Průvodcem na vlastní kůži aneb Studenti pořadateli zájezdu do západočeského lázeňského trojúhelníku a na jižní Moravu

OPAVA – Další z praktických částí svého studia mají za sebou posluchači oboru Turismus a lázeňství. Vyzkoušeli si na vlastní kůži práci organizátorů a současně i průvodců turistického zájezdu.

Nejprve bylo třeba vše řádně vymyslet, naplánovat a zajistit. Spolu s vyučující Evou Škrobánkovou se nad zájezdem studenti zamýšleli už dva měsíce předem. Společně hledali nejen témata k prezentacím, ale také řešili vše, aby zájezd byl "jako opravdový." Plánovaná cesta nebyla nijak jednoduchá – první část směřovala do západočeského lázeňského trojúhelníku a následně na jižní Moravu.

„Příprava našeho zájezdu nebyla vůbec tak snadná, jak jsme si na začátku mysleli. Pro lidi, kteří neměli střední školu se zaměřením na turismus, to byla španělská vesnice. Proto jsme nejprve museli několik hodin věnovat vysvětlení základních pojmů a práce s atlasem. Teprve s touto průpravou jsme mohli začít pomalu pracovat,“ říká k prvopočátkům posluchačka druhého ročníku Nikola Cabadová. Ani další problémy na sebe nenechaly dlouho čekat: „Brzy jsme zjistili, že je velmi obtížné zkoordinovat práci skupiny třiceti lidí a donutit je k pořádné práci. Například rozdělování průvodcovské trasy po cestě i v místě exkurzí. Celá naše práce se tak zdržela a alespoň naše skupina se dostala do skluzu.“

Plány totiž byly pro dva autobusy, které v první části měly cestu stejnou, ale ve druhé se rozdělily. Studenti, kteří mají jako předmět Nápojovou kulturu, si vše prodloužili o jeden den a zamířili také na jih Moravy. To byli ti, mezi něž patří i Nikola.

Principiálně šlo o to, že každý ze studentů se na chvíli stal průvodcem ostatních, musel si proto připravit informace a výklad o daném místě a své spolužáky po něm provézt. A hlavně je zaujmout tak, aby si z toho něco odnesli. Také bylo třeba zajistit vše potřebné – od naplánování cesty, přes dopravu, pojištění až po ubytování a stravování.

Studenti to ale nevzdávali a šli za svým cílem: „Nejtěžší věc na přípravě bylo vytvoření průvodcovských textů. Tady se ukázala neschopnost dnešních mladých si z většího množství textu vybrat to důležité a to potom dále použít. Mnozí tedy poznali, že použití našeho oblíbeného “kopírovat a vložit“ zde zkrátka neprojde. Menší problémy nastaly u vytváření itinerářů jednotlivých dní, kdy nebylo úplně jasné, jak se počítají čekací jednice. S ostatními věcmi už výrazné problémy nebyly a postupně se nám dařilo zájezd dotvořit tak, aby se mohl zrealizovat,“ sebekriticky přiznává za studenty Nikola.

Konečně nastal den D. Bylo to 24. listopadu a autobus “turistů“ se vydal z Opavy směrem na Karlovy Vary. Hned u Vyškova ale zůstal stát v koloně…

„Nečekaně vzniklý čas jsme zaplnili animačním programem ve formě hádanek. Po cestě jsme se také dozvěděli mnoho užitečných informací o městech, kterými jsme projížděli, a hlavně nám pedagog Alexandr Burda neustále doplňoval informace mnoha gastronomickými i historickými zajímavostmi,“ naznačuje Nikola, že mezi účastníky zájezdu byly i bedlivé oči hodnotitele.

Odpoledne minul autobus ceduli Karlovy Vary. Zde nejprve studenti zamířili na prohlídku Muzea Jana Bechera, kterou zakončila ochutnávka třech druhů Becherovky. Poté si prohlédli lázeňské město Karlovy Vary a ve večerních hodinách se konečně ubytovali v hotelu Mánes. Ale ani to se neobešlo bez komplikací:
„Všichni už byli velmi unavení a byli rádi, že se vůbec dopotáceli na hotel. Ale ve chvíli, kdy jsme k němu docházeli, jsme zjistili, že máme v autobuse vysklené celé zadní okno. Pan řidič bohužel naboural s autobusem do balkónku, patřícímu k našemu hotelu. Naštěstí rychle zasáhl, přes noc chybějící sklo nahradil plexisklem a ráno jsme tak mohli pokračovat v naší cestě,“ vzpomíná studentka.

