovního vyžití, cestování, četbu a hudbu.

Tu poslední můžeme i rozvést. Monika se totiž už záhy chystá obohatit opavský kulturní život výjimečnou aktivitou, která má na konci října do Jazz Café Clubu Evžen na Beethovenově ulici přivést mladou veronskou folk-rockovou zpěvačku. „Veronica Marchi, tedy rozumějte její hudba a zpěv, mě zpočátku nijak výrazně neoslovila. Ale osud tomu chtěl, že jsem později měla příležitost navštívit její koncert v komorním prostředí malého divadla přímo ve Veroně. A najednou jsem se na něm cítila moc dobře. Vedle toho mě přepadl pocit jakéhosi vnitřního spojení, který mě přivedl až k tomu, že jsem se poprvé v životě odvážila prostřednictvím Facebooku oslovit přímo zpěvačku,“ vypovídá Monika. Probuzený zájem vyústil v navázání kontaktů s ní. Dnes o ní ví, že dosud, s jedinou výjimkou krátkého vystoupení v Krakově, nikdy neúčinkovala v zahraničí.

O to víc ji těší, že Veronica s přímluvou jejího manažera přijala pozvání na koncerty do České republiky. Vystoupí nejprve v Brně a poté v Opavě a v Ostravě. „Potěšilo mě, že jsem pro tuto iniciativu získala plnou podporu na oddělení italistiky a latiny Ústavu cizích jazyků, jež mi už projevili vyučující dott. Giorgio Cadorini, Ph.D., a Mgr. Jaroslava Malá. Spolu teď usilujeme, aby setkání s Veronicou Marchi bylo využito též jazykově, a tak se budeme snažit o překlad jejích vybraných textů, který by byl posluchačům koncertu k dispozici,“ přibližuje Monika úsilí o přípravu maximálního zážitku pro ty, kdo 30. října ve 20 hodin do Jazz Café Clubu Evžen přijdou. „I když věřím, že studenti Slezské univerzity budou v převaze, vítaní jsou samozřejmě také všichni další,“ loučí se sympatická studentka.