Posluchači virtuální univerzity chtějí pokračovat světem odívání i příští rok
OPAVA – Dvacet devět čerstvých absolventů má v akademickém roce 2014/2015 Virtuální univerzita Slezské univerzity v Opavě. Cyklus výukových seminářů je už uzavřen a věkem starší posluchači se mohou těšit na slavnostní ceremoniál, kdy si v aule rektorátu Slezské univerzity převezmou pamětní listy.
„Virtuální univerzita je vlastně výukový cyklus využívající video přednášky lektorů jiných vysokých škol a univerzit, případně jiných institucí. Video přednášky si frekventanti mohou buď pustit v klidu svého domova, nebo je sledovat společně s dalšími tady u nás ve specializované učebně,“ popisuje princip virtuální univerzity koordinátorka Univerzity třetího věku Slezské univerzity Michaela Kučerková a pokračuje: „Je určena především pro vzdělávání seniorů v regionech, kteří se z různých důvodů nemohou zúčastňovat prezenčních přednášek U3V v sídlech vysokých škol a univerzit, ať už kvůli vzdálenosti, zdravotních a časových důvodů či pro finanční náročnost dopravu nebo i studia samotného.“ Virtuální univerzita je sice také zpoplatněna jako jiné výukové cykly, ale přece jen je levnější.
Svým principem virtuální univerzita umožňuje přístup k vysokoškolskému zájmovému studiu všem seniorům v rámci celé České republiky bez rozdílu místa bydliště. Poskytuje tak stejné příležitosti všem seniorům a představuje novou moderní alternativu ke klasické prezenční přednáškové výuce určené seniorům. Využívá nejen nových komunikačních technologií a internetu, tak, aby byla příslušné věkové skupině přístupná, zkrátka je didakticky přizpůsobena charakteristickým specifikům seniorského vzdělávání.
Protože se jedná o výukový materiál, je třeba dostat také zpětnou vazbu. „Každá přednáška je zakončena malým testem, který poté společně probíráme, a tím, že si své poznatky posluchači vzájemně sdělují, rozšiřují si znalostní obzor.“ Podle koordinátorky jsou studenti virtuální univerzity velmi vnímaví a nepamatuje si, kdy by někdo z nich v testu neuspěl.
V končícím akademickém roce se posluchači opavské virtuální univerzity věnovali tématu Dějiny oděvní kultury II. V zimním semestru probrali vývoj odívání od pravěku po období renesance, v letním pak “dotančili“ na přelom 19. a 20. století – poslední kapitola se totiž jmenovala Evropa dotančí k přelomu 19. a 20. století. Studenti se tak setkávali na projekční ploše, případně doma na obrazovkách monitorů, každý druhý týden s lektorem Ing. Petrem Tylínkem z Vyšší odborné školy oděvního návrhářství, který ve spolupráci s Českou zemědělskou univerzitou v Praze tyto video přednášky na téma Dějiny oděvní kultury připravil. Téma vývoje oblékání lidstva a oděvnictví opavské posluchače zaujalo natolik, že projevili zájem o pokračování i příští rok. Vždyť období před druhou světovou válkou bylo pro módu zlatým věkem. Pro lepší informaci o rozsahu semestrálního cyklu Dějiny oděvní kultury III., o který mají Opavané zájem, nejlépe vypoví posloupnost přednáškových bloků: Začátek 20. století, doba Gabriely Chanelové, Elsi Schiaparelliové, Mariana Fortunyho, období kolem 1. světové války; poté 20. a 30. léta období naší 1. republiky, léta 40. a 50. ve znamení módního diktátu Paříže, 61. s 70. doba uvolněných konvencí, 80. léta byznys móda až konec 20. století.
Řada posluchačů dochází “do školy“ opakovaně. Nabídka se sice rok od roku mění, ale vždy se najde téma výuky, které je lákavé. A stává se také celkem pravidlem, že virtuální univerzita, i když má kratší historii než klasická Univerzita třetího věku, je jakýmsi prvním krokem k dalšímu studiu. Posluchač si nejprve tímto způsobem školu na cyklu videí opatrně osahá a v dalším roce se přihlásí ke studiu některého z prezenčních výukových cyklů nebo kurzů. „Zájem je různý podle tématu přednášek, ale nikdy se nestalo, že by kurzy nebyly plně obsazeny,“ konstatuje Michaela Kučerková.
I když je virtuální univerzita, podobně jako ostatní kurzy a výukové cykly Univerzity třetího věku určena pro posluchače starší 50 let, není výjimkou, že do lavic usedají i starší studenti. Letos to byla například paní Anna, která má ve svém rodném listě zapsán rok 1937. Na věku zde opravdu nezáleží. Významnou roli ale určitě hraje touha po vědění a vzdělávání se, které přece jen v řadě případů bývalo v minulosti dnešním seniorům nedostupné. Věkem starší studenti si tak často splňují své sny, touží se vyrovnat svým přátelům, dětem… Navíc si mohou vybrat podle vlastního zájmu kurzy a vzdělávací programy, ať jsou to jazyky, přírodní i humanitní vědy či technické obory. Nemusí se zapsat na všechno, ale jen tam, kam opravdu chtějí. A v posledním rozměru je studium pro řadu posluchačů, většinou už důchodců, také společenskou událostí – potkávají se zde s přáteli, poznávají nové, zkrátka nezůstávají sami.