Druhý den zamířili Opavané do Národní přírodní rezervace SOOS. „Zde jsme se procházeli po dřevěných lávkách a viděli jsme vyvěrat minerální prameny a čistý oxid uhličitý. Bohužel mlha nám nedovolila se podívat dál než na metr, ale i tak to byl hezký zážitek,“ přibližuje Nikola s tím, že další cesta vedla do Františkových Lázní a poté do Mariánských lázní. „Získali jsme mnoho informací o vyvěrajících pramenech a lázeňských budovách. Největším zážitkem pro nás byla prohlídka lázeňského hotelu Centrální lázně, který nás zaujal především svou nabídkou služeb a luxusním interiérem.“

Na cestě sbírali studenti nejen informace, ale také cenné zkušenosti. Například, když zjistili, že autobus kvůli své výšce neprojde pod nízkým mostem a byli nuceni “si projet hororovou rallye temným lesem.“ „A aby toho nebylo málo, pár minut poté nám praskla u autobusu pneumatika. Naštěstí i s tím si pan řidič poradil a my nakonec v pořádku dojeli na hotel. Brali jsme to sportovně, bylo to pro nás alespoň zpestření cesty.“

Třetí den začal návštěvou hradu Lokte s proslulou expozicí práva útrpného. „Paní průvodkyně nám vylíčila celou historii hradu a po návštěvě mučírny jsme hrůzou vyděšeni všichni děkovali za to, že jsme se narodili v této době,“ netají se opavské studentka a pokračuje: „Po Lokti následovalo město Chyše a jeho místní pivovar, kde jsme mohli ochutnat velmi kvalitní zámecké pivo, vařené dle staročeských receptur. Zaujal nás zde i důraz kladený na sezonnost, o které svědčí například pivo s názvem Vánoční“.

Následoval delší přesun do Velkých Pavlovic. Po cestě opět animátoři nezklamali a měli připravený skvělý program s hudebními ukázkami. „Po příjezdu se každý z nás těšil na prohlídku a degustaci vín v jednom z vinných sklepů. Naučili jsme se degustovat vína a pokoušeli se v nich rozeznat vůni, mnohdy však marně. Mnoho z nás zde zůstalo až do ranních hodin. Zpěv za doprovodu kytary nám nedovolil jít brzy spát,“ popisuje pokračování cesty Nikola Cabadová.

Poslední den zájezdu patřil městům a zámeckým areálům Lednice a Valtice. „Kvůli podzimnímu období jsme v Lednici bohužel neměli možnost vidět kvetoucí zahrady, zato ve Valticích jsme si užili prohlídku Salónu vín s výběrem z nejluxusnějších vín Moravy a Čech. Mnozí z nás si pár kousků vín přivezli domů jako suvenýr ze zájezdu,“ končí s popisem cesty studentka.

„Už při přípravě jsme si okusili, jaké to je být organizátorem zájezdu pro větší skupinu lidí. Při samotné cestě jsme si potom na vlastní kůži zkusili jaké to je průvodcovat, vést celou skupinu, muset se orientovat v cizím městě a hlavně pracovat s atlasem přímo v akci. S tím měla řada z nás problémy, jelikož už jsme většinou vyměnili GPSku za klasickou mapu a orientace v mapě pro nás nebyla úplně snadná,“ vrací se ještě na cestu Nikola Cabadová a přiznává, že jedinou nečekanou situací bylo, když se ztratili při cestě do Národní přírodní rezervace SOOS. Avšak i tu nakonec studenti zvládli a domů si přivezli spoustu dobrých zkušeností včetně zkušeností s řešením nečekaných problémů. Také jsme měli možnost poznat západočeský lázeňský trojúhelník, kulturu moravského vinařství a stmelit celý kolektiv.