Jan Hanousek: Studium nabízí studentům hlavně možnosti a je na jejich vnitřní motivaci, zda je využijí
Také my jsme Jana Hanouska potkali na chodbě budovy v Masarykově třídě s nezbytným nástrojem na zádech. Protože zrovna měl trochu času, chvíli jsme si povídali.
Přesto, že jsi absolventem konzervatoře, teď studuješ na Slezské univerzitě. Co ti toto studium dává, obohacuje tvůj život i jinak, než jen o teoretické znalosti?
Studium mě bavilo nejvíce v prvním ročníku, dostat se na akademickou půdu byl pro mě úžasný pocit. Celý jeden rok jsem po konzervatoři pracoval v sociální sféře, rozšířil si na to vzdělání a myslel si, že u toho už zůstanu, ale pak mě zlákalo studium Kulturní dramaturgie, slyšel jsem na tento obor samou chválu. Studium na každé škole nabízí studentům hlavně možnosti a je na jejich vnitřní motivaci, zda je využijí, či ne. Já jsem svou práci našel díky povinné praxi. Domluvil jsem se s šéfredaktorem Romanem Konečným, že mě láká divadelní kritika a zda bych mohl u nich tohle zkusit. Napsal jsem několik recenzí na inscenace Slezského divadla, vyzkoušel si, co novinařina obnáší, byli spokojení a už jsem zůstal. Takže jsem našel, co mě opravdu baví, díky škole. Škola taky nabízí různé zajímavé doplňující přednášky. Nabral jsem si v prváku spoustu opravdu výborných vedlejších předmětů, například tvůrčí psaní či dějiny literatury, které nás učil Jakub Chrobák (jednu dobu jsem si myslel, že ze mě bude básník) a vše rád splnil.
Studium kulturně zaměřeného oboru a profese hudebníka i novináře se ti podařilo šikovně spojit, píšeš o kultuře. Jak vlastně vidíš současnou opavskou kulturní scénu?
Někdy mám smutný pocit, že se delší dobu neděje nic opravdu mimořádného a občas na mě doléhá tíha maloměsta, ale pak je září či duben a v Opavě proběhnou festivaly Bezručova Opava a Další břehy a najednou je tady plno úžasných divadelních představení, koncertů, vernisáží, přednášek a happeningů. Nebo přijde některá z předních opavských kapel s novým výborným repertoárem, což bývá pro změnu kolem Vánoc. Je to takový dárek pro nás pro všechny. Opava je celkově zajímavý kulturní fenomén, tolik básnických čtení a dalších kulturních akcí na jednoho občana města je opravdu málokde. Každý den se něco děje, já jako novinář přes kulturu mám pořád kam chodit, o čem psát.
Čím se cítíš víc: studentem, hudebníkem či novinářem?
Tuhle otázku si sám často kladu a taky nejsi první, kdo se mě na to ptá. Jednu dobu u mě převažovalo zaměstnání externího redaktora, bavilo mě nejvíce a doteď plánuji, že až dodělám školu, tak si najdu práci v tomto oboru na plný úvazek, což mě nejspíš donutí opustit Opavu. Hudebníci to mají ještě více nejisté, pokud jsou jako já, jak se říká, na volné noze, ale zrovna teď je u mě opět hudba na prvním místě. Koncertuji s mým skvělým přítelem Milanem Bátorem a plánujeme ještě rozšířit repertoár a pro nás oba opětovné hraní v opavském Artu nebo třeba v novém Evženovi. Během celého roku spolu hráváme hodně i mimo Opavu, bývají to krásné výlety. A taky se těším, že opět složím něco pro více nástrojů a dám tomu elektronickou podobu.
Máš či nemáš pocit, že se univerzitní studenti do kultury v Opavě vhodně zapojují, jaké k tomu vlastně mají možnosti?
Tak náš obor je zrovna hodně praktický a s pomocí pedagogů našeho oboru, převážně Hany Galetkové, a s podporou vedení školy organizujeme hlavně my studenti pravidelně festival Na cestě... vždy s nějakým zajímavým podtitulem, loni to byl podařený ročník K revoluci a letos v reakci na šílenství kolem konce roku 2012 máme Od konce k začátkům, smýšlíme tedy pozitivně. Představí se například Divadlo dno s představením iDolls a kapela Sen. A přímo dívky z našeho oboru budou opět herecky účinkovat. A bývalé studentky dramaturgie byly také hodně aktivní, podílely se na různých vernisážích a koncertech, kam mě jako violoncellistu zvaly, a tak jsem se s nimi a se školou tehdy seznámil. A nelze zapomenout na rovněž už bývalého studenta Ondru Hložka, který pracoval v Regionu Opavsko přede mnou. Doteď organizuje společně s dalšími známé a dá se říct značně oblíbené Básnické hlasy, vymyslel a zařídil několik ročníků Open air festivalu na romantické zřícenině Vikštejna poblíž Opavy a podílí se stále na mnoha dalších kulturních akcích, především je ale básníkem.
