Ondřej Hložek se v Opavě stává vůdčím elementem tvůrčích i organizátorských aktivit mladých básníků

OPAVA - Prezentace druhé básnické sbírky Domů (vydala Masarykova univerzita v edici Srdeční výdej), umístění v soutěži Literární Varnsdorf (3. místo), dvě desítky autorských čtení i program v rámci Bezručova festivalu v rodném městě s uvedením básnického almanachu Opava východ zpáteční. To jsou pouze některé z letošních aktivit Ondřeje Hložka.

Absolvent bakalářského oboru Česká literatura na Filozoficko-přírodovědecké fakultě Slezské univerzity, autor poezie a iniciátor opavského literárního života nezahálí. Po období, kdy se věnoval regionální novinařině, se z tohoto prostoru stáhl a vrátil se do sféry, jež je mu dobře známá z dřívějšího působení v pozici dobrovolníka dnes již neexistujícího nízkoprahového klubu Legal. Nyní působí v obecně prospěšné společnosti Open House se sídlem v Bruntále a jako terénní pracovník se v Opavě podílí na realizaci programu Open Street poskytujícího sociální služby mladým lidem od 16 let podle zákona č. 108/2006 Sb.

„Rozhodl jsem se prozatím zůstat v Opavě, a to i s rizikem jisté deziluze z její těsnosti,“ říká na úvod O. Hložek. „Vyrovnat se s ní zkouším vnášením textu do veřejného prostoru,“ dodává. Učinil tak např. za tvůrčí podpory opavského writera užívajícího jméno DIAZ. Část objektu autobusové zastávky na Hradecké ulici je legálně vyzdobena DIAZovým motivem opavských věží a Hložkovým textem. „Grafitti v této podobě budou postupně přibývat, v příštím roce bych rád v tomto projektu pokračoval,“ ujišťuje básník, jehož prvotina Tížiny vznikala v letech 2007-2010 a představena byla v březnu 2011 v Evžen Café Clubu na Beethovenově ulici, tedy v prostředí, kde se konají známé pořady dlouholetého projektu Básnické hlasy. „Jeho oficiálním prologem se stalo první opavské čtení Jana Balabána, které bylo bohužel i jeho čtením posledním,“ připomíná O. Hložek předčasný odchod výrazné osobnosti naší prózy, publicistiky a překladatelství.

Rokem 2010 pak Básnické hlasy s Mgr. Jakubem Chrobákem, Ph.D., z Ústavu bohemistiky a knihovnictví (jeho třetí sbírka Jak prázdné kolo po ráfku byla v Opavě prezentována 30. září) propukly naplno. „Ještě letos jsou v rámci tohoto projektu, který znovu podpořilo Statutární město Opava, připravována další dvě setkání, ale jména jejich protagonistů si zatím nechám pro sebe,“ přibližuje dnes jejich hlavní organizátor a v tomto směru pokračovatel práce Šárky Havlové a Lukáše Vlacha. „Uzavřeme jimi oficiální pětiletí projektu, a tak uvažujeme i o jeho tištěném zmapování v podobě drobné publikace,“ netají O. Hložek.

Dalším dokončeným projektem v letošním roce byla tvorba sborníku Opava východ zpáteční za přispění MgA. Imricha Vebera, absolventa Institutu tvůrčí fotografie, který u této příležitosti vystavil práce ze souboru „dokolakolem“, a to 25. září v podloubí z architektonického a urbanistického hlediska pro centrum města neuralgického komplexu Slezanky. Odtud se účastníci vernisáže vydali do kavárny Evžen, aby byli svědky prezentace sborníku. Za Hložkova editorství se v něm představují mladí autoři poezie Ivana Kašpárková, Oldřich Kutra, Alžběta Luňáčková, Václav Maxmilián, Kristýna Montagová, Veronika Motúzová a Petr Titze, fotografiemi ho doprovodil I. Veber a graficky upravil Jakub Wdowka ze studia Artbureau.

„Právě před deseti lety byl vydán sborník Opava city / Poezie v otevřeném prostoru, ještě o rok dříve Opava - Ratiboř zpáteční a pro úplnost v roce 2006 sborník Míň než všechno neberu, a tak jsme na ně chtěli s využitím podtitulu letošního festivalu Bezručova Opava, jímž byly Návraty ke kořenům, navázat. Z původně zamýšleného mezigeneračního střetu autorů ve věkovém rozpětí od 19 do 41 let nakonec sešlo, zpáteční jízdenka totiž byla vystavena pouze těm výše jmenovaným, a to na základě čistě subjektivního aktu vůle editora,“ usmívá se O. Hložek a pomalu se soustřeďuje k ostré přípravě rukopisu své třetí sbírky. „Vyjde v roce 2016, pokusím se o přízeň v pražském nakladatelství Fra,“ naznačuje.

Dříve ale přijde rok 2015. „Mým přáním pro něj je být zdravým, abych vydržel každodenní čtyřhodinovou práci na nohou v terénu. A možná se pokusím něco udělat pro svou novou profesi, pokukuji po studiu oboru Sociální patologie a prevence na Fakultě veřejných politik. Univerzitu tedy měnit nebudu,“ prozrazuje jeden ze svých záměrů.

Z rozhovoru také vyplynulo, že by byl rád, kdyby se do kulturních aktivit aktivně zapojovalo více studentů univerzity. Proto na adresu Bezručovy Opavy směruje podnět změny termínu jejího konání, aby bral více v potaz přítomnost vysokoškolských studentů ve městě. „Zářijový termín je překonán, tradice jsou rozbity, tak nevidím důvod kromě připomínání Bezručova výročí jej v září uskutečňovat. Lépe by mu bylo v říjnu,“ podotýká. Na konto povahy festivalu nabízí pohled na multikulturnost ve vztahu k prezentaci umění v prostoru. „Měl být multikulturním též místy, kde se jeho programy odehrávají. Tak, aby do člověka přímo narazil a člověk narazil do něj,“ míní a na samotný závěr charakterizuje jeho dějiště. „Naše město je malé, o to větší by měli být ti, kdo v něm žijí.“