Ty osobně jsi ale hodně aktivní. Po velmi úspěšné spolupráci s pedagožkou Slezské univerzity, divadelní dramaturgyní a básnířkou Blankou Fišerovou na projektu V bílém si se spojil s básníkem Davidem Bátorem žijícím v Brance u Opavy a společně jste vytvořili nový projekt opět spojující hudbu a poezii. Prozradíš nám něco o tomto projektu?
Spolupráce vznikla už před více než rokem, kdy jsme spolu s Davidem Bátorem vytvořili projekt Universum – Geraltova smrt propojující elektronickou hudbu, kterou jsem vytvořil napsáním partitur v programu Finale, jeho básně psané na mou hudbu a fotografie mého dalšího kamaráda Petra Kolmana. Petr zajímavě nafotil opavskou sluneční soustavu, ve vzájemných vztazích propojené významné stavby a památky a přidal fotografie přírody a abstrakce, David napsal vynikající texty a vše jsme zkombinovali v téměř hodinu trvající multimediální projekci. Plynulým pokračováním této úzké spolupráce byl vznik knihy Kreslostroj.
Oslovil si Davida ty nebo naopak David tebe? Co bylo impulzem ke spolupráci? Kdy a kde byla premiéra?
S Davidem i jeho bratrem Milanem jsme už dlouho kamarádi, kdysi jsem taky psal básně a oba mi s tím pomáhali a já k nim nesmírně vzhlížel. Postupně jsme se sblížili a já pravidelně doprovázím hrou na violoncello básnická čtení Davida a jeho básnických bratrů ať už v Opavě, Ostravě, či třeba Frýdku Místku. Tuším, že nápad byl tak nějak vzájemný, Davidovi se má hudba hodně líbí a já obdivuji jeho tvorbu, je mi velmi blízká, ale vznik projektu jsem inicioval převážně já a domluvil tedy vše potřebné. Premiéra byla na loňské vesmírné Bezručově Opavě, nápad vznikl ve spojení s tehdejším titulem festivalu.
Kdy a kde si tebe a Davida můžeme poslechnout?
Já tedy hrávám během roku hlavně na různých básnických čteních, ať už s Davidem Bátorem, či s jinými básníky, vernisážích, třeba výtvarné Skupiny X, křtech knich, například projektu Láska nezapomíná pro básníka Víta Slívu, který nám dělal korektury Kreslostroje a David se na této knize významně podílel, neboť na takové akce se mé autorské sólové skladby pro violoncello hodí, ale mám také samostatné koncerty ve spolupráci s různými kapelami, ať už LaBandou Milana Bátora, či třeba Ichthysem, křesťanskou kapelou Honzy Romana, či spolupracuji s podobně zaměřenými krnovskými Angels. Vypomáhám i různým opavským kapelám když potřebují natočit violoncello, teď třeba s Jirkou Bosákem a jeho Dobrozdáním. Hlavně vás chci ale pozvat na blížící se křest naší básnicko-fotografické knihy Kreslostroj s přiloženým CD, kolem kterého se vše točí. Předkřest proběhl v Ostravě a natáčela jej ČT a odvysílala v Událostech z regionů (záznam by měl být dostupný na internetu) a hlavní křest proběhne v rámci Bezručovy Opavy 25. září v osm večer v tajemné Švédské kapli, kterou osvítí světla svící, nachystána je premiéra úplně nové projekce. Pomáhá nám s materiálem i tvorbou režisér Jiří Pecháček, kterému skládám hudbu k jeho filmům o přírodě. Také tam budou opět fotografie Petra Kolmana, David bude tentokrát básně živě číst a přidal se s obrazy malíř Peter Hudran, který nám dělal obálku. Vzhledem k tématu letošní BO je hudba k projekci, která je základem, inpirována čtyřmi živly společně s pátým elementem, kterého vnímám jako duši a život vdechující esenci světa a také mystériem roku 2012.